Pracovně nazvaná „Odrážíme se ode dna“.
Asi se nenajde nikdo, kdo by rozporoval, že sezóna 2020 stála za starou belu. Na moři jsem byl jednou a to jsem byl ještě rád, hodně mých přátel „z oboru“ nevyplulo vůbec. Přesunuté a odložené plavby pak v podstatě předurčily sezónu letošní.
První měsíce roku jsem trávil sledováním online přednášek Dana Vodičky, Pavla Burkerta a dalších, na konci dubna si skočil osvěžit přístavní manévry na Císařskou louku a pak už jen doufal, že nepřijde podobný fuckup jako loni a moje posádka a já budeme moci v květnu vyrazit na jarní Jadran.
Dopadlo to dobře a my si mohli užít Hook Sailing ’21. Po delší době první jadranskou plavbu bez CAPOEIRY nebo jejích sester jsme využili k návštěvě několika dosud nepoznaných míst jižní Dalmácie. Počasí bylo o poznání příjemnější než předchozí podzim (i když voda byla po chladnější zimě jen pro silné povahy) a Jadran byl v podstatě stále ještě prázdné místo.
O měsíc později jsem byl v Chorvatsku znovu, tentokrát i se svou drahou ženou a naším dítkem. Ještě se spřátelenou rodinou jsme si v rámci Babyhook Sailing mohli vyzkoušet, jak vypadá plavba s batoletem (a několika puberťáky). Výsledek mě naplnil mírným optimismem, co se příštích iterací týče. Plácání se v bazénku zadarsko-biogradské oblasti nebyl žádný Mys Horn, ale tak člověk nemusí pokaždé tahat z Neptuna maximum.
V září pak přišel dlouho připravovaný vrchol původně loňské sezóny, kdy jsme z Rujány vyrazili na čtrnáctidenní Baltskou odyseu. Velkou jízdu z Německa do Dánska, Švédska, na dánský Bornholm a zpět do Německa. Tady pro změnu nebyla o dobrodružství nouze, člověk by až chvílemi řekl, že by se ten Neptun mohl i trochu mírnit 🙂
Tři plavby a čtyři týdny na moři nevypadají ve srovnání s bohatými sezónami 2018 a 2019 nijak úžasně, ale vzhledem k okolnostem je to vlastně dost úspěch. A ve srovnání s loňskem to byly hotové hody 🙂 Jachtařská knížka se rozrostla o 721 námořních mil a hlava o hromadu nových zkušeností.
Tradiční otázka, co s příští sezónou? Nějaké plány už samozřejmě mám a budu doufat, že mi do nich nějaká osmá vlna covidu nehodí vidle. Ideálně bych opět chtěl navštívit jižní i severní moře a vzít zase na palubu tou dobou už dvouletého kluka.
Každá bouře jednou skončí. Plachty ven, dobrodružství čeká!
A než přijde čas zase vyplout? Střihnu si zase nějaké přednášky, kurzy, ale hlavně se pokusím trochu dohnat záznamy z plaveb. Dluh tady je velký a mrzí mě to dvojnásobně, když občas potkám v maríně někoho, kdo Zavlnou čte – cítím, že kvůli takovým lidem bych se měl víc snažit 🙂 Mimochodem jsem při téhle příležitosti zjistil, že jsou lidé, co znají jenom tenhle web, takže připomínám, že Zavlnou existuje i na Twitteru, kam píšu krátce a aktuálně, zatímco tady se k plavbám a dalším věcem vracím později a podrobně. A teda i na Facebooku, ale tam je správa fan stránky takový opruz, že mě vyloženě nebaví a moc se tam toho neděje.
Tolik reklamní okénko. Do další sezóny tedy přeju nám všem hodně zdraví, málo omezení a dobrý vítr. Ahoj!