Rachtění 2014 – Úterý, den čtvrtý

Po dlouhém ponocování vstáváme pozdě. Za denního světla je marína o něco méně strašidelná, ale života zde nepřibylo. Ovšem! V zátoce slušně fouká vítr a je šance, že tomu tak bude i venku.


Vyplouváme v 10:50 a znovu se opatrně šineme mělkým průlivem. Mimo zátoku je vítr slabší, ale i tak je těch čtrnáct uzlů SV zatím nejvíