Chvíli po odbití půlnoci na sobotu 26. září se začaly naloďovat osádky obou našich aut. Obloženi svými věcmi a zásobami na cestu vyrazili jsme pak důvěrně známou trasou k jadranskému pobřeží. Já měsíc a půl předtím vyměnil svůj Ford Focus za Audi A4, které nyní absolvovalo svou jachtařsky transportní premiéru. Cesta šla jako po másle, na parkoviště v sukošanské maríně jsme dorazili cca hodinu po poledni.
Už když jsme vyjeli z tunelu Sveti Rok a uviděli na vrcholcích hor učebnicové mraky značící katabatický vítr, začali jsme tušit, že příděl větru bude minimálně ze začátku možná až příliš štědrý.
Tahle pivní pěna mluví jasně: z hor to bude řádně foukat.
V Sukošanu už sice ve stěžních svištěla počínající bóra, ale jinak bylo krásně, čerstvě podzimní slunce ukazovalo, že ještě nevyčerpalo všechny síly. Našel jsem budku Burin yachtcharter s nádhernou holkou vevnitř. Sdělila mi, že LELA bude připravena k převzetí za cca hodinu, neb je třeba provést drobnou opravu na stěžni. O.K. Věrný svému zvyku jsem se pocoural po molech a pozdravil lodě, na kterých jsem se plavil. A věrni svému dalšímu zvyku jsme zapadli na popříjezdové pivo do zdejší lepší-než-nic konoby.
Bližší seznámení s LELOU ukázalo, že je naše závodnička vybavena vskutku spartánsky. V kokpitu žádná odkládací pouzdra nebo držáky, oukej. Chybějící sprayhood, no, oukej. Chybějící topenanta – moment?
Naše loď skutečně postrádala topenantu a její ráhno i s hlavní plachtou zabalenou v lazybagu jen tak leželo na kikingu. Nám se to vůbec nelíbilo, Chorvati trvali (zpočátku s blahovolným úsměvem, později už trochu podrážděně) na tom, že to není bug, ale feature. Nakonec jsme se dosti neochotně nechali přesvědčit a loď převzali. Kvůli sílícímu větru nebylo možné vytáhnout a zkontrolovat hlavní plachtu, což technik bez keců zanesl do předávacího protokolu. Mohli jsme se začít naloďovat.
Z Biogradu mezitím dorazily neveselé zprávy. Honzu K. trápil jakýsi zánět v noze, trpěl bolestmi a jako kapitán toho momentálně mnoho nezmohl. Navíc je vjezd a výjezd z tamější maríny za bóry celkem živé místo a ani jedné posádce se do podvečerního vyplutí dvakrát nechtělo.
A stejnou otázku jsem musel řešit já. Bóra začala vát a bylo navýsost pravděpodobné, že jí to vydrží minimálně několik dalších hodin, spíš dnů. Je rozumné opustit v pozdním odpoledni bezpečí maríny? Budeme mít kam doplout? Budeme tam chránění? Zatímco kluci rozkládali na betonu vypůjčený spinakr, hleděl jsem střídavě do mapy a do předpovědi počasí na nejbližší hodiny.
Kontrola spinakru – v tuto chvíli jsme ještě věřili, že si ho pořádně užijeme.
Pavel mi dal při konzultaci jasně na srozuměnou, že je to na mně. Rozuměl jsem mu – možná je zkušenější, ale odpovědnost kapitána jsem nesl já. Vydal jsem se znovu za techniky charterovky a byl příjemně překvapen – navzdory předchozímu chladnému rozloučení po předávce byl technik ochota sama a nejen, že mi ukázal na mapě, kam by se s lodí uchýlil on, navíc zavolal svému bratranci – rybáři, který potvrdil, že v dané zátoce jsou bóje a že když kolem před cca hodinou plul, byla jich drtivá většina volných. V duchu jsem tomu dobrému muži odpustil celou tu ne úplně empatickou debatu kolem topenanty.
Mé rozhodnutí znělo: vyplouváme.
Ještě jsem si jedním telefonátem ověřil situaci v Biogradu – OLIVIA i CAIPIRINHA definitivně odložily vyplutí na ráno – a šli jsme na věc.
Sukošanské molo opouštíme v 17:25 a coby vlajková loď tak zahajujeme plavbu PSW 2015.
LELA byla umístěna blízko paty mola, které se navíc kus dál lámalo. Vyplutí z téhle pozice by byla i za normálních okolností vyšší dívčí, natož se silným větrem ze zadoboku. Personál charterovky nám pomohl tím, že odtáhl okolní lodě dál a rozestavil se na kraje mola, připraven v případě potřeby loď postrčit. Dost jsem si oddechl, když jsme byli bezpečně v plavební dráze.
Vyplouváme z maríny a pouštíme se jihovýchodní trasou, mezi pevninou a ostrovem Pašman. Jen co je motor trochu nahřátý, pouštím ho do vysokých otáček. Spěcháme; můžeme čekat maximálně dvě hodiny světla, do zátoky Landin, kam se chceme uchýlit, je to ještě další půlhodina.
Vítáme se s Neptunem. Úvodní školení beru v cukuletu hlavně pro naši prvoplavkyni.
Fouká mocně, windmeter ukazuje 24 uzlů a pomalu roste. Před sedmou hodinou jsme na úrovni Biogradu, v jehož maríně dnes zůstávají naše souputnické lodě. Světla ubývá a obloze začíná dominovat Měsíc. Zítra má být superúplněk a už teď je jeho skoro plná kružnice úchvatná.
Tam někde kotví naši kamarádi. Setkáme se tedy až zítra.
Začali jsme zvelebovat kokpit. Přeloženo do češtiny jsme z PET lahví a stříbrné pásky vyrobili několik držáků na kliky a plechovky. A začal jsem doceňovat genialitu umístění navigačních přístrojů nad hlavní luknu; kdykoli se někdo zapomněl ve vchodu do salónku, zakryl svým tělem kormidelníkovi / navigátorovi přístroje. Radost z téhle ptákoviny nás měla provázet po celý následující týden.
V půl osmé dosahujeme konce Pašmanu a obracíme za něj na severozápad. V těsném krytu ostrova je vítr slabší, ale je už skoro tma a nechci si hrát na schovávanou s malými skalami nebo dalšími překážkami, takže na sebe raději necháváme foukat a od břehu si udržujeme odstup.
Takhle nám Měsíc svítil na poslední část dnešní plavby.
Do Landinu vplouváme chvíli před osmou. Kotví zde už minimálně desítka lodí – jejich světla splývají se světly budov na břehu, takže se to špatně počítá. Rozhlížíme se po volné bójce, když tu se ze tmy vynořuje malý člun se starým Chorvatem – lodivodem. Navádí nás k bójce a sám nám provléká lano, takže nemusíme ve tmě šaškovat s hákem. Hezký servis. Přistání ve 20:10.
| Landin, Pašman. Bójkoviště. 150,- Kuna. |
| Dnes upluto 17 Nm, z toho 0 na plachty. |
Byli jsme bezpečně zakotveni v chráněné zátoce a mně se ulevilo. Vše dopadlo dobře. Posádka byla stejně jako já spokojená, že jsme nezůstali v Sukošanu. Na některých okolních lodích to celkem žilo, ale nebylo to nic přehnaného, měli jsme svůj díl klidu na hladině, navíc s úžasně čarujícím Měsícem.
Chvíli jsme se ještě poflakovali v kokpitu a užívali si nádhernou noc, ale jako obvykle jsme měli po přesunu do Chorvatska, přebírání lodě a naloďování vybité baterky. Celkem brzy jsme šli na kutě.
V Landinu je klidná hladina i loď, noc ubíhá bez zvláštních událostí.