Poprvé vstáváme do slunečného rána. Využívám toho a fotím nějaké obrázky do série „Hezká rána na Jadranu“. HELIOS už je na nohou. Dnešní cíl: Korčula. A to tak, že ACI Korčula. Mám za sebou dva neúspěšně pokusy o přistání v téhle neustále přeplněné maríně, takže hodláme nenechat nic náhodě a rezervovat našim lodím místo.
Vela Luka po ránu.
Nechci zdržovat druhou loď, která finišuje snídani v době, kdy se u nás teprve začínají probírat první mrtvoly. Takže se po nabootování posádky odvazujeme s tím, že snídani si dáme během motorování zátokou ven. Odvázání v 8:55.
HELIOS se ještě chystá přirazit ke břehu a dobrat vodu. Loučíme se, na viděnou v podvečer v Korčule. Motorujeme zvolna ven ze zátoky a snídáme.
Máme tu drobnou zdravotní komplikaci. MiKovi není moc dobře. Asi to na něj bylo v posledních dvou dnech moc. Když se ještě před výjezdem ze zátoky opět zatahuje a vypadá to na další dávku vody, ustupuje MiK do podpalubí a až do přistání už ho prakticky neopustí.
Po cestě ven ze zátoky jeden kázeňsky problém, když Honza M. proti mému příkazu upravil kurz autopilota. Řešeno tentokrát domluvou.
Navazuju spojení se SALSOU. Obě odloučené lodi myšlenku s Korčulou vzdaly a berou to po severní straně Hvaru. Doporučuju jim Jelsu, kde jsme stáli před dvěma lety během Rachtění. Takže dneska se taky neuvidíme.
Dosahujeme SZ cípu Korčuly. Vane stále V, mezi dvanácti a patnácti uzly. V 10:30 vytahujeme plachty a začínáme křižovat podél severního břehu ostrova. Náš CMG vede přímo proti větru, takže je dost příležitostí nacvičit si réčka. A kluci se s každým obratem viditelně zlepšují.
Michal – trimmer.
Zpráva z HELIOSU. Rezervace v ACI potvrzena. Až se budeme blížit, je třeba se ohlásit na VHF 17. Jsem hned klidnější. Dneska Korčula neuteče. A nemusíme se hnát.
Před půl jednou vítr ustává. Startujeme motor a přibližujeme se blíže pobřeží ve snaze chytit nějaký vítr padající do moře. Neúspěšně. Využíváme plavby na motor aspoň k uvaření polívky k obědu.
Postupně každý z posádky na chvíli vypne. Přece jenom je to třetí krizový den. Vždycky jsou ale aspoň dva lidi na palubě a při vědomí.
Vplouváme do trysky mezi Korčulou a Pelješacem a vítr se zase zvedá. Skáče mezi 12 a 18 uzly. Ve dvě hodiny znovu vytahujeme plachty. Znovu se projevují kvality téhle Sun Odyssey 379. Má velmi dobrou stoupavost a při správně vytrimovaných plachtách je jen trošičku návětrná. Hrdinně křižujeme a posouváme se na východ v situaci, kdy to kolem nás dvě lodi ze tří vzdaly a motorují a ten zbytek se plouží podél břehu Pelješacu.
Jachting. Ten nejlepší relax na světě.
Opět se vyčasuje. Vděčně chytáme dávku slunečních paprsků. Lákám ven MiKa, ale ten se šetří na později.
Korčulu máme na dohled prakticky od doby, co jsme propluli kolem ostrůvku Vela Kneža. V pět odpoledne dosahujeme její úrovně. Opět slušný provoz i větších lodí. Fotíme.
Dokřižovali jsme ke Korčule, gimme five!
Hlásím se vysílačkou maríně a potvrzuju náš příjezd. Další poprvé. V 17:20 po finálním obratu stahujeme plachty a zvolna motorujeme podél hradeb, aby si kluci mohli udělat nějaké fotky a pokochat se. Já už se s tímhle městem zdravím jako se starou kamarádkou.
U ústí do maríny je živo jako obvykle. Dostáváme pokyn k přistání kousek od vjezdu, takže držíme oblíbenou doktrínu mít to k zařízení maríny a východu co nejdál. Opět zapomínáme na zadní fender, ale jinak přistání i v mírném bočním proudu bez problémů. 17:45.
| ACI marina Korčula. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. 567,- Kuna. |
| Dnes upluto 30,2 Nm, z toho 11,6 na plachty. |
Po přistání. Honza napojuje loď na pobřežní elektřinu.
Dámy z vedle stojící lodi se ptaly na příběh našich vlasů. Naproti velká motorová jachta, strejdové popíjející dole v kokpitu, tetky pečící se na opalovací palubě. Doufali jsme, že pro HELIOS udržíme místo vedle naší lodi, ale marínamani tam po chvíli navedli čtyřicítkový katamarán plný rozpařených rakouských tatíků. Ti začali hned po přistání mohutně nasávat a vlnit se do rytmu tyrolského popu. Slibovalo to slušné kulturní vyžití.
Odcházíme na etapy do sprch, otevíráme poslední víno (bude třeba doplnit zásoby) a navazujeme spojení s HELIOSEM. Obeplul ostrov z jižní strany a přistává cca 40 minut po nás. Nad pevninou se formuje další bouřka. Je ale šance, že nepůjde na nás.
Korčula, městské molo.
Plán: krátký zevl po městě, nalezení vhodného podniku, večeře, účast na bujarém nočním životě letoviska. Posádky obou lodí vyrážejí samostatně, ne úplně dle předpisů máme u sebe ruční VHF na mezilodní frekvenci, takže zůstáváme v kontaktu.
Rozbitý MiK se účastní taky, alespoň prvních fází plánu, ale moc si to neužívá.
Zatahuje se a zvedá se vítr, zatím ovšem neprší. Během všech návštěv Korčuly jsem si tu zatím nedokázal najít oblíbený podnik. Po krátkém korzu městem usedáme v první rozumně vypadající konobě, která má na zahrádce volný stůl pro šest.
Pasažérská loď Conrinthian. Délka 88 metrů, výtlak 4077 tun. Registrovaná na Maltě.
Posádka HELIOSU při večeři navázala družbu s nějakými mladými Australankami, které je lanařily do údajně nepřekonatelného nočního klubu. Většina naší posádky se přidala. Z klubu se vyklubala naprosto tragická dýza. Nechali jsme na místě ty nejzoufalejší lovce a šli omrknout další místní bary.
Po návratu ještě sklenka vína v tiché meditaci u zeleného majáku na kraji mola. Moře šeptá.
Jedna nemilá komplikace: marína cca v jednu ráno zamkla záchody. Nedostali jsme nic jako vstupní kartu a až do rána měli smůlu. To mi na ACI přišlo dost hloupé.
V noci tradičně déšť.