Pár postřehů z Baltu

První seznámení s Baltským mořem očima jadranského jachtaře.


Tak se to konečně povedlo a já se podíval i do jiných než chorvatských vod. Začátkem září jsme s pár kamarády pod vedením Pavla Nesejta strávili týden na Baltu. Časem zde bude obvyklá reportáž, prozatím bych jen rád sepsal pár postřehů, v čem se takový severský jachting od toho jižního liší.
Pozn. samozřejmě si uvědomuju, že za jednu týdenní plavbu jsem toho moc poznat nemohl, a nemám ambici důležitě vysvětlovat, jak to na tom Baltu chodí. Spíš bych rád ukázal na pár věcí, které mohou člověka, zvyklého dosud na plavby v Chorvatsku, překvapit, stejně jako občas překvapily nás. Až se někdo další vydá ve stopách naší Expedice Balt 2016, možná se mu moje poznámky budou hodit.

„You know what the funniest thing about Europe is?“
„What?“
„It’s the little differences. I mean, they got the same shit over there that we got here, but it’s just…it’s just, there it’s a little different.“
(Vincent Vega a Jules Winnfield, Pulp Fiction)

Loď

Charterové plachetnice se svými typy a vybavením od těch jadranských moc nelišily. Zastoupeny byly hlavně německé a polské značky, ale nebyl problém narazit třeba na francouzskou Sun Odyssey nebo slovinskou Elanku. Pár rozdílů by se ovšem našlo:

  • nafukovací člun (dinghy) není na Baltu v povinné výbavě a i ve verzi bez motoru se chápe jako nadstandard, za který se platí zvlášť (v našem případě by vyšel na Eur 55,- s vesly nebo 95,- s motorem). Naopak je povinný záchranný ostrůvek, na který člověk na Jadranu narazí spíš výjimečně.
  • žádná loď z naší charterovky neměla bimini. Za celý týden jsme narazili možná na jednu, dvě lodě s plátěnou stříškou. Majitelské plachetnice tu naopak mají často pevnou nadstavbu, občas s kormidlem uvnitř. Když už ochrana proti počasí, tak pořádná.
  • stejně tak jsme nenarazili na žádné pasarely, opět s výjimkou pár majitelských lodí, které měly na zádi takovou tu skládací hliníkovou lávku. Při stání u mola zádí to někdy bylo na můj vkus trochu na hraně, uklouznutí při širokém kroku molo-loď by nemuselo dopadnout dobře. Dost lodí (i charterových) mělo naopak závěsný žebřík pro příďový koš. Konstrukce naší lodě instalaci takovýchto schůdků neumožňovala, ale zvládli jsme to – přídí k molu jsme stáli dvakrát a pokaždé jsme měli možnost opouštět loď bokem (tam bychom zase ocenili dvířka v relingu, ale to už byl případ naší konkrétní lodě).
Jedna z baltských specialit: tlusté lano nebo dřevěná obšívka podél trupu lodi. Slouží jako permanentní fendry pro opírání se o kůly (viz níže).

Jedna z baltských specialit: tlusté lano nebo dřevěná obšívka podél trupu lodi. Slouží jako permanentní fendry pro opírání se o kůly (viz níže).

  • minimálně naše charterovka nevybavuje lodě dekami a polštáři. Naštěstí jsme se zrovna sešli v posádce samí takoví, co si s sebou vždycky berou i vlastní spacák.
  • ve výbavě nebyla ani hadice na vodu. Technik nás ujistil, že v každém přístavu bude hadice k dispozici; minimálně v případě námi navštívených míst měl pravdu.
  • malé překvapení nás čekalo na závěr při předávání lodě: technik odhadl, že jsme spotřebovali cca polovinu plynové bomby, a nechal si za tento plyn zaplatit (Eur 15,-).

Přístavy

Přístavy / maríny, na které jsme na severu narazili, svou odlišností od jadranských marín hezky symbolizovaly rozdíly v celém pojetí jachtingu. Byly obecně menší, komornější, poměr charterových / majitelských plachetnic byl (na začátku září) odhadem tři ku jedné. Mnohem méně betonu, mnohem více dřeva.

  • asi zbytečná informace, protože každý, kdo to s výpravou na sever myslí vážně, by tohle měl mít nastudováno, ale ať to máme pohromadě: na Baltu se nepoužívají mooringová lana. V maríně můžete narazit buďto na kůly, nebo na příčná prstová mola („ježky“). Podle vynikající publikace Za kormidlem v marině, kterou rozhodně doporučuju k nastudování, tam existují ještě maríny, kde mooringová lana suplují bójky v řadě podél mola, ale tady jsme neměli tu čest.
Přistání nebo vyjetí z kůlové maríny zaměstnalo pět lidí z posádky. Ale třeba v Sassnitzu jsme potkali pohodáře, který s dvanáctimetrovou lodí přistál sám.

