Poprvé se ráno nebudíme do azura. Jako by i slunce posmutnělo z blížícího se konce naší výpravy. Je 10:05, když se odvazujeme od bójky a vyrážíme vstříc poslednímu dni strávenému na moři.
Oblačnost s sebou ovšem nepřinesla vítr, mraky slibují stabilní vzduch. Jsme ale odhodláni dneska ještě plachty vytáhnout, i kdybychom měli uhánět jednouzlovou rychlostí.
Prozatím ovšem motorujeme na SZ podél břehu Dugiho Otoku. Následující program bude trochu kopírovat děj Hook Sailing před čtyřmi týdny: plavba z Brbinje do zátoky Bokašin, k jednomu z místních zrušených námořních bunkrů. Alternátor v klidu dobíjí naše baterky, zatímco se s Háňou hádáme o tom, jestli byl bunkr původně určen pro ponorky, nebo ne.
Narozdíl od minulé návštěvy vypadá tentokrát zátoka obydleně, nejspíš zahájil sezónu hotel, nebo co je to od břehu vidět za velkou budovu. Bunkr samotný je ovšem prázdný. JULIETTE je sice o dost větší než ADAGIO, ale s pomocí příďového propeleru ji v 10:45 stavím bokem k molu elegantně a na první pokus.
Po přistání u bunkru.
V bunkru se překvapivě za ten necelý měsíc nezměnilo nic. Prošel jsem si jím jen zběžně a kochání nechal na těch, kteří tady byli poprvé. Malůvky, odpadky, netopýři, vše bylo na svém místě.
V Novaxovi se v poslední den plavby probudil dokumentarista, chopil se kamery a začal provázet potenciálního diváka lodí i posádkou.
Yachting swag!
V 11:40 odrážíme od mola. Necháváme Dugi Otok za zády, otáčíme na SV směrem k Ugljanu a jsme odhodlaní chytit do plachet vítr. Jakýkoli.
Plachty vytahujeme za bedlivého dozoru kamery ve 12:05. Foukají sotva čtyři uzly V a moře je zrcadlově klidné. Šineme se vpřed tak pomalu, že posádka chvílemi pochybuje, zda vůbec. Láhev na poslední chvíli nachází zálibu v náměrovém kompasu a proniká do tajů terestrické navigace.
„Hm, skvěle. Z těch dvou majáků, co jsou na mapě, tu nevidím ani jeden.“
Lovení větru-nevětru nás baví asi tři čtvrtě hodiny, pak plachty zase stahujeme a motorujeme směrem k průlivu mezi ostrovy Rivanj a Ugljan. Za ním se nachází ugljanský (zadarský) kanál a poslední etapa výpravy. Mraky houstnou a vypadá to dokonce na déšť.
V pásu vody mezi Ugljanem a pevninou nacházíme cca šestiuzlový východní vítr a v 13:20 alespoň trochu stoupáme. Kolem je relativně hustý provoz, dost plachetnic se stejně jako my vrací na závěr turnusu do Zadaru nebo Sukošanu. První zmiňované město míjíme levobokem kolem půl třetí.
Páteční provoz. Jadrolinka, turistický dvoustožárník a plachetnice.
Ve 14:15 definitivně stahujeme plachty. Víc větru už na téhle plavbě od Neptuna nedostaneme. Motorujeme kanálem k Sukošanu. Jako poslední exkurzi vedu loď do blízkosti źdrelackého mostu, o který se pravidelně rozbíjejí lodě vedené magory, a pak už hurá do Mariny Dalmacija.
Před benzinkou je celkem frmol a obsluha naviguje lodě k přistávání zadkem, aby jich zvládla obluhovat několik najednou. Přistáváme v 16:10 a dobíráme palivo.
Věděl jsem, že jsme drtivou většinu naší plavby jeli na motor a že JULIETTE bude mít trochu vyšší spotřebu než šestatřicítky. Přesto mě 95 dočerpaných litrů celkem zarazilo, a to jsem ještě nevěděl, co mě čeká druhý den.
Ty máš teda žízeň, kocábko!
Na mírné otáčky se noříme mezi mola maríny. V 16:30 přistáváme prakticky na stejném místě, odkud jsme před týdnem vypluli.
| Marina Dalmacija. Domovský přístav lodi. |
| Dnes upluto 24,2 Nm, z toho 3,2 na plachty. |
Některé z lodí Bemexu už jsou zakotveny, další se postupně vracejí. V okolí zní čeština a vládne známý, mírně smutný duch končících výprav. Mraky se postupně trhají, pršet nakonec zřejmě nebude.
Když naproti nám přistála loď s partou sympatických strejdů (Budějčáci, jak se ukázalo při pozdější konverzaci), kteří na oslavu přistání vytáhli připravenou láhev sektu, museli jsme kontrovat:
V tento okamžik jsem taky odhalil své dosud krutě klamané posádce, že „nouzové ventily“ jsou ve skutečnosti ovladače k elektrickému pohonu levé přední vinšny. Dočkal jsem se pochopitelně několika komentářů 🙂
Brzy po přistání začali někteří tělu vracet dosud vypůjčovanou energii.
Povalujeme se na lodi, pomalu balíme své věci a likvidujeme zbylé zásoby. S večerem roste chuť na čepované pivo, takže se nakonec vydáváme na procházku marínou a návštěvu druhé místní hospody.
Byl jsem zde poprvé, předtím jsem byl vždycky jen v té na druhé straně zátoky, u AC / Asty, marketu etc. Tahle působila menším a útulnějším dojmem, ale i tak za ty peníze nic moc muzika.
Na pivu po přistání
Po návratu na loď ještě nějakou dobu posedáváme v salónku, ale začíná být jasné, že všechny zbylé zásoby rozhodně nespotřebujeme.