Asi nervozita z nadcházející cesty nebo možná vedro v kajutě způsobuje, že vstávám ještě před budíkem. Když se vracím z umývárky, zbytek posádky se akorát souká zpod dek. Je čas opustit loď.
Martin přistavuje dodávku k molu. Vyklízíme BRIK, naposledy naší kocábce zamáváme a pak už je na čase udělat Zadaru pá pá.
Rozloučení s BRIK, která tímto upadá do zimního spánku.
Libštátští, kteří skutečně vyrazili kolem třetí ráno, včera večer dostávali zaručené zprávy z domova a do noci rozebírali krizové scénáře, jak se dostat domů, když jsou všechny hranice kvůli uprchlické vlně zavřené. Tušili jsme, že to nebude tak horké, takže jsme jeli obvyklou trasou. A dlužno říci, že nervydrásající situace skutečně nastala, na chorvatsko-slovinských hranicích. Proběhlo to přesně takhle:
Pohraničník: „Any refugees?“
My: pohled no-to-si-děláš-prdel
Pohraničník: „Just kidding. Go.“
A na rakousko-českých hranicích jsme pak poprvé potkali naši zesílenou hraniční straž – čtyři policisty stojící u silnice a hledící chmurně směrem k Rakousku. Tenhle výjev se od té doby opakoval při každé mé cestě přes Mikulov až do léta 2016, kdy jsem tamtudy jel zatím naposled. Tolik zábavný obrázek Pevnosti Česko.
Díky brzkému odjezdu a dobré situaci na silnicích jsme byli v Praze už kolem šesté hodiny. Martin vyhodil postupně obě holky, pak mě a sám absolvoval poslední kousíček cesty do domovských Neratovic.
A just plujem! byla v mnohých směrech neobvyklá plavba, a to už od svého zrodu, kdy jsem nakonec plul úplně jinam a s někým jiným, než se původně plánovalo. Poprvé od září 2012 jsem řídil dvoukajutovku a připomenul si tak výhody i nevýhody malých lodí. Vyplout s nepočetnou posádkou složenou ze samých prvoplavců bylo taky dobrodružné 🙂 Nestrávili jsme plavbou zase tolik času a nenapluli žádné závratné míle, což byla zase dobrá připomínka toho, že jachting by neměla být honba za čísly.
To, že se na naší, evidentně dosluhující lodi každou chvíli něco drobného pokazilo, byla sice dobrá zkušenost, ale jinak si u mě Torete Yachtcharter příliš sympatií nezískala, kór když připočtu to pozdní převzetí v sobotu večer.
Rád bych poděkoval těm třem bláznům, co se toho nezalekli a vypluli se mnou, a Neptunovi, který nám sice dal co proto, ale zase jsme si nemohli stěžovat na nudu. Plachtění je pro srdcaře!
Na Facebook přikládám obvyklou fotogalerii.
1 Response