Přistání nebo vyjetí z kůlové maríny zaměstnalo pět lidí z posádky. Ale třeba v Sassnitzu jsme potkali pohodáře, který s dvanáctimetrovou lodí přistál sám.

  • při přistávání nečekejte na mole asistenta. V mapě/pilotu je označena část přístavu pro přespolní jachtaře, konkrétní místo přistání je pak čistě na skipperovi (někdy jsou u míst barevné cedulky: červená = obsazeno, zelená = můžete přistát). Čeká se, že sami vyhledáte správce přístavu a nahlásíte se mu.
  • někdy ani správce není fyzicky přítomen. Poplatek za kotvení se pak hradí v automatu.
  • po zaplacení jsme dostali klíče nebo karty otevírající WC a sprchy (vypadnou i ze zmíněného automatu). WC byly vždy v ceně stání, za sprchy jsme zase vždy platili zvlášť. Ve švédském přístavu Ystad se zvlášť platila i elektřina.

Moře a tak

Znovu připomínám, že jsme viděli jen malý kus Baltu, kosodélník Rujána – jižní pobřeží Švédska – Bornholm. Takže následující postřehy bych bez dalších zkušeností nezobecňoval na celou oblast.

  • místní moře je vlastně obrovská louže. I v situaci, kdy po celém obzoru nebyla vidět pevnina, ukazoval hloubkoměr nějakých 40 metrů pod kýlem. Jadranský jachtař zvyklý na to, že padesát metrů od břehu má pod sebou šedesát metrů vody, se tu nesmí nechat unést a pozorně sledovat kardinály – jazyk metrové hloubky zasahující 150 metrů od břehu není nic výjimečného. Do přístavů je často třeba vplouvat v úzké, vyznačené výseči. V případě maríny Breege se jednalo o cca 10 mil(!) dlouhou vyznačenou dráhu, přičemž vychýlit se by znamenalo s jistotou zabořit loď do písku a bahna.
  • další věc, kterou by měl mít skipper nastudovanou předem: přístavů a marín je proti Jadranu k dispozici mnohem méně a jsou dál od sebe. V Chorvatsku poměrně rozšířený vágní přístup k plánování trasy s tím, že útočiště nikdy nebude dál než tři míle, se tu aplikovat nedá – je třeba mít trasu dobře rozmyšlenou a když to máte do nejbližší maríny ještě patnáct mil, tak prostě poplujete ještě patnáct mil.
  • jiných plachetnic jsme na moři potkali poskrovnu, jednotky za den (je míněn začátek září). To se s Jadranem vůbec nedá srovnat. Naopak je na severu velmi aktivní komerční lodní doprava; na začátku jsme si fotili každý trajekt, kontejnerovou loď či tanker, po dvou dnech už nám to ani nepřišlo. V rámci COLREG je dobré sledovat vyznačené plavební kanály a úseky rozdělené plavby. V rámci zdravého rozumu je pak dobré neplést se těmhle velikánům do cesty jen tak zbůhdarma, COLREG neCOLREG, prostoru je tam dost.
Kontejnery na východ, cisterny na západ, na Baltu je docela provoz.

Kontejnery na východ, cisterny na západ, na Baltu je docela provoz.

  • úkaz, na který není jižní jachtař zvyklý: svítí sluníčko, fouká patnáct uzlů, pohoda. Po chvíli se začne obzor ztrácet v oparu. Objekty v okolí šednou. Pak se ztratí i ty a všude okolo je jen šedo, viditelnost klesá na cca sto metrů. Celá změna netrvá ani čtvrt hodiny. A po hodině, po dvou zase abrakadabra, závoj se zvedne a sluníčko je zpátky.
  • a jedna taková zajímavost: ve vodách kolem Rujány jsou miliardy malých medůzek. Asi by se mi mezi ně nechtělo, ani kdyby jinak měla voda dvacet stupňů.

Ještě pár střípků

Co mě tak ještě napadá.

  • s angličtinou jsme ve Skandinávii nenarazili na problém. V Německu občas ano, ale lidi, které jsme potkali, byli vesměs ochotní a vstřícní a vždy měli po ruce někoho, kdo anglicky uměl.
  • vystačili jsme si s Eury a platebními kartami. Ve skandinávských přístavech, které jsme navštívili, nebylo možné Eury platit, ale karty tam přijímali, i v samoobslužných automatech. Nespotřebovaný depozit na sprchy apod. se ovšem vracel v místní měně, takže jsme si odvezli pár švédských korun jako suvenýr.
  • v německých přístavech jsme za stání s jedenáct metrů dlouhou lodí platili kolem dvaceti Euro. Švédsko a Dánsko byly trochu dražší, 25 – 30. Proti Chorvatsku docela sranda.

Snad se někomu tyhle postřehy budou případně hodit. Další zážitky z Baltu budou v reportáži, ke které se musím prokousat přes pět dalších plaveb, prosím laskavého čtenáře o trpělivost 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *