PSW 2014 – Neděle, den druhý

Ráno se budíme do šedé deky. Nejmenovaný člen posádky mi zkroušeně sděluje, že na něj kombinace vzrušení, únavy, alkoholu a houpání byla moc, a teď se bojí, že nám ucpal záchod. Ten vskutku nevypadá nejlépe, ale pokusné začerpání ruční pumpou ukazuje, že trubky jsou průchodné. Záchod dáme do pořádku, až vyplujem.


Pavel svolává poradu kapitánů. Po krátké debatě nad mapou je jako dnešní cíl určen Vis a bójková zátoka u hlavního města na jeho severní straně. Přednáším to posádce, která nemá námitek.
Snídáme a přípravujeme se k vyplutí. Kluci vyráží na nákupy, já ještě popisuju piáno, vztyčuju vlajku posádky etc.

V přístavu budí mírné pozdvižení, když se jednatřicetistopá loď s dvoučlennou posádkou vrací cca půl hodiny po vyplutí. Podle skippera se to tam venku nedá, rozhodují se strávit dnešek ve Stomorské. Pavel bere ruční windmetr a odchází na kraj zátoky. Vítr 18-20 uzlů, moře venku rozvlněné.

Rozhodujeme se vyplout. Nic horšího než útěk zpátky do zátoky nás snad potkat nemůže. HELIOS se rozhoduje počkat na naše hodnocení a vyrazit cca půl hodiny po nás.
Vyplouváme v deset hodin, směr ven ze zátoky a pak přibližně východním kurzem do prostoru mezi Šoltou a Bračem.

Vyplutí nebylo dobré. Podcenil jsem sílu proudu tvořeného větrem a vlnami, které se rozbíjely na kraji zátoky. Měl jsem se zapřít o návětrné vyvazovací lano a tak proudu, snášejícímu nás doleva, čelit. Taky mi nepomohlo, že jsme po obou stranách neměli podobně velké a vysoké charterovky, o které bychom se mohli případně opřít. Krátké a nízké německé lodičky v současné situaci představovaly další komplikaci.
Kluci právě začali vtahovat uvolněná lana do lodi, když na mě Pavel ze břehu zakřičel, že jedu na mooring závětrné německé plachetnice. Okamžitě jsem zabral zpátečkou a vyřadil. Bylo vidět a cítit, jak se mooringové lano trochu napjalo, když se potkalo s naším kýlem, ale naštěstí tím náš kontakt skončil.
Následující cca minutu jsem se snažil střídavými záběry dopředu a dozadu a kormidlem dostat CAPOEIRU do osy a nezdemolovat ani jednu ze sousedních lodí. Na té závětrné se zjevil její skipper a začal povolovat svůj mooring, připraven ho v případě nutnosti shodit do vody. Naštěstí už jsme tou dobou byli od dál od břehu, loď jsem měl pod kontrolou a nebylo nutné mu dál komplikovat život. Poděkoval jsem mu aspoň zamáváním; dostat loď ven si vyžadovalo celou moji pozornost.

Opuštění chráněné zátoky je citelné, CAPOEIRA se začíná houpat na vlnách a já pro sichr opakuju některé body ohledně bezpečnosti. Vyhýbáme se sebevražednému windsurferovi a probíjíme se vlnami dál od ostrova. Neplujeme přímým směrem na Splitská vrata, chceme vytáhnout plachty a to znamená dostat se do bezpečné vzdálenosti od momentálně závětrné Šolty.

Na opalování to úplně není...

Na opalování to úplně není…

Ještě před vyplutím jsme probírali včerejší problémy se spojením s HELIOSEM. Lodní vysílačka na vlajkové lodi měla zjevně problémy. Pavel si vzal ruční a po našem vyplutí jsme každou minutu zkoušeli rádiové spojení. Bylo bez problémů až do doby, kdy se mezi nás dostal kopec uvozující zátoku.

Po přivítání se s Neptunem se připravujeme na první vytažení plachet. Fouká 25 uzlů východ a já se rozhoduju nevytahovat hlavní plachtu hned celou; chci počkat, jak se bude loď chovat. Tolik k teorii, takeláž nám nicméně ukazuje praxi. Po uvolnění zámku ráčny na stěžni neklade šneku uvnitř nic odpor a když se na vlně zhoupneme jenom mírně od větru, tento plachtu okamžitě nafoukne, odmotá nadoraz a vyrobí z ní kapsu. Posádka na můj křik reaguje rychle, ale vzápětí dostáváme druhou lekci – pomocné lano, kterým se dá ráčna ovládat z kokpitu, je v tomhle větru na houby. Rychlý zásah klikou u stěžně a během dvou minut od pokusu o zrefované vytažení je hlavní plachta zpátky ve stěžni.

Později jsem si vzpomněl, že jak varování ohledně odblokování ráčny, tak upozornění, že pomocné lano nebude v silnějším větru platné, jsem četl ve výpravné kapitánské příručce Za kormidlem nejen na Jadranu Františka Novotného. Jako dobrý, už jenom vymakat, aby se mi tyhle načtené vědomosti zjevily tehdy, když to potřebuju.

Přesouváme se blíž Vratům, domlouváme se s HELIOSEM, který už opustil Stomorskou, a zkoumáme celý mechanismus vytahování a rolování plachty. Po několika minutách manévr opakujeme a tentokrát se nám daří vytáhnout hlavní plachtu do cca poloviny a řádně ji napnout. Přidáváme genu a můžeme konečně vypnout motor. Prvoplavcům se tak otevírá ten nezapomenutelný zážitek, kdy loď ztichne a přitom si to dál sviští po golfovém hřišti.

Plachtíme!

Plachtíme!

Nálada na lodi je dobrá, k uspokojení nad zkrocenou takeláží se přidává radost z plachtění. Plujeme na předoboční vítr 25-27 uzlů směrem k Vratům. Provoz okolo houstne, brzy se to v okolí hemží bílými skvnkami. Je pořád zamračeno, jsme v mikinách, celkem to jde.
Kousek před Vraty vítr padá. Nejdříve vytahujeme plné prádlo, pak se rozhoduju nešaškovat v relativně malém prostoru Vrat mezi víc jak desítkou plachetnic. Rolujeme genu a Vraty projíždíme v 11:45 na motor.

Jižně od Vrat se zase rozfoukává. Několik minut se domluváme s HELIOSEM, než se shodneme na vizuální identifikaci. Snažím se rozpoznat i SALSU s LAMBADOU, ale provoz na sever od nás je celkem hustý.
Znovu plachtíme. Čistý bočák by nás vedl přímo na Vis, ale my nikam nespěcháme a kluky víc baví stoupačka, tak to bereme víc východně, směrem k městu Hvar na západním konci stejnojmenného ostrova. Navíc si takhle najíždíme na cca 1,5 metrové vlny, jdoucí po větru, předobokem, což kvituje loď i posádka. Přichází krátká přeháňka.

Setkání s německou B45 jižně od Vrat.

Setkání s německou B45 jižně od Vrat.

Před sebou vidíme Paklenské ostrovy. Vítr se ustálil na 22 uzlech a vlny jsou menší. Odpadáme na zadobok a pokračujeme k Visu.

O půl čtvrté jsme přímo severně nad cílovou zátokou. Nechce se nám to zapíchnout takhle brzo, takže pokračujeme dál JZ kurzem.
Zhruba ve čtyři chci využít situace a nacvičit si s posádkou párkrát halzu, když začne vítr citelně zesilovat. Během pár minut jsme na 28 uzlech s poryvy do 30. Znovu refujeme plachty.
Po dalších patnácti minutách koukám na okolní moře a rozhoduju se dále neblbnout. Trénink je trénink, ale netřeba se hned z kraje výpravy úplně vyšťavit. Obracíme se a křižujeme proti větru a vlnám zpět ke vjezdu do zátoky.
Vítr stoupá na 35 uzlů, s nárazy do 38. Vlny cca dva metry. Již třetí člen posádky dnes sděluje ze zádi lodě Neptunovi svůj názor na dnešní podmínky.

V 16:50 u vjezdu do zátoky stahujeme plachty a startujeme motor. Mimo nás se snaží vlnami probojovat tři další lodě. HELIOS, který zrovna přistává u bójky, nás nicméně ve vysílačce ujišťuje, že místa je habaděj.
V zátoce je proti tomu eldorádu venku citelně klidněji. I tak ukazuje windmetr 18 uzlů a hladina je mírně rozvlněná.

Vis. Jdeme na přistání

Vis. Jdeme na přistání

V 17:20 přistáváme na bójce kousek od LAMBADY a HELIOSU.

Přistání nám vůbec nešlo. Nedokázal jsem přimět kluky s hákem na přídi, aby se mnou komunikovali. Bójku jsme zachytili až na třetí přiblížení. Nu což, žádný učený z nebe nespadl.

 

Vis, bójkoviště. 231,- Kn.
Dnes upluto 22,3 Nm, z toho 17,2 na plachty.

 

Otevíráme víno, Honza S. se pouští do přípravy večeře, MiK dává do pořádku znečištěnou záď právě včas – navštěvuje nás nejdříve dinghy z HELIOSU s naším admirálem a vzápětí zodiac s výběrčím.
Se zpožděním nacházím kus bokem kotvící SALSU. O Miloňově lodi máme jen kusé zprávy; začíná ovšem být jasné, že se k nám už nepřipojí.

Zatímco se výběrčí snažil dostat peníze za kotvení z rozverně naladěného kapitána HELIOSU, kluci spustili na vodu náš dinghy. Michalovy první pokusy skamarádit se s přívěsným motorem skončily na chcíplém člunu několik desítek metrů od lodi. Naštěstí ho po nějaké době roztlačil kolemploucí člun ze SALSY.

Dobrodružství ve člunu.

Dobrodružství ve člunu.

Večeříme vynikající rizoto, pijeme víno a naše Exjyxo trojka učí druhou trojici pravidla Kontaktu. Tomu se pak věnujeme až do nočních hodin. Večerní přeháňku ještě absolvujeme pod biminami, ale s houstnoucím deštěm se klidíme do salónku.
Smíšené osazenstvo obou sousedních lodí se vydává ve člunech na břeh. Vracejí se o několik hodin později a je poznat, že jim pivo chutnalo 🙂

Na Visu. Zleva doprava LAMBADA, HELIOS a CAPOEIRA.

Na Visu. Zleva doprava LAMBADA, HELIOS a CAPOEIRA.

V noci přišla nejsilnější bouřka, jakou jsem zatím na moři zažil, a procházela přímo nad námi. Když řachl blesk do jednoho z okolních kopců, byla to rána, co by vzbudila mrtvého. Bójka vypadala, že drží, ale trochu jsem se bál o člun. Chvíli jsem uvažoval, že někoho vytáhnu z postele a spolu vytáhneme člun na palubu, ale pak jsem vzal jedno pomocné lano a provlékl ho skrz dinghy na zadní vazáky.

I ve spánku ještě dlouho vnímám burácení bouřky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *