V sobotu 18. června kolem druhé ranní, týden po návratu z PSW 2016, vyrazila opět z Prahy dvě auta směrem na Brno a dál po Balkáně.
Ani letos se nám na letní plavbě nevyhnuly problémy s auty. Na rozdíl od loňského dobrodružství mělo ovšem tentokrát dotyčné auto tolik slušnosti, že se rozsypalo ještě před cestou. Chtě nechtě se tak k mému Audi musel přidat smutný hrdina loňské cesty, Michalův Passat. Dlužno však říci, že svůj reparát až na pár drobností zvládl.
Na strašidelném parkovišti na kraji Brna jsme nabrali oba Ostraváky, zahráli si poctivý tetrisSkládání bagáže do omezeného prostoru kufrů aut. More se skládáním věcí pro osm do dvou aut a s ranním svítáním pokračovali do Chorvatska.
Téměř bez zvláštních událostí (nepočítáme-li Michalovu touhu si vyzkoušet dron už na rakouském odpočívadle nebo hromadné brzdění na chorvatské dálnici, které jen tak tak neskončilo hromadami pomačkaného plechu) jsme dorazili do Sukošanu. Zdejší maríně zimní rekonstrukce prospěla – nové sociální zařízení či kanceláře charterovek posunuly úroveň zdejších služeb do desátých let tohoto století. V kanceláři Bemexu jsem se dozvěděl, že VALDEKER pro nás bude připraven za cca dvě hodiny. Část posádky znovu sedla do auta a dle plánu vyrazila obstarat proviant (definitivně jsme opustili myšlenku vozit všechny ty krámy z Česka), zbytek se usadil v místní konobě (kterou bohužel žádná rekonstrukce nepotkala) a zahnal žízeň z dlouhé cesty.
Jako obvykle jsem v Sukošanu oběhl a pozdravil pár lodí, na kterých jsem plul dřív.
Předání lodě proběhlo bez problémů. Dostal jsem i u téhle charterovky obvyklé přání dobré plavby v podobě láhve vína. Nalodili jsme sebe i nakoupené potraviny, ještě se rychle pro cestě prohnali sprchou a pak už přišel čas nastartovat motor a zamávat pevnině.
Hodinky ukazují 16:30, je sobota 18. 6. 2016 a Blue Fellaz začíná frajerským vymotáním se od mola (v cestě jsem měl delší lodě, kolem kterých bych se nestihl otočit a nejspíš skončil v náručí plachetnic naproti nebo jejich mooringů. Vyplul jsem tedy směrem k patě mola a do volného prostoru vycouval). V bazénu maríny je přesně takový frmol, jaký by člověk v červnovou sobotu čekal, ale v pořádku se dostáváme ze skrumáže ven a po tradičním přivítání se s Neptunem nabíráme SZ kurz. Je nádherné jadranské odpoledne, jasno na obloze i na palubě.
Na zdar naší plavby!
Brzo jsme zjistili, že máme nefunkční autopilot. Snažil se držet loď v zadaném kurzu, ale prostě neměl vládu nad kormidlem a loď se točila jak blbá. Po krátké poradě s posádkou jsme se rozhodli kvůli tomu nevracet. Na to, aby kormidlo vždycky někdo držel, nás bylo na palubě dost, a oprava nám za čas ztracený na souši nestála.
Klasickou instruktáž dávám spíš pro osvěžení, většina posádky už tyhle věci dobře zná. Živý zájem o ovládání plachet vede k tomu, že je i ve slabém větru vytahujeme a něco přes hodinu si s nimi hrajeme. Pak pokračujeme s motorem kolem Ugljanu k tradiční sobotní zátoce Brbinj na Dugim Otoku.
Už zde asi čtyři lodě jsou, včetně sympatických Čechů na Elance 333, se kterými prohazujeme pár slov. Nacházíme si bójku a ve 20:40 máme první přistání s VALDEKEREM za sebou.
| Brbinj, Dugi Otok. Bójkoviště. 260,- Kuna. |
| Dnes upluto 19 Nm, z toho 2,2 na plachty. |
Láhev se bez meškání pouští do přípravy večeře a výsledek dává tušit, že podobně jako před dvěma roky na Blue Cruising budeme v jeho rukou skvěle najedení a spokojení. Ještě se necháváme slušně oholit výběrčím a pak už si se sklenkou vína v ruce jen užíváme klidný večer v zátoce.
Nezdál se nám výkon ledničky. Ne že by nefungovala vůbec, ale ten vyprodukovaný chlad byl jaksi nedostatečný, třeba pro plechovky s pivem, které byly jen mírně vlažné. Nastavili jsme termostat na max s tím, že se snad do rána chytne.
Přišel taky čas na první experimenty s dronem na lodi. Vzlet z paluby, o přistání nemluvě, jsme nakonec vyhodnotili jako příliš riskantní; jakýkoli kontakt s takeláží by mohl být pro stroj fatální. Kuba se nabídl coby startovací rampa, zkušební start a přistání pak dopadly na výbornou.
Pojď blíž, ještě kousek, tak…
Po západu slunce kvitujeme lampičku, kterou mají tyhle Oceanisy ve výbavě a která příjemně osvětluje kokpit.
Nepouštíme se do žádného zvláštního ponocování a jdeme dospat noční přesun do Chorvatska. Čeká nás teplá a klidná noc.