V sobotu 13. září dopoledne dorazila naše roztrhaná kolona čtyř aut na shromaždiště trajektu Brestova – Porozina. Byla to moje první cesta trajektem od roku 2009 a dlužno říct, že se mi nestýskalo. Nicméně jsme se šťastně přeplavili a následně se nedočkavě hnali zakroucenými cestami Cresu a později Lošinje do maríny Mali Lošinj.
Zde jsme dorazili něco po poledni, řádně ugrilovaní sluncem. Rozhodně to nevypadalo, že to léto na Jadranu vzdává. Našli jsme u mola naše Elanky a obrnili se trpělivostí před obvyklými předávacími průtahy.
Marína v Malém Lošinji je bez nadsázky ta nejhorší, jakou jsem zatím v Chorvatsku zažil. Zázemí je naprosto nedostačující, na ty dvě pánské sprchy se stála dlouhá, poctivá fronta. Naštěstí byla vyvažována čekačkou na charterové recepci, takže času bylo dost. V místním marketu je problém nakoupit i základní věci jako pečivo a vodu, nejbližší bankomat je kilometr a půl za mostem; slečna v recepci nám ho ochotně vyznačila na mapě. Bylo to třeba, protože platební terminál odmítl Ondrovi i mně zablokovat potřebnou částku na kauci.
Převzetí lodí bylo taky půvabné. Ukázalo se, že na AUROŘE chybí pouzdro se signálními světlicemi. Chlápci z Charterovky se u mě střídali, mudrovali a po očku na mě koukali, jako by čekali, že jsem si ty světlice schoval do batohu a teď se bavím na jejich účet.
Během čekání na vyplutí se nikoli naposledy ukázalo, jak jsme s Loonym zanedbali komunikaci, co se pojetí společné plavby týče. Jeho přesvědčení, že týmová trička zařizuje kapitán pro svou loď, se nesešlo s mým, že ho zařizuje šéf výpravy pro všechny. Musel jsem tišit rozmrzelost své posádky, která tím pádem zůstala bez triček.
Je přesně 17:54, když před přídí AURORY padá do vody mooringové lano a my se konečně vydáváme na cestu. ALHAMBRA vyplouvá za námi. Vyrážíme zátokou ven na severozápad. Je nádherný zářijový podvečer, který rychle zahání vzpomínky na dlouhou cestu a všechny ty peripetie před vyplutím.
Fouká 4-5 uzlů S. Brzy se bude stmívat, nechci se zdržovat ani krátkým symbolickým vytažením plachet. Tradičně si dáváme školení bezpečnosti a vítáme se s Neptunem.
Připlouváme k ostrovu Unije do zátoky Maračol, kde hodláme strávit první noc na bójce. Hned při prvním přiblížení ztrácíme hák, který naštěstí zůstává na hladině. Vyzvedáváme ho a přistání dokončujeme za pomoci člunu.
Maračol. Bójkoviště. 165,- Kuna. |
Dnes upluto 11,5 Nm, z toho 0 na plachty. |
Domlouvám se s výběrčím, jestli můžeme stát dvě lodě u jedné bójky. Prý žádný problém. ALHAMBRA připlouvá asi deset minut po nás a vyvazuje se k nám. Obě posádky se pouští do přípravy večeře.
Plánovaný soulodící večírek se ovšem nakonec nekonal. Než na vedlejší lodi dojedli, většina posádky AURORY už spala.
Nastávající nádhernou noc si nenechávám ujít a spím v kokpitu.