Po včerejším společenském večeru nejsme úplně ranní ptáčata (až na Terku, která nemůže po ránu nikdy dospat a po dvou ránech na bójce má konečně příležitost k ranní procházce) a do provozu se uvádíme postupně. Počasí je proměnlivé, chvíli slunce, chvíli prší. Předpověď větru vypadá pesimisticky.
Snídáme, doplňujeme zásoby, dobíráme vodu, myjeme palubu. Koupili jsme pohledy, ale v celém Rabu mají zřejmě známky jenom na poště, kde je fronta, takže necháváme jejich nákup na potom. Chci vyplout do poledne, bojím se, aby nám už tak drahá ACI nenaúčtovala druhý den stání. Nakonec to těsně stíháme, vyplouváme v 11:55 a na cestu z přístavu ven nám zvoní zvony v celém městě 🙂
Naše ADAGIO v rabské maríně
Dnes tedy máme dosáhnout ostrova Goli, hlavního cíle výpravy. Motorujeme zrcadlově klidným mořem mezi ostrovem Dolin (takový úzký canc rovnoběžný s jižním Rabem) a Pagem. Koukám zamračeně do Windguru, vyhlídky nejsou dobré. Alespoň obloha se pomalu vyčasuje. Dáváme si lehký oběd, snídali jsme celkem pozdě.
Po jedné hodině míjíme JZ kraj Rabu. Je tam několik budov rozestavěných uprostřed ničeho. Vídávám to takhle občas a říkám tomu Balkánský optimismus. Proplouváme kolem zátoky Mišnjak. Přístav duchů, ale jsou tam zaparkované dva trajekty.
Za Rabem se nám rozprostírá pohled na pevninu: městečka na pobřeží, tenká nit Jadranské magistrály a monstrózní hřebeny Velebit. Z nedostatku větru jsem rozmrzelý a rouhačsky si říkám, že bych klidně uvítal pár hodin bóry. Blížíme se k pevnině ve snaze zachytit aspoň normální padající vítr. Něco málo ho tam skutečně je, tak ve 13:30 vytahujeme plachty. Goli, ponuře vypadající kus skály, už je na dohled a Finwe se hrdině, i když nic moc úspěšně snaží dostat naši loď blíže cíli. Křižuje nás loď (jediná široko daleko), která tu trochu větru chytá na zadobok do spinakru a plus minus pluje. Slunce začíná svítit naplno.
Držte si klobouky, máme tam skoro dva uzly!
Vydržíme se plácat celou hodinu, pak už na to v tom čtyřuzlovém větru nemáme nervy, startujeme opět motor a míříme ke Goli.
Už se před námi odkrývají ruiny budov, střílny na pobřeží, obrysy dalších budov lágru dál ve vnitrozemí. Vlastně je to divné, blížit se k tomuhle ostrovu pod zářícím sluncem, těžké mraky a šedá hladina by asi byly víc na místě. Ale později zjišťujeme, že tohle právě Goli hrozně charakterizuje: peklo v ráji.
Zemský ráj to na pohled
Míjíme zátoku s restaurací, v sezóně sloužící turistickým výpravám na ostrov, nyní ještě zavřenou. My míříme kus dál do zátoky Melna, kde volíme přistání bokem podél vnitřní strany vlnolamu. Na první pokus a s mnohem větší elegancí než před dvěma dny v Bokašinu přistáváme pravobokem v 16:20.
| Melna, Goli. Molo s pacholaty. |
| Dnes upluto 18,6 Nm, z toho 3 na plachty. |
Zatímco jsme dalšími lany vázali springy, objevila se odněkud další plachetnice. Dvoučlenná posádka, pár, a pes. Pluli pod ruskou vlajkou a já se musím přiznat, že jsem chvíli sváděl vnitřní boj, jestli je prostě neignorovat. Ale jachtař je jednou jachtař, tak když začali zaplouvat bokem k molu, kousek vedle nás, pomohl jsem jim s vyvazovacími lany.
Po zajištění lodi a vyfocení dobyvatelských fotek vyrážíme pod pražícím sluncem na průzkum ostrova.
Goli Otok dobyt!
Popsat Goli několika slovy je nemožné. Pro získání dojmu z tohohle ostrova viz samostatný fotočlánek.
Z objevitelského vytržení nás nicméně vytrhává změna tlaku a pohled na tmavošedou stěnu, která se k nám blíží směrem od Velebit. To vypadá na minimálně přerušení průzkumu ostrova a úprk k lodi. Chvíli se nám ovšem nedaří najít Terku, která někde mezi kameny loví kešku. Je to ale v důsledku jedno, suší bychom se do lodi stejně nedostali. Masa lijáku postupuje příliš rychle. Takže neutíkáme, jdeme raději svižnou chůzí a dáváme pozor na zrezivělé dráty a další pasti. Do lodi dorážíme příslušně mokří, ale je třeba přiznat, že minimálně chvíli to po té pařákové prohlídce ostrova působí příjemně. Ustupujeme do podpalubí.
Dneska už asi z podpalubí nevylezem
Rus mezitím přeparkoval do středu účka, tvořeného vlnolamem a moly.
Ondra se pouští do přípravy večeře, kteroužto dokáže proměnit v nevídané představení plné efektů. Večeře sama, dlužno říci, ovšem drží dosavadní vysoký stravovací standard. Navzdory zapomenutému a opuštěnému pórku.
Maestro v akci
Po jídle rozjíždíme Bang!ové orgie, zatímco se venku žení všichni čerti. Odehráváme několik partií, pak začnou lidi pomalu odpadat. Poslední zůstáváme vzhůru já s Terkou a do pozdní noci řešíme nesmrtelnost chrousta.
Když jsem pak v noci šel zkontrolovat uvázání lodi, málem mě trefilo. Ve snaze uvázat loď co nejpevněji, ještě pod dojmem vzpomínek a historek Finweho s Ondrou, utáhli jsme lana nadoraz. Jenomže přišel odliv, který je v Chorvatsku sice malý, ale je. Takže jsme loď, jak se říká, oběsili. Byla mírně nakloněná a lana byla napnutá na míru, jaké bychom vlastními silami nikdy nedocílili.
Po prohlédnutí odlivové stopy na molu jsem si řekl, že níž už voda nepůjde a tohle by mohly lodní vazáky vydržet. Takže jsem to nakonec nechal být. Zpětně bych si za to asi vynadal. Nevím, jestli jsem měl jenom štěstí, nebo jestli situace skutečně nebyla tak vážná, jak napovídal první pohled, ale převázat jsem to měl.