Psal se pátek 13. června, když se postupně na několika místech republiky rozjela desítka aut s účastníky PSW. Naše skupinka se tentokrát rozhodla zkusit dojet do rakouského Grazu přes České Budějovice a Linec, namísto obvykle používané trasy přes Brno, Mikulov a Vídeň. Experiment zpětně ohodnocen jako nepodařený: ano, dálnice tady sice začíná kousek za hranicemi, ale je prošpikována 80 km/h úseky, což její přínos dost snižuje. A mě osobně nakrklo, když jsme museli dvakrát platit za průjezd tunelem bez ohledu na zakoupenou dálniční známku. Napříště tedy zase klasickou cestou.
Seget Donji nás přivítal deštěm. Zdejší marína je celkem příjemná, vzpomínky na předchozí návštěvu zde jsem měl zkalené jen zdlouhavými, chaotickými a neefektivními procedurami zaměstnanců Adriatic Charter. To tentokrát nehrozilo. Pracovníci malé a velice vstřícné charterovky MirAmo mi svižně předali loď a čekat jsme museli jen na outboard, který jsme si vymysleli na poslední chvíli.
Večer / v noci měla přijít bouře a dost lodí odložilo vyplutí na příští den. I Tomislav, base manager charterovky, mě nejdřív od vyplutí odrazoval – nakonec jsme se shodli, že doplout do chráněného přístavu ve Stomorské by mělo být při stávajících a očekávaných podmínkách v pohodě.
Posádky SALSY a LAMBADY dorazily nějakou dobu po nás a teprve se začínaly naloďovat. Zamávali jsme si s tím, že se potkáme ve Stomorské.
V 15:30 tedy slavnostně zvedáme kotvy a vyrážíme vstříc moři a dobrodružství. Vyplutí z maríny je na chráněné straně vnějšího mola bezproblémové. Během chvilky jsme venku, zvedám otáčky motoru a vedu loď ven z Trogirské zátoky.
Na obloze jsou tmavá mračna, ale aspoň pro teď neprší. Během výjezdu ze zátoky dokončuju úvodní proškolení posádky, hlavně bezpečnost na palubě. Následuje přivítací rituál, kdy se odevzdáváme do Neptunových rukou.
Venku z Trogirské zátoky nabíráme kurz k Šoltě. Několik mil před námi je navigační pomůcka ve formě černocha a já vzpomínám, jak jsem se ho svým necvičeným zrakem zoufale snažil zahlédnout, když jsem tudy plul na své první plavbě.
Snažím se volat vysílačkou HELIOS, ale marně.
Východní vítr mírně zesiluje na cca 10-12 uzlů a já jsem v pokušení vytáhnout plachty. Mám však na paměti naléhavé Tomislavovo doporučení, že chceme-li dneska vyplout, oukej, ale ať jsme co nejdříve v chráněném kotvišti. Do Stomorské je to ještě půldruhé hodiny a na palubě jsou tři prvoplavci, netřeba je hned ze startu vystavovat stresu v případě náhlého vpádu bouře.
V nejbližších chvílích ovšem stres nehrozí. Posádka je spokojená, že je po všech těch peripetiích konečně na moři, popíjí z plechovek a objevuje se i nějaké občerstvení.
Konečně plujem!
Snažím se volat vysílačkou zbytek lodí výpravy, stále marně.
Před šestou se dostáváme na úroveň Stomorské. U městského mola stojí jen asi čtyři menší lodě, ale obzor dává tušit, že scéna se brzy změní. První přistávací instruktáž posádce. Při přistání zapomínám vyhodit záďový fendr, ale jinak v pořádku zajíždíme mezi dvě maličké (cca 7 m) majitelské plachetnice. Přistání v 18:05.
| Stomorska, městské molo. Mooringy, elektřina, voda. WC a sprchy 7-21 h. 253,- Kn. |
| Dnes upluto 12,5 Nm, z toho 0 na plachty. |
Asi čtvrt hodiny po přistání se mi konečně daří spojit se aspoň s jednou lodí. Je to Zdráhošova LAMBADA a dorazit by měla do hodiny. Honza připravuje večeři, maso na kari se zeleninou. Moc dobrá práce.
Obě malé plachetnice po našich bocích jsou osazeny německými důchodci. Pokukuju po nich a po x-té si říkám, jak si někdo umí to stáří užívat.
Při přistání jsem s harbourmanem domluvil rezervaci pro zbytek lodí naší flotily. Při přistání každé nové lodi se mě pak ptal, jestli ke mně patří, a já se s každou zápornou odpovědí víc bál, že mě pošle do háje. Plachetnic přibývalo. Před půl osmou se k mé úlevě zjevila samotná vlajková loď. Nebyli jsme ovšem schopní se domluvit vysílačkou ani na těch několik desítek metrů, což bylo dost zvláštní.
Když dorazil HELIOS k molu, přistávala zrovna o kus dál jiná loď a asistent byl zaměstnán jí. Chtěl jsem Pavlovi pomoci s přistáním sám, ale dostal jsem od Chorvata zjeba – asi je citlivý na svá mooringová lana.
HELIOS přistává ve Stomorské.
Před osmou připlouvá LAMBADA a těsně před devátou pak ještě Honzova SALSA. Miloňova loď nakonec vůbec nevyplula a zůstala dnes v maríně Kaštela.
Pavel rozdává trička výpravy. Ty se oproti loňsku liší pro jednotlivé lodě, každá má svou barvu. My z CAPOEIRY dostáváme žlutou.
Večer ve Stomorské.
Velkolepý večírek všech posádek na prvním kotvišti, jak ho šéf výpravy plánoval, se nekonal. Pro hodně lidí byl pracovní den, noční přesun do Chorvatska, nalodění a první (byť kraťoučký) šlák cesty tak akorát na to, aby padli na hubu. Přesto se vyčlenilo tvrdé jádro a nás pár nejodolnějších pak dokonce přepadlo i místní konobu. S Honzou M. jsme se nedokázali shodnout, jestli je to tatáž, kde jsme před dvěma lety mohutně oslavovali šťastné přistání s pochroumanou lodí.
V noci mohutný déšť a poryvy větru, i v chráněné zátoce se loď citelně houpe.
I čašu i flašu!