Ráno opět deka, ale na několika místech roztrhaná. Předpověď mluví o přeháňkách, necháme se překvapit.
Porada kapitánů tentokrát přes VHF. Kapitáni LAMBADY a HELIOSU hodnotí včerejší návštěvu břehu a její důsledky a já uvažuju, kolik česky rozumějících lidí právě poslouchá na našem kanálu. Nakonec schválen plán obeplout Vis na jeho jižní stranu a pokusit se najít zátoku Stiniva, na kterou narazil Tom v zimě při brouzdání internetem. A pak se zřejmě stáhnout na sever do ACI maríny Palmižana. Vitální HELIOS odplouvá v době, kdy my teprve připravujeme snídani.
Se Zdráhošem se domlouváme, že to vezmeme na jih podél východního břehu Visu. Dosnídáme a připravujeme loď k vyplutí.
V 10:50 se odvazujeme se od bójky a vyrážíme ven ze zátoky. Dobíjíme alternátorem baterku a zkoumáme situaci na moři. Je dost podobná včerejšímu odpoledni. Vítr V 20+, vlny cca metr a půl.
V 11:30 vytahujeme plachty a míříme ostře proti větru na VJV. Propuká něco, o čem chvíli doufáme, že bude jenom intenzivnější letní přeháňka. Po deseti minutách se převlékáme do, bohužel pro některé kluky těch nejostřejších hadrů co mají. Po dalších patnácti jdu do žluťáků, které jsem ještě týden před vyplutím chtěl nechat doma.
Bylo mi líto moknoucího MiKa a Honzy v jejich šustkách a uvažoval jsem nad tou ironií, kdy jsem dubnovou posádku tlačil k tomu, aby si jachtařskou výbavu půjčili, aby pak na ně vůbec nedošlo. Kdežto tohle bude červnový Jadran, bejby, tady to bude v klídku…
Myslel jsem, že tyhle fakt nevyužiju. Jeden myslel…
Vítr se dostává na 27 uzlů a my raději znovu refujeme. Dostáváme se východně od ostrova, otevírá se nám pohled na jih a na strašidelný černý mordor, který se odtamtud žene. Rozhodujeme se postavit se tomu čelem a obracíme na jih.
Průjezd mordorem nepostrádá kvality. Vítr osciluje mezi 25 a 30 uzly, buší do nás přívaly deště a cáry šedé vody všude okolo snižují efektivní viditelnost na cca 50 metrů. Posádka dostává superkyselé bonpari, jejichž cumlání uklidňuje znervózněné vnitřnosti. Kdo nemá náběh na mořskou nemoc, bere zavděk zahřívacím lokem z Neptunovy láhve.
Po cca 40 minutách jsme z nejhoršího venku. Pořád prší, ale je to už „jen“ normální déšť. Vítr klesá na 20 uzlů a uklidňuje se hladina. Využívám toho a předávám kormidlo. Snažím se spojit s ostatními loděmi. HELIOS je nedosažitelný – buď jim ten krám zase nefunguje, nebo to vzali kolem ostrova druhou stranou a jsou teď v rádiovém stínu. LAMBADA hlásí, že se spolu se SALSOU otočily na sever, když spatřily mordor, a hodlají se cákat v místech, kterými jsme včera propluli na cestě z Vrat. Proti gustu…
Typická červnová prosluněná plavba
V půl druhé se dostáváme na JV kraj Visu, proplouváme kolem několika ostrůvků, sledujeme jeskyně. Přestává pršet. Obracíme na západ a snažíme se na momentálně patnáctiuzlový vítr nastavit maximálním zadobokem. Na motýla nemám náladu. Když se po nějaké době ukazuje, že takhle nedokážeme udržet kurz, balíme plachty. Chci najít správnou zátoku, půjde-li to, zakotvit tam, udělat teplý oběd, který nám po tom všem dneska dost bodne, a mít ještě rezervu na návrat na sever.
Do zátoky Stiniva vplouváme chvíli před druhou hodinou. I v šedé dece je kouzelná. Říkám si, možná trochu škoda, že ji neuvidíme v plném slunečním světle, ale člověk nemůže chtít všechno.
Pozoruju profil dna. U východního břehu se mi vůbec nelíbí, ale u západního, asi čtyřicet metrů od vnitřní brány zátoky, nacházím použitelné místo k vyhození kotvy. Kotvíme ve 14:15 na hloubce 12 metrů.
Zátoka je otevřená na jih a proti východnímu větru nás dobře chrání. Když jsme hotovi s kotvením a zvedneme zraky, nestačíme žasnout. Někdo během těch pár minut vypnul mraky a pustil sluníčko. Sluníčko!
S jedním okem na hloubkoměru a náměrových bodech na skalách se pouštím do přípravy oběda. Kluci rozvěšují ven mokré oblečení, takže loď je v pár minutách sluncem prozářené Staré bělidlo. První leze do vody Michal, postupně se přidávají ostatní.
Více než zasloužená koupel
Připlouvá velká Bavárka s německou posádkou a kotví cca 20 metrů od nás. Posádka je smíšená, její ženská část dobře stavěná a ta mužská nadopovaná hormony, takže nás baví po celou dobu, co tam jsou.
Kluci vystrojují dinghy a podnikají výpravu vnitřními vraty na břeh.
Vycáchal jsem se v příjemně teplé vodě, otevřel chlazené pivo, kochal se pohledem na neskutečně krásnou zátoku a říkal si, že k naprosté dokonalosti chybí už jenom to, aby se objevil HELIOS (o kterém jsem předpokládal, že před mordorem neprchl a obeplul ostrov z druhé strany).
Za několik minut vplula do zátoky třetí loď. Téměř okamžitě jsem poznal postavu na přídi – nikdo jiný v Chorvatsku nemá takovéhle brýle, které nesundává ani za nejčernější tmy: Tomáš. HELIOS dorazil! Nadšeně jsem vyběhl na příď a mával.
Welcome to Stiniva!
Průzkumná výprava ze břehu se vrací, obědváme. Jeden mladý Němec se rozhoduje posílit své postavení ve smečce skokem z vysoké skály a kupodivu to přežívá bez následků. Rozhovor s klukama z HELIOSU. Opravdu to vzali kolem Visu západním břehem, mordor je sice taky potkal, ale jelikož v tu dobu byli vzhůru asi tři lidi z devíti, většina o něm vlastně neví.
Do zátoky vplouvá čtvrtá loď se švýcarskou vlajkou posádky. Střídavě se pokouší položit kotvu přes tři už spuštěné, asi půl hodiny zmateně přejíždí z jednoho konce zátoky na druhý a pak zase mizí.
Kotvíme ve Stinivě, pohled ze břehu
Máme tady situaci k řešení. Nemaje VHF spojení, zavolal Pavel Honzovi na SALSU mobilem (luxus plavení se na Jadranu) a dozvěděl se, že naše dnešní plánovaná marína je plná. Drtivou většinu volné kapacity zabrala nějaká regata. Sedíme nad Osmičkami a hledáme náhradní kotviště, které by nás ideálně přiblížilo ke Korčule, kde chceme přistát následující den. Jako nouzový plán, kdyby nezbývala jiná možnost, se můžeme vrátit tam, odkud jsme ráno vypluli, ale ta myšlenka se nám vůbec nelíbí.
Projíždím zrovna jižní břeh Hvaru, když přichází Pavel s celkem radikálním plánem. Jednadvacet mil přímé trasy do Vela Luky na západním konci Korčuly. Bude to znamenat motorovat cca čtyři hodiny přímo proti větru, ale z hlediska přiblížení Korčule jednoznačně plus. Navíc je tam blízko sebe hned několik možných kotvišť, oproti situaci na jihu Hvaru. Plán je schválen posádkami obou lodí.
V 15:50 vytahujeme kotvu.
Oba Honzové na přídi mě vytáčeli k nepříčetnosti, když se mnou nekomunikovali a já od kormidla jenom sledoval, jak nás to s polovytaženou kotvou nese na skály. Naštěstí jsme se uvolnili včas. Snad jednou provždy jsme si pak vyjasnili, že já vzadu u kormidla prostě musím vědět, co se děje, a že analýzu problému a hlavně času, který je na jeho vyřešení, nemůže posádka na přídi dělat na vlastní pěst.
K dokonání neuvěřitelné scény, na kterou budeme vzpomínat ještě dlouho, mizí Slunce a obloha se znovu zatahuje pět minut poté, co opouštíme zátoku.
Vane stále východ, 20 až 25 uzlů, a my plujeme přímo proti větru. Naše SOG místy kvůli čelnímu narážení do vln klesá až ke třem uzlům. Opakovaně se zamýšlím, jestli by nakonec nebylo výhodnější vytáhnout plachty a křižovat, ale z časového hlediska mi to takhle vychází pořád výhodněji. Větší, stabilnější HELIOS se silnějším motorem se nám postupně ztrácí v dálce.
Západního konce Korčuly a ostrova Proizd dosahujeme chvíli před osmou. Slunce už je celkem nízko, ale aspoň se zase ukazuje skrz mraky. Navazujeme spojení s vlajkovou lodí. Ve Vela Luce je natřískáno, ale stojí vyvázaní k bóji s velkou nosností, takže se na noc vyvážeme k nim. Prima, zase něco nového, v balíku u bójky jsem ještě nestál.
Tohle se nikdy neomrzí
Cestou do zátoky Vela Luky nás minula rychlostní Jadrolinka. Západ slunce všechno zalil barvami a já vzpomínal na poslední návštěvu tohohle místa. Byl jsem tu ještě jako suchozemec před sedmi lety. Letí to.
Zátoka je relativně přeplněná loděmi, ale nacházím kus místa na manévr a přirážíme levobokem k HELIOSU. Přistání ve 20:45.
| Vela Luka, bójkoviště. 120,- Kn. |
| Dnes upluto 36,8 Nm, z toho 8 na plachty. |
Dnes v noci soulodíme.
Kluci optimisticky, dle mého až naivně připravují člun na pozdější výpravu na břeh. Já odhaduju, že po tom všem dneska a po večeři budou schopní maximálně sedět chvíli na zadku, než opadnou; jak se později ukazuje, odhaduju to přesně.
LAMBADA a SALSA tedy tráví dnešek v ACI na Sv. Klimentu, HELIOS a CAPOEIRA na Vela Luce. PSW schizma.
Dáváme si večeři a zahajujeme u nás na lodi družbu všech, kteří ještě nejdou spát (dvě třetiny naší posádky a třetina posádky Heliosu). Obligátní déšť nás vyhání z kokpitu do podpalubí.
Máme hosty
V noci několik vln deště. Bóje nicméně drží naši souloď na jedničku.