Po noci v zátoce se budíme až na výjimky svěží a dospalí. Počasí vypadá celkem slušně – lehce oblačno, aspoň nás to negriluje hned od božího rána a snad i trochu foukne. Hromadné ranní koupačky, o které jsme si večer vyprávěli, se účastní přesně jeden Kuba.
U chystání snídaně bylo jasné, že lednička se v noci nechytla. Tohle už byla pro letní plavbu závažnější závada, než nefunkční autopilot, takže jsem svolal poradu posádky. Jejich odvážné odhodlání pokračovat v cestě i s nevychlazenými plechovkami s pivem a radlerem jsem ocenil – tohle jsou skuteční srdcaři!
Po vydatné snídani si zkoušíme Maruškou připravená žlutá týmová trička s uzlovacími návody na zádech. Od bójky se odpoutáváme v 10:20 jako suverénně poslední z celé zátoky. Nu což, není to poprvé a zdaleka ani naposled. Vyrážíme na sever, pak severozápad. O necelou hodinu později, mezi ostrovy Zverinac a Sestrunj, vytahujeme plachty.
Holčičí chvilka.
Přišel čas vyzkoušet si poprvé dron za plavby. Foukalo osm uzlů SZ, moře bylo klidné. Start z Kubových rukou proběhl bez problémů a chvíli kolem nás ta bzučící věcička hezky na pohodu kroužila. Ta pravá zábava začala při pokusech o přistání. Tyhle drony v sobě totiž mají zabudovanou ochranu proti kolizi, takže se odmítnou přiblížit k něčemu, co považují za její možný zdroj. Jako je třeba pohybující se loď s vytaženými plachtami. Stále bělejší Michal se snažil znovu a znovu dostat dron k lodi z nějakého úhlu, který ochranná jednotka nezablokuje. Po prvních pár pokusech jsem postavil loď do driftu.
Operátor dronu neztráci naději.
Když se Kubovi konečně podařilo létavce zachytit, zvedl se z paluby obláček úlevy. V jeho středu stojící Michal nám pak konverzačním tónem vysvětlil, že zbývalo cca 20 sekund, než by kritický stav baterie nařídil dronu vrátit se bez ohledu na pokyny na místo, odkud vyletěl, a tam samočinně přistát; že se od toho místa naše loď mezitím posunula o víc jak půl míle, by ho nezajímalo. Inu, operátor i rampák si odbyli tolik potřebný trénink a všechno dobře dopadlo.
Po jedné hodině proplouváme mezi Dugim Otokem a Molatem a před námi je otevřené moře. Jsou ideální podmínky na plachtění a my je lokáme naplno; pokračujeme na západ na otevřenou vodu s předobočním větrem 12-14 uzlů. Kromě Maru, která ještě v podpalubí dobíjí baterky, si postupně všichni užívají kormidlování v těchhle příjemných podmínkách. Párkrát obracíme, abychom se příliš nevzdálili od ostrovů, u kterých chceme dnes nocovat.
Aby to neznělo až tak idylicky: tady na volném moři se pochopitelně začala hladina více vlnit, což ne všichni na palubě kvitovali úplně s povděkem 🙂
Klučičí chvilka.
Ve čtvrt na šest plachty balíme. Z oblačna se mezitím stalo zataženo a vypadá to, že se dočkáme i deště. Před námi je ostrov Premuda a u jedné z bójek v jeho zátoce Krijal hodláme dnešní plavbu ukončit. Někteří z nás si ještě dobře pamatují kouzelnou noc, kterou jsme zde strávili na Rachtění 2014.
Po uražení posledních pěti mil vplouváme do zátoky a brzy je zřejmé, že je něco špatně. Stávaly tu dvě řady bójek, teď je jich tu přesně o dvě řady méně.
Na kroucení hlavou bude čas potom, teď je třeba dostat se na náhradní kotviště. V záloze mám Olib a Silbu, na obou ostrovech jsou (doufám!) taky zátoky s bójemi. Volím Silbu, která je momentálně blíž, s tím, že na Olibu se zastavíme cestou zpátky na jih. Kopeme do vrtule, zatímco na nás začínají padat první kapky.
Tuším, že toho večera se zrodilo ono od té doby často používané „Bojím se“ zaklínadlo. Několikrát jsem podotkl, že se bojím, že na oproti Premudě celkem profláklém kotvišti na Silbě bude plno a my se nevejdeme.
Na poslední fázi dnešní cesty se většina posádky schovává v podpalubí. Před sedmou připlouváme k Silbě, do zátoky Sv. Ante. Je tu skutečně nějakých šest lodí, ale aspoň jednou tolik volných bójek. Jednu si vybíráme a v 19:10 u ní na první dobrou přistáváme.
| Sv. Ante, Silba. Bójkoviště. 195,- Kuna. |
| Dnes upluto 41,8 Nm, z toho 20,8 na plachty. |
Samou radostí z toho, že jsme přistáli, ze sebe Láhev ihned po zhasnutí motoru poshazoval šaty a vyrazil se nahý koupat v dešti.
Dneska to na večer v kokpitu nevypadá. Jak další výbornou večeři, tak následný kulturně společenský program s vínem, hudebními nástroji a zpěvem absolvujeme hezky v suchu v podpalubí.
Nejméně rozmazaná fotka z večírku.
Během noci střídavě prší, méně otužilým členům posádky je i trochu zima. Nad ránem začíná sílící vítr vhánět do zátoky vlny, což někoho kolébá, jinému však nedělá úplně dobře.