Babyhook Sailing – Část třetí: Kukljica, Zadar, domů

Počítal jsem s tím, že mě vzbudí první ranní trajekt na Vrgadu, ale předběhla ho koza z ostrůvku Artina, která si na něco hlasitě stěžuje a nejde zamáčknout. Takže dobré ráno.


Ráno odhalilo u části posádky závažný problém. Varoval jsem předem, že na bójce nebudou přes noc fungovat zásuvky v kajutách, ale kluci na to asi zapomněli, jako každý večer ještě dlouho po ulehnutí šťavili své mobily a teď ráno zjistili, že jsou pořád vybité. Zbytek dne až do večera pak byl částečně ve znamení napjatého zápasu o zdroje zejména ve formě rodičovské techniky. Martin měl na palubě solární powerbanku, která byla dnes „dojena“ pokaždé, kdy stihla nasbírat pár procent.

Beze spěchu chystáme snídani. Část posádky skáče do vody a plave na nedalekou vyhlášenou párty pláž Podbrizi. Jejich dojmy po návratu jsou smíšené, ba ambivalentní. Zkoušíme na klidné vodě seznámit s mořskou vodou i Alexe, ale úplně nadšený není. Necháváme to prozatím být.

Dobré ráno, Dalmácie!

Od Elby uteklo hodně vody 🙂

Lodě odplouvají z bójek a kupodivu je hned takhle dopoledne střídají jiné. Možná vypluly brzo ráno z Murteru a teď si chtějí dát kafe nebo nevím. My se teda taky sbíráme.

I dnes hlásí předpověď dopoledne klid a odpoledne maestrál. Motorujeme do Pašmanského kanálu a dál na SZ s Pašmanem na levoboku. Jako vždy to tu žije: plachetnice, malé výletní motoráčky, Jadrolinky. V zátoce Zaklopica zahlédnu les stěžňů; říkám si, že časy, kdy jsme tam mohli zevlit sami, už se asi nikdy nevrátí.
Všímáme si lehkého pogumování na zrcadle, nejspíš ještě z Veleho Ratu. Lucka ho srdnatě a úspěšně umývá za plavby.

O nadcházející bod programu mě Vaňkovi poprosili hned při prvním rozhovoru kolem téhle plavby. Před cca deseti lety strávili v Dalmácii kus léta se základnou v apartmánu v městečku Dobropoljana na Pašmanu. Teď by se chtěli do městečka a na ten apartmánový dům podívat, udělat si nějaké fotky tenkrát-dneska a tak.
Suchou nohou je tam bohužel nedostanu. Dobropoljana má sice malý přístav, ale se čtrnáctimetrovou plachetnicí a dvoumetrovým ponorem bych se v něm leda zapíchl do dna a ucpal ho. Naštěstí je v téhle části Pašmanského kanálu všude kotevní hloubka. Dostávám tedy MILI MILI tak blízko městské pláže jak si troufnu (5-6 lodních délek) a na cca pětimetrové hloubce spouštím kotvu. Je to pro plachetnici poměrně nečekané místo na stání a čluny s výletníky či svátečními rybáři se kolem docela hemží, takže se uchyluju k v Chorvatsku velmi nezvyklému kroku a vyvěšuju denní kotevní znak, abych předešel nějakému COLREG nedorozumění.

Denní znaky a Jadran, to je na samostatnou kapitolu

Spouštíme člun – celá Vaňkovic rodina se do něj nevejde, ale jsou to samí schopní plavci, takže část plave ve člunu, část podél 🙂 Sleduju, jak přirážejí ke břehu, vytahují dinghy na souš a mizí mezi domy. Dítě spí a my máme s Maru vzácnou chvilku o samotě.

Výletníci se vracejí kolem druhé, spokojení se splněnou misí. Vytahujeme člun a po krátkém občerstvení odkotvujeme a s nevyčerpatelnými zájemci o plavbu na laně (v provozu jsou permanentně obě záďová vyvazovací lana) se suneme dále k severozápadu.

Žabí muži a žena se vracejí z výsadku

Dnešek byl jediný den, kdy jsem neměl naplánovaný jeden z mně známých přístavů. Za jiných okolností bych to vzal někam na Molat, možná až na Olib, ale držel jsem se zásady končit na téhle výpravě denní šláky spíš dřív. Na severní straně Ugljanu je několik přístavů, které se tváří, že pro ně loď velikosti MILI MILI nebude problém. Rozhodl jsem se zkusit jeden z nich.

Očekávaný vítr se sice objevuje, ale po vytažení plachet padá po cca čtvrt hodině skoro na nulu. Plácáme se nicméně statečně na dohled Sukošanu a na kormidlo si sáhnou i zájemci, kteří se při silnějším větru ostýchali.

„Když budeš chtít, budeš tohle všechno jednou ovládat taky“

Možná, že v reálu jedeme tak dva uzly, ale je to rychlost v srdci, co se počítá 🙂

Když se ani po hodině situace nelepší, dlabem na to. Balíme plachty a vyrážíme se podívat na nejbližšího kandidáta pro dnešní nocleh, přístav Kukljica. Vaňkovi si ho ze své dávné dovolené vybavují, chodili sem na zmrzlinu.

Za vlnolamem vidím mola s několika volnými místy na západní a severní straně zátoky. Na jihu je větší molo pro trajekt. Vyhlížím přístavního asistenta, ale žádný se neobjevuje.

Asi deset minut jsem vykresloval ve vodě kolečka a zvažoval, pak jsem se rozhodl zkusit to na vlastní pěst na západní straně. Voda i vzduch byly nehybné, vhodné podmínky na přistání bez asistence ze břehu i s méně zkušenou posádkou. V nejhorším nás Goran vyhodí přeparkovat.

Lucka dostává úlohu skokana, ostatní řadím k lanům. Na původně vyhlídnutém místě nevidím žádná volná mooringová lana, pomaličku couvám do pozice o kus dál. Přistáváme nakonec docela elegantně. Je 17:10.

Když je po všem, postrádaný asistent se náhle zjevuje. S naším místem nemá problém, kasíruje nás a odevzdává mi klíček od WC (jak se později ukázalo, vybral jsem si z celé zátoky asi nejvzdálenější místo od WC budky. Inu, takhle se objevují nové přístavy). Takže pro dnešek máme hotovo.
Elektřina se tu platí zvlášť, ale na ten 230V kabel do lodi tu někteří čekají jako na smilování boží, není co řešit 🙂

Vyrážíme na dříve zmiňovanou zmrzlinu a pak na koupačku do severní části zátoky, označené jako pláž.

Tahle „pláž“ mi otevřela paměťovou konzervu a vrátila mě do Chorvatska devadesátých let. Hrubý beton pod nohama, do moře přes hradbu poměrně ostrého kamení, nad hlavami borovice a všude kolem spadané šišky a jehličí. K tomu ze země trčící armatury a o kus dál mezi stromy se ztrácející chatky velmi podobné těm, v jakých člověk tehdy bydlel. K dokonalosti chyběl jen hlahol turistů a maminy připravující oběd na plynových vařičích. Mezi zde koupajícími se kupodivu zněla jen chorvatština, asi tu sezóna ještě nezačala.

Dobro došli! Tip: severní mola mají k WC mohem blíž

Opatrné namlouvání kluka s mořem

Tady, na mělké vodě u břehu, kde pohodlně dosáhne, zkoušíme ještě jednou vykoupat juniora v moři. Bere to o něco lépe, ale bazének je prý bazének.

Zpátky na lodi si dáváme večeři. Pak se obě rodiny věnují svým dětem a když tyto zalezou/usnou, sedneme si zase s vínem do kokpitu. Večer tady je klidný, městečko hlaholí, ale není nijak rušivé. Nějak se zakecáváme a jdeme spát nakonec asi nejpozději za celý týden.

Kukljica, Ugljan. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 425 Kn (100 za elektřinu).
Dnes upluto 19,5 Nm, z toho 2,7 na plachty.

Tu vzdálenost k WC aby vzal čert, ale nakonec tam ráno dorážím včas. Kukljica nás vítá do posledního dne plavby.
Vyrážíme s Maru ještě na poslední doplňovací nákup, neb loď jest zcela vyjedená. Pak si jdeme ještě užít snídani v kavárně, kde jsme včera byli na zmrzlinu. Batole u toho spokojeně prozkoumává okolní svět. Po snídani a kávě sklízíme nákup a pak už hurá ještě jednou vyplout.

So long, Kukljica!

Dneska máme už jenom minimální ambice. Zalézt do nějaké zátoky na Ugljanu a maximálně se ještě vyzevlit a vykoupat. A pak už hurá zpátky do Zadaru, ideálně i s nějakým tím větrem v plachtách.

Suneme se podél ostrova. Míjíme další kandidáty na včerejší nocleh, kdyby to v Kukljici nevyšlo. Pak i několik zátok, které jsem měl vyhlídnuté, ale v každé už stojí aspoň jedna loď.

Nakonec nacházíme, no spíš než zátoku jen takový výkroj do břehu, ale s použitelnou kotevní hloubkou. Na druhý pokus se kotva chytá a pár minut před polednem vypínám motor.

Sotva jsem to udělal, zjevily se jak Messerschmity na pravoboku dvě lodě, propluly jedna přede mnou, jedna za mnou, a jaly se zakotvit pár desítek metrů od nás. Respektive jedna zakotvila, druhá to po dvou neúspěšných pokusech vzdala a navázala se na tu první na souloď. Češi, jak jinak. Prokleli jsme jim aspoň oběd.

Jako loď prý dobrý, ale bazének je bazének

Klasicky se sluníme, plaveme a čekáme na oběd. Ten se nakonec lehce protahuje, vařič ztrácí výkon, až zcela utichá a já musím ještě na poslední chvíli měnit plynovou bombu. S těstovinami tak vyjídáme současně i časovou rezervu pro nějaké blbnutí po cestě do Zadaru. Počítám hlavně s peklem u benzínky, takže chci být v přístavu včas. Odkotvujeme.

Ještě poslední svezení na laně a pak už kopem do vrtule. Provoz cestou k Zadaru houstne, ne vždycky přijde ke slovu COLREG (na ty dva pohodáře, co na mě jeli zleva a celou dobu se stoicky koukali, co s tím kolizním kurzem udělám, nezapomenu dlouho). Vítr se rozfoukává, ale je nám k ničemu, šest, osm uzlů do zad.

Krátce před čtvrtou proplouváme vlnolamem. Před čerpačkou samozřejmě lodě jsou, ale není to zase tak hrozné. Neptun, ta liška podšitá, teprve teď otevírá kohouty a dostáváme patnáct, šestnáct uzlů, ať se nám lépe stojí ve frontě. Batole s nastalou situací nesouhlasí a protestně na palubě usíná.

Během čekání jsme si přistání rozebrali elektronickou tužkou…

…a teď hurá na led a nandejme jim to!

Po cca půlhodině jsme přišli na řadu. Za celý týden jsme si přistání bokem neměli kde zkusit a podle toho to i vypadalo, ale nebyl čas hrát na umělecké body. 160 litrů nafty mi trochu protočilo panenky. Vážně jsme tolik propálili? Nebo jsme nedostali loď s plnou nádrží? Nebo se tu Chorvati vrátili k snad už vymýcenému cinkání tankovaček? Martin, který to šel platit, si bohužel v nastalém stresu nevzal račun. A jako by to všechno nestačilo, při odplutí příslušný člen posádky neudržel lano, o které jsem se potřeboval opřít, abych se mohl odrazit od mola čerpačky. Nakonec jsme se odtamtud vymotali, ale nebýt to molo pogumované, byla z toho na samý závěr plavby ještě škodná událost.

Ještě s krví plnou adrenalinu po odplutí od benzínky hledám na mole chlapíka z charterovky. Nakonec ho vyvolávám telefonem, vynořuje se z jedné z lodí a ukazuje mi, ať zapluju přesně do pozice, odkud jsme vyplouvali. Trochu jsem doufal, že mě pošle na druhou stranu mola, po větru a od těch velkých motoráků, ale smůla 🙂 Ale přistávací manévr se daří i s kibicováním ze břehu celkem v klidu. V 16:50 je MILI MILI zpátky doma.

Starší technik charterovky se jenom ujišťuje, že jsme dobře uvázaní, a pak mi zamává s tím, že předávka bude ráno. Normálně by mi to vadilo, ale my musíme stejně ještě dopoledne na testy a letadlo nám letí až odpoledne, není kam kvaltovat. Zbývají tedy dvě poslední zásadní věci, přípitek na šťastné připlutí a vítězná fotka posádky.

Oba klany po šťastném přistání

Chvíli se dáváme dohromady a pak vyrážíme na procházku do starého zadarského města. Lidu je tu, jako kdyby nikdy žádný covid nebyl. A hlavně, pořád se hraje fotbal a dneska jsou to domácí proti Čechům. Rychle ve skupince dohodneme, že v případě české výhry spolu až do bezpečného návratu na loď budeme mluvit německy. Dáváme si zmrzlinu, navštěvujeme mořské varhany a přilehlý model Sluneční soustavy. Pak se skupina A s miminem a více hladovějícími vydává zpět na loď, skupina B jde ještě procourat nějaké ty věže.

Promenádujem se k Varhanům

Relax po návratu z města. Dneska už nic nemusím

Poslední večer na lodi popíjíme gin s tonikem, probíráme právě skončenou plavbu a duševně se připravujeme na cestu domů.

Marina Tankerkomerc, Zadar. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. Domovská základna lodi.
Dnes upluto 17,9 Nm, z toho 0 na plachty.

Ráno balíme a vyklízíme loď, aby byla připravená na předání. Zbytek posádky pak vyráží volným tempem k testovacímu centru, já čekám na technika. Objevuje se samo jen asi s půlhodinovým zpožděním.

„Vy jste nám včera dali,“ pověděl mi ten dobrý muž. Až jsem se začertil, to naše přistání mi nepřipadalo nijak hrozné. Pak se ale ukázalo, že mluví o tom fotbalu. Ale pochopil jsem, že to pro dalmatský lid nakonec dopadlo dobře, budiž jim to přáno.

Předáváme loď. Ukazuju mu drobné neduhy, které jsme během plavby vypozorovali, plus se zmíním o té naftě, která mi podle propočtů v lodním deníku vychází zhruba na 7 litrů na motohodinu. Inžinýr na to, že by to mělo být spíš tak pět, ale že se na ten motor raději podívá. Chm. Za to mi ale po předání nabízí odvoz do testovacího centra, ať jsem tam včas. S díky přijímám.

Vylodění. Díky, MILI MILI, nebyla jsi špatná brodica

Cestou jsme to několikrát probírali a nakonec jsme se nechali všichni otestovat AG. Mělo by to stačit jak nám, které čekala podobná letecká odysea jako cestou sem, tak Vaňkům, kteří se rozhodli dojet dneska jen do Rakous, přenocovat někde v hotýlku a zítra dojet zbytek.
Testovací centrum se nacházelo ve standardním evropsky globalizovaném obchoďáku. Butiky, kavárny s arogantní obsluhou, davy lidí. Obvykle má člověk cestou z dalmatského pobřeží domů určitý mentální předěl v podobě těch několika hodin v autě. Tady to bylo jako přepnout spínač a nebylo to moc příjemné.

S negativními testy v ruce se ještě jednou procházíme Zadarem, v pekárně si kupujeme pozdní snídani a kafe, které si pak dáváme v parčíku na městských hradbách. A pak hurá zpátky do maríny, kde se loučíme se zbytkem posádky, načež nás Martin odváží na letiště.

Cesta domů byla podobně na pytel jako ta na místo. Opět dva přestupy, ve Vídni a ve Frankfurtu, oba s prostoji. Letadlo z Frankfurtu do Prahy mělo navíc zpoždění kvůli prasklé pneumatice, na letišti nám ujel poslední denní bus a domů na Letnou jsme se tři vyčerpané zombie trmáceli nočními linkami. Ještě jednou dík, Austrian 🙁

Junior nevykazoval žádné známky kinetózy ani na lodi ani v letadle. Kéž mu to vydrží 🙂

Tolik k naší první plavbě s potomkem, toho času jednoletým. Myslím, že se celý tenhle podnik vydařil. Kromě mé drahé, která měla takový mix dovolené a mateřské dovolené, patří velký dík Vaňkům. Bez toho, jak vedli „domácnost“ na lodi a jak pomáhali s hlídáním a péčí o Alexe, by to fungovat nemohlo. Pro mě to bylo současně poprvé, co jsem měl na lodi puberťáky, a i tahle část proběhla bez zásadnějších problémů. Nečekám, že se kluci po příjezdu domů zásobili jachtařskou literaturou a teď přemýšlejí, kam by mohli vyrazit příště, ale minimálně tu výpravu zvládli bez ztráty kytičky 🙂
Jachtařsky to samozřejmě bylo vlažné, ale jednou za čas takovéhle pojetí plavby neurazí. Jak se přelodněné severní Dalmácii spíš vyhýbám, bylo fajn se na některá místa zase po pár letech podívat. Na to, jestli ještě v budoucnu využiju služeb Torete Yacht charter, ještě konečný názor nemám.

No, uvidíme, jak příští ročníky. Tohle byl vlastně ještě docela jednoduchý stupeň obtížnosti, junior neuměl chodit a nepokoušel se vymyslet nějaké kreativní způsoby, jak si za plavby ublížit – tohle nás nejspíš na příští plavbě už nemine. Necháme se překvapit 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *