Babyhook Sailing – Část druhá: Iž, Sali, Vrgada

Veli Rat zalévá ranní slunce, má drahá si dopřává pořádnou sprchu, já vyrážím s juniorem na průzkum okolí, než se vzbudí zbytek posádky.


Stejně jako jsem po narození potomka začal v Praze pozorovat věci, které mi byly dřív neviditelné, jako jsou přebalovací pulty a dětské koutky, i tady v Dalmácii jsem se začal na maríny a okolí dívat novýma očima. Tak třeba ve Velim Ratu je malé dětské hřiště asi sto metrů za marínou, kousek před tím náhodně otevíraným krámkem 🙂

Při placení za marínu se mi stala jedna drobná nepříjemnost, kterou tu zmiňuju jako varování: viděl jsem chlápkovi v recepci pod ruce a když zadával do terminálu lidových 493 Kuna za zde strávenou noc, odmáčkl tam DCC dřív, než jsem stačil vyjeknout (moji kartu už měl v ruce). Když se na mě podíval, o co jakože jde, vysvětlil jsem mu, že mě tím jedním tlačítkem zbytečně připravil o peníze a jemu to nic nepřineslo. Omluvil se mi, že takhle ho tu obsluhu terminálu učili. No, tak snad mých cca 200 Kč, o které jsem takhle přišel, posloužilo dobré věci pro budoucí zde platící.

Vyplouváme brzo, na posádkový dorost dokonce tak brzo, že při vyplutí ještě spí. Ale celkem rychle se vyhrabávají na palubu, povzbuzení zprávou, že se jedeme podívat na vrak. Máme štěstí, takhle v brzkém dopoledni jsme tu sami. Přibližuju se k nebohým zbytkům Michelle asi na šest lodních délek, Vaňkovi zde skáčou do vody a vyráží objevovat. Následující necelou půlhodinu kroužím kolem a snažím se na mapě vytvářet hezká kolečka, zatímco si Maru a Alex dopřávají siestu v příďové kajutě.

Výsadek plave ke vraku, v pozadí ikonický maják

Pak nabírám výsadek a zatímco poslouchám zážitky z prohlídky vraku, nabírám kurz k severní straně Dugeho Otoku. Samozřejmě mě, blbouna, nenapadlo vrazit někomu z nich do ruky vodotěsný Honzův foťák. Inu. Jinak časování dobré, pár minut po našem odplutí se k vraku blíží hned tři plachetnice. Teď už tam bude po většinu dne zase živo.

Plujeme podél severní strany Dlouhého ostrova a povídáme si. Kromě vraku jsem chtěl dneska ještě ukázat posádce bývalé vojenské bunkry, ale tady už takové štěstí nemáme. Ten severně od Dragove je obsazený se dvěma loděmi kroužícími okolo a do toho jihovýchodně zajíždí loď asi dvě minuty před námi. Připlouvám blíž, aby si mohli lidi na palubě ten bunkr aspoň prohlídnout, a vidím, že loď, která nám ho „sebrala“, je FELINA, na které jsem se plavil v roce 2015. Ten Jadran je taky někdy jak přehlídka bývalek 🙂

Chill s Dugi Otokem na pravoboku

Házíme kotvu v nejbližší vhodné zátoce a dáváme si oběd a koupání. Jsem připravený odkotvit, kdyby se bunkr, který máme na dohled, uvolnil, ale i posádka FELINY se zřejmě rozhodla pro oběd a chill, z toho nic nekápne. O půl druhé odkotvujeme a nabíráme směr k Iži. Případným zájemcům nabízím možnost nechat se táhnout na laně. Zejména na oba mladší kluky zážitek působí tak mocně, že se ho od teď dál budou dožadovat minimálně jednou denně 🙂

Po dopoledním bezvětří nastupuje odpolední SZ maestrál, takže vytahujeme plachty na zadobok. A po nějaké době raději i refuju. S plně „jachtařskou“ posádkou by situace by byla zvládnutelná i na plné prádlo, ale MILI MILI je silně návětrná a nemá cenu riskovat spinout, když je na palubě několik nervózních prvoplavců a jedno středně nesvé batole. Better safe than sorry.

Rodinný Hook Sailing k Iži

Se zmenšenými plachtami je loď krotká jako beránek, předávám kormidlo Martinovi a na pohodu si to doplachtíme až ke vjezdu do Veleho Iže.

Narozdíl od včerejška, kdy voda i vzduch stály, dneska foukal svěží vítr šikmo k molu. Neuhlídal jsem si úplně špičku a trochu nás to při připlouvání k moulu sfouklo. Posádka už naštěstí čekala problémy 🙂 a celkem rychle jsme dostali loď pod kontrolu. V jeden okamžik jsem si všiml, že Maru stojí na levoboku a organizuje práci s fendry, abychom neublížili vedle stojící Elance 350, která má nižší bort. Okamžitě jsem se rozhlédl, kde je junior, a našel ho sedět v kokpitu, přicvaknutého kšírama a zvědavě pozorujícího, jak kolem pobíháme. Fér.

Veli Iž. Je tu podstatně živěji než při mé poslední návštěvě, kdy jsme to sem v dost odporných podmínkách natáhli až z Rabu. Čas se trochu osvěžit a připravit na mohutný příjem bílkovin v naší známé konobě Mandrać.

Před opuštěním lodě jsme ovšem ještě zažili dobrodružství. Problémy nenechat se při přistání u mola sfouknout mělo ten den víc lodí, nás se ale nejvíc týkaly trable Elan 50 se slovinskou posádkou, kterou asistenti naváděli na náš pravobok. Skipper si věřil, ani se nechtěl rozjet na zpátečku. Přijel popředu k určenému stání, otočil se špicí ven a pokusil se prostě zacouvat, jako s autem. Stalo se zřejmě nevyhnutelné, během chvíle byli před naší přídí a v dalším okamžiku nabrali šroubem náš pravý mooring. Legrace mohla začít.
Zatímco se skipper pokoušel držet bezvládnou, velkou Elanku v našem návětří mimo naši loď s pomocí příďového šroubu (to mu samo vycházelo jenom do doby, než vymlátil baterku), dva kluci z posádky se střídavě potápěli ke šroubu a pokoušeli se lano uvolnit. MILI MILI dočasně zachránil pokyn přístavního asistenta, ať si jeden z plavců doplave pro jiné mooringové lano. S jeho pomocí zůstala velká loď aspoň na místě, ale jak byla neovladatelná, nabrala náš druhý a poslední mooring na levé kormidlo. Plavcům-potápěčům se nakonec povedlo šroub osvobodit, ale motor odmítl naskočit.

Náš mooring v jejich šroubu. A vítr vane od nich

Mrtvou fázi, kdy na sebe skipper a asistent volali dlouhé hlášky v nasrané jugoslávštině, Elanka nám pořád tlačila do zbývajícího mooringu a jinak se nic nedělo, rozčísl až český skipper z nedaleko stojící Oceanisky. Docela jsem obdivoval, s jakým klidem převzal velení a jak ho všichni zúčastnění začali poslouchat. Dostali jsme ze břehu další mooring a ten zaseklý do jejich kormidla pustili. Elanka dostala na záďové vazáky dlouhá vyvazovací lana, kterými ji skupina lidí ze břehu táhla do stání u břehu, Bylo to chvíli dost adrenalinové, velká loď měla tendence se blíž seznámit s naší kotvou i pravým bortem, ale nakonec se podařilo. Vypotil jsem za těch cca 40 minut téhle radosti asi 10 litrů vody.

Konečně můžeme vyrazit do konoby. Dítě okouzluje paní z obsluhy, která mu nadšeně přináší hračky a dětskou knížku. Jak už to v téhle hospodě bývá, cpeme se jako bezední a stejně si ještě odnášíme kus jídla v alobalu na později.

Chuck Norris si prý v téhle konobě přidal

Zpátky v přístavu vidíme posádku velké Elanky postávat u párty stolků. Jejich večírek je ovšem takový křečovitý, asi ještě zpracovávají předchozí zážitek a hlavně přemýšlejí, jestli se zítra povede loď spravit. My si v kokpitu otevíráme víno, přes příďovou luknu nosím občerstvení své drahé, kterou náš potomek „uvěznil“ v kajutě. Postupně se nás zmocňuje únava a zalézáme.

A noc pomalu přikrývá i ty nejintenzivnější zážitky dneška…

Veli Iž, Iž. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 460 Kn.
Dnes upluto 24,8 Nm, z toho 6,1 na plachty.

Ráno vstáváme beze spěchu. Dneska máme v plánu jen kraťoučký šlák, víceméně za roh do Sali na Dugem Otoku. Za asistence Lucky a Martina beru opět juniora na venčení, aby se Maru mohla dospat a obstarat.

Ve Velim Iži je malé dětské hřiště s pískovištěm hned vedle kavárny s výbornou zmrzlinou Slanac, která je kousíček za naší oblíbenou konobou Mandrać, to jen pro záznam 🙂

Ranní káva a písek

Dobíráme do lodi vodu. Zbytek dopoledne prozevlíme. Vaňkovi se vydávají na delší procházku, my jdeme na zmrzlinu. Potkávám českého kapitána, který včera pomáhal rozplést ten zmatek v přístavu. Jeho partnerka je tu taky s miminem, tak naše rodiny chvíli tlachají. K vyplutí se chystáme až jako jedna z posledních lodí v přístavu, deset minut před polednem.

Naši kolegové ze včerejška, kteří zrovna oslavovali nahození svého motoru přivolanými techniky Elanu, nám ještě na závěr „pomohli“, když nás při vyplouvání odstrkovali přímo na nebohou malou Elan 350 na našem levoboku. Tak jsem je ještě na rozloučenou poslal do prdele.

Při vyplouvání míjíme loď ZRMANJA, která dorazila doplnit Velemu Iži pohonné hmoty. Je pařák a nefouká. Na motor obeplouváme zvolna a širokým obloukem Iž. Mám v plánu koupačku ve staré známé zátoce Vodenjak, ale potřebujeme cestu trochu natáhnout, aby se Alex stihl vyspat.
Zátoku nacházíme obsypanou loděmi. To mě v téhle denní době trochu překvapuje; zjevně jsou tam ale všechny, nebo skoro všechny za stejným účelem jako my, jenom si přes den zablbnout a pak pokračovat dál. Moje oblíbenější západní část zátoky je obsazená úplně, ve východní nacházíme dvě volné bóje a jednu si vybíráme. Jak už to tak bývá, v ten moment se rozfoukává severozápad.

I do čerpaček na ostrovech se to palivo nejdřív musí nějak dostat

Naše přistávání s Martinem s hákem na přídi a jeho ratolestmi coby asistenty nepostrádalo cimrmanovské prvky očekávání a zklamání. Když jsme bójku nechytili napotřetí, připluli k nám dva rakouští kluci z vedlejší lodě na dinghy, jestli chceme pomoci. Martinův pohled, když jsem je s díky odmítl s tím, že potřebujeme cvičit, byl k nezaplacení 🙂 Nakonec jsme asi na pátý pokus bójku ulovili a vyvázali se k ní.

Na bójce ve Vodenjaku klasicky chytáme bronz, koupeme se, dáváme si oběd. Dítku nafukujeme v kokpitu malý bazének a plníme ho vodou ze záďové sprchy. Vypadá s tímhle konceptem velmi spokojené. Kolem nás je čirý ruch, okolní posádky se koupou, jezdí ve člunech a na paddleboardech, decentně paří, ale nejsou nijak otravné.

Zaplněný Vodenjak

V 15:20 se pouštíme bójky a vyrážíme na krátkou přeplavbu na Dugi Otok. Vítr se mezitím stočil na SZ a pokračuje mírně k severu. Poté, co se všichni zájemci svezli na lanech, vytahujeme plachty, konkrétně jen genu, a na pohodu s ní na zadobok dokloužeme před vjezd do Sali.

Tady už jsem taky pár let nebyl, naposledy s PSW 2016. Ale přístav vypadá přesně, jak si ho pamatuju. Severní molo je skoro zaplněné, ale pár míst tam ještě je. Na pět odpoledne slušné. Inu, červnový Jadran. Chlápek z přístavní správy mi ukazuje na středně obtížnou pozici, ale s větrem vanoucím od mola tentokrát přistáváme jako do peřin, což Chorvat uznale kvituje. Formality se tady dost zjednodušily: jednou rukou se natáhne pro pětsetkunovou bankovku, druhou rukou mi podá příslušný račun a po dotazu, jestli vím, kde jsou umývárky, už nám jenom přátelsky mávne a vrací se ke kafi. O lodní dokumenty se nezajímá.

Po pěti letech zase parkuju v Sali

Lucka se potřebuje připojit na pracovní call, my ostatní se jdeme procourat po Sali. V zásadě se tu nic nezměnilo. Novinkou pro mě je jenom kulturní centrum s knihovnou, které si z předchozích návštěv nedokážu vybavit. Dáváme si zmrzlinu, omrkneme lodě u jižního mola (které už je taky skoro plné a po šesté hodině už asistenti posílají připlouvající lodě pryč. Vrchol sezóny tady musí být peklo) a pak se vracíme na loď pomoci, skutkem či dobrou radou, s přípravou večeře.

Knijžnica

Na jižním molu. Vzadu možno vidět neustále připlouvající lodě

Později večer, po jídle a klasickém klábosení v kokpitu, když zbytek posádky ulehl, vyrazili Lucka s Martinem na noční procházku podél pobřeží a já si šel sednout s laptopem do mně dobře známého baru Maritimo vyřídit nějaké drobné resty. Zase běžel fotbal, už si nepamatuju, kdo s kým, ale já a ještě jeden mrouskající se pár jsme byli jediní tři lidi, kteří nehypnotizovali obrazovku. Ten večer jsem mimochodem elektronicky podepsal nájemní smlouvu na náš nový byt, takže se v příslušné části píše „Sali, Chorvatsko“ 🙂

Sali, Dugi Otok. Mooring, elektřina, voda, WC, sprchy. 500 Kn.
Dnes upluto 14,7 Nm, z toho 4,8 na plachty.

Ráno se nám s Maru poprvé za tuto výpravu daří „posnídat“ spolu chorvatský trojboj. Lucka s Martinem na to jen zdvořile koukají, ale dítě nám zabaví, abychom si to mohli vychutnat 🙂

Tak tedy dobro jutro!

Na kraji mola jsem objevil CAIPIRINHU, Radkovu loď z PSW2015

Pak bereme ztečí místní konzum, dobíráme proviant a proti včerejšku velmi zčerstva Sali opouštíme. Je tam na nás přece jenom dost živo a rozhodli jsme se, že se nasnídáme v klidu.

Motoruju na protější ostrůvek Lavdara, kde jsem si už předtím vyhlédl v mapě zátoku. Je tam mělko a celkem málo místa, ale v klidné vodě nám stačí trocha řetězu a máme příjemnou snídaňovou lokaci. Voda je tu na jadranské poměry velmi kalná, ale nepáchne a koupat se stejně nechceme.

Snídaně v kokpitu a v přední kajutě 🙂

Po snídani ještě chvíli lelkujeme, pak odkotvujeme a vydáváme se na JZ, levobočně na Žut. Podle předpovědi se má nějaký vítr objevit odpoledne a já doufám, že si trochu zaplachtíme na volné ploše Murterského moře. Pro teď si diesel monotónně bafá, část posádky spí, kluci si citují hlášky všemožných postav ze seriálů a memů, chytám se zhruba ve čtvrtině. Po nějaké době míjíme na pravoboku MalouVelkou proversu a Dugi Otok se mění v Kornat.
Na samém konci Žutu pak zahlédneme v dálce i pár delfínů.

Slibovaný vítr je tady, takže můžeme vytáhnout plachty. Nabíráme kurz na severovýchod směrem k Vrgadě. Původně jsme se chtěli nocování na bóji na téhle plavbě vyhnout, ale náš nejmladší plavčík zatím výpravu zvládá s celkem dobrou náladou a nevypadá to, že by bylo vyloženě nutné chodit ho uklidňovat na břeh. Fouká nakonec celkem zčerstva, posádka se střídá u kormidla a míle k Vrgadě příjemně ubíhají.

S větrem v plachtách k Vrgadě…

…a střídání směn u kormidla a batolete

Nejraději bych ještě využil vítr, který byl akorát na plachtění, ale na bójkovišti u Vrgady byl už z dálky vidět les stěžňů. Inu. Jadran a červen.

Západně od ostrova sundáváme plachty a plujeme k bójkovišti. Vidím dvě volné bóje na své oblíbenější části západně od ostrůvku Artina a původně si jednu vybírám k přistání. Jak ale připlouváme blíž, je jasné, že tady je pártyvole 🙁 Hluk, techno, nadrátovaní lidi na palubách i ve vodě. Ještě bych jednoho z těch dárečků nabral trupem a měl z toho papírování. Kašlu na ně, obeplouvám Artinu a s úlevou nacházím volné bójky i na její východní straně. Včerejší trénink ve Vodenjaku se vyplatil, Martin zachytává bóji na první dobrou. Je 16:10.

Naše dnešní útočiště

Proč mám západní část bójkoviště raději? Není tam vidět na městečko, takže se člověk cítí víc bokem, a hlavně kolem ní nejezdí trajekt pevnina – Vrgada; malá autobusová linka, která v pravidelných intervalech lodě na východní straně rozhoupává. Ale zásadní problémy to nejsou a trajekt jezdí snad do nějakých devíti večer a pak ráno od sedmi, v noci je klid.
Pártyvole lodě se nakonec před západem slunce sebraly a odpluly prudit zase někam jinam, ale to už jsme byli hezky uvelebení a do překotvování se nám (mně) nechtělo.

Nejen dospělí. I kluci byli v péči o Alexe naprosto úžasní. Kukání přes luknu byla jeho oblíbená společenská hra

I tady se kotviště nakonec k večeru trochu uvolňuje, tři lodě odplouvají. Abych se úplně neradoval, připlouvá zároveň keč severské konstrukce s rakouskou vlajkou a z volných bójí si bere tu úplně nejbližší. Už jenom čekám, kdy mi jeho skipper přijde říct, že je vegan. Po zbytek večera pak trochu nervózně sleduju naše vzájemné otáčení, keč vypadá, že má nejspíš dlouhý kýl. Naši blízkost nakonec vyhodnocuju jako nekonformní, ale ne nebezpečnou.

Možná jsem měl i jednu či dvě jízlivé poznámky

Přijíždí výběrčí. Zkušeným okem ohodnotí náš úvaz k bójce, probere se mnou předpověď na noc a ráno, ujistí mě, že se uchycení bójí na jaře pečlivě kontrolovalo, převezme si odpadky a popřeje nám hezký večer, celou dobu s milým úsměvem. Takhle kdyby tady pracovali všichni kasírovači, vůbec bych se nezlobil.

Posádka se průběžně koupala. Když jsem se k večeru taky skočil smočit, chytla mě při plavání silná a dost nepříjemná křeč do stehna. Doplácal jsem se k lodi, chytl se schůdků a čekal, až to přejde. Nic moc zážitek, popravdě.

Večer na bójce je fajn, kontrast se včerejškem v rušném Sali asi nemůže být větší. Na jasném nebi se objevují hvězdy a Martin pořádá pro děti astronomickou poznávačku. Povídáme si dlouho, než nás postupně přemáhá únava.
Maruška pak zalézá k juniorovi do kajuty (zkoušeli jsme dneska použít chůvičku, kdyby se tam byl předtím sám probudil, ale to je na lodi předem ztracený boj. Každých pár minut se ozve nějaký zvuk, zapraštění, hlasitější vlna rozbíjející se o břeh, racek. Po prvních asi patnácti falešných alarmech jsme to vzdali) a já pro dnešek měním zase po delší době podpalubí za spaní v kokpitu.

Vrgada. Bójkoviště. 180 Kn.
Dnes upluto 25,2 Nm, z toho 6,8 na plachty.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *