Vstáváme odpočatí a v dobré náladě. Nehodláme se nechat zastrašit jugem, nebo co to teda fouká, a jsme připraveni pokračovat dál na jihovýchod.
Než se připravíme k odplutí, mizí okolní katamarány. K uvolněným bójkám se od Pašmanu blíží několik lodí a začínají nacvičovat zachytávání. Počasí je stále stejné. Horko a větrno.
Vyplouváme v 10:20.
Další den pod vlajkou Za vlnou vlna!
Po nastartování motoru ve mně trochu hrklo, když se rozsvítila kontrolka dobíjení. Většinu drobných neduhů BRIK jsme mohli přejít, ale bez alternátoru by naše další plavba byla dost problematická. Už jsem pomalu připravoval posádku na to, že si naši bójku zase chytíme a podíváme se, co se děje. Naštěstí v tomhle případě stačilo přidat otáčky motoru – alternátor se chytil až za patnácti stovkami.
Opouštíme krytí, které nám poskytovala Vrgada, a takřka okamžitě začíná další kolo legrace. Od Murteru se valí vlny se zpěněnou tříští, windmeter rychle šplhá ke 28 uzlům. Chvíli plujeme na jih, v 11 hodin vytahujeme zrefované plachty a pouštíme se do křižování. Jižně od Vrgady loví místní rybáři, kteří mají svých starostí dost a my se k nim snažíme moc nepřibližovat.
Křižujeme v uctivé vzdálenosti od rybářů
A tehdy si s námi BRIK zase trochu pohrála. Při jednom zhoupnutí na cca dvoumetrové vlně vyletěl na jedné straně držák bimini. Trvalo nám pár sekund zjistit, co se vlastně stalo, a další minutu jsme zjišťovali okolnosti: vyletěl jeden ze šroubů, které držely konstrukci u paluby na levoboku.
Chvíli jsme drželi konstrukci rukama, zatímco jsme dále najížděli pod plachtami na vlny. Martin už připravoval nouzový „šroub“ z kusu špagátu, když se na nás usmálo štěstí a ten původní jsme našli přitulený k bortlajsně na pravoboku. Pak už stačilo jenom zatnout zuby a za našeho vydatného houpání namontovat šroub zpět.
Dosahujeme Murteru a pokračujeme podél jeho pobřeží. O půl druhé toho mám opět plné brýle (v tomto případě doslova), takže stejně jako včera startujeme motor a já si můžu dát chvíli pauzu. Ve 14:15 pokračujeme. Za Murterem měníme kurz více na východ, což nám dává stabilní předobok a můžeme si odpočinout od křižování.
Chceme-li dosáhnout Šibeniku, máme dnes poslední šanci. Odpolední analýza naší VMG ale nedává dobrou předpověď. Starobylého města bychom dosáhli jenom za cenu zřejmě zbytečného hrocení.
Studuju Osmičky a nakonec se rozhoduju pro městečko Vodice. Je to prý vyhledávané letovisko s dobrou občanskou vybaveností (pohledy a suvenýry zaručeny, dokonce prý vyhlášené tržiště!), tím bych mohl posádce vynahradit ten Šibenik. Skvěle krytá ACI marína zase slibuje dražší, ale klidné noční stání.
Zbytek posádky s mým plánem souhlasí. Směr Vodice!
Mokré a slané kormidlování
Jsou čtyři hodiny, když západně u vedlejšího letoviska Tribunj stahujeme plachty. Hlavně holky už se těší na břeh, takže nám krátím cestu průlivem mezi ostrůvky Lukovnik a Logorun. Kromě hojného provozu malých motorových člunů je tu třeba dávat pozor i na plavce. Po chvíli se před námi vynořuje dominanta Vodice, hnusný panelákový hotel Punta.
Samotná ACI je opravdu velmi dobře krytá, za jejími vlnolamy je voda úplně klidná. Po pár minutách zevlování v bazénu se objevuje asistent a navádí nás na místo. Pohodové přistání v 16:45.
| Vodice, ACI marína. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 394,- Kuna. |
| Dnes upluto 17,3 Nm, z toho 10,4 na plachty. |
Na jedné straně se dneska ukázalo, že do Šibeniku nedoplujeme. Na druhou stranu jsme se s naší malou rozvrzanou lodí zase jednou úspěšně poprali s neklidným Jadranem a tohle letovisko vypadalo jako zajímavá alternativa.
Místní prostředí je příjemné. Je to samo ACIna, takže nečekám nic dobrého, až půjdu zaplatit naše stání. Nic to ovšem nemění na tom, že je postavena s určitým dobrým vkusem.
Všichni se těšíme, až se odsolíme – my s Martinem pochopitelně dáváme dámám přednost a uvelebujeme se zatím v kokpitu BRIK.
Zatímco jsme seděli a klábosili, asistent maríny navedl na volné místo vedle nás další loď, Bavarii 45 Cruiser se slovenskou posádkou. Postavil jsem se na pravobok, abych sledoval její přistání. Na stočení se k místu stání není v ACI Vodice moc místa (jako ve většině moderních marín), ale B-45C je vybavena příďovým šroubem, takže se celkem suverénně srovnala k zajetí do stání. Loď pak krásně, skoro ukázkově couvala k molu – když najednou její kormidelník vyrobil naprosto nečekaný nesmysl a vyhodil svou záď do boku. Sotva jsem stihl zakřičet, když do nás narazili.
Naštěstí těsně před nárazem vyřadil, takže jsme nečelili síle motoru. Většinu nárazu zachytily naše fendry a v druhém sledu my s Martinem a několika námořníky z druhé lodi, když jsme se zapřeli do zábradlí. Kapitán-kormidelník rychle pochopil, že se stala chyba, nechal své lidi, ať s námi čelí kolizní situaci, srovnal loď a napodruhé už bezproblémově přistál. Komentář jednoho ze Slováků byl stručný: „My mu říkali, ať nepřistává střízlivý!“
BRIK z toho nakonec vyšla jen s pogumovanou obšívkou, trup neměl žádné promáčkliny, gelcoat neporušen. Ke cti našich sousedů třeba říct, že na nic nečekali, sebrali jar a houbičky a vydrhli náš trup do stavu, kdy nebylo na obšívce vůbec nic vidět. Bavárka sama dopadla hůř, na zádi měla jasně viditelnou promáčklinu – s návratem své kauce pak nejspíš měli problémy.
Střídáme se s holkama ve sprchách a pak vyrážíme vstříc večernímu městu. Sezóna je sice pomalu u konce, ale ještě o sobě dává vědět, v ulicích je slušně rušno.
Mimoto bylo jasné, že se něco děje: část hlavního boulevardu byla uzavřena a ulicí pochodovali vojáci – naštěstí neozbrojení a ve slavnostních uniformách. Lenka jen mlsně koukala.
Kus dál za městským přístavem jsme chvíli nerozhodně postávali mezi několika zahrádkami. V té, kterou jsme si nakonec vybrali, nás slušně poslali jinam, že nevedou ryby. Šli jsme podle doporučení.
Konoba Porat byla moc prima. Klidné sezení na zahrádce v jedné z bočních uliček, rychlá a ochotná obsluha, skvělé ryby a víno. V půlce večera nás sice obsluha přesunula jinam, protože potřebovala náš stůl, ale za to jsme dostali velkorysý příděl alkoholu na účet domu.
V očekávání večeře
Dobře najedeni, dobře naloženi vydáváme se zpět do maríny. Po cestě ještě máme příležitost podívat se na oslavy zřejmě chorvatského boje za nezávislost.
Byl to docela bizár. Na pódiu vždy vystoupila jakási uvaděčka, která byla sice mladá a pohledná, ale její tón a dikce byly takřka totožné s takovou tou afektovanou nomenklaturní nánou, oznamující zprávy v severokorejské státní TV. Nakolik má znalost chorvatštiny stačila, proslov se vždy nesl v duchu „tehdy a tehdy na nás udeřili zbabělí srbští šmejdi. Naši stateční chlapci v zeleném sotva stačili vzít do ruky zbraň, ale bránili nás s plnou vervou…“ A po tomhle proslovu, rovnajícímu se svým tónem takřka vyhlášení války, přišel ke slovu mužský sbor, opěvující bukolickou krásu dalmátských luk. Nebo chorvatská verze Drupiho.
Podobně jako další turisti jsme chvíli sledovali tohle WTF divadlo, pak jsme pokrčili rameny a pokračovali směrem do maríny. Chorvati ovšem vypadali, že si tuhle akci opravdu užívají.
Kulturně-nacionalistické obohacení
Slováci vedle nás měli poctivý chlapský večírek; ani si nevšimli, když jsem se kolem nich motal a převázal nám jedno vyvazovací lano zpod jejich badenplata, abychom měli klidnější spánek.
Noc je klidná, v maríně jsme jako v bavlnce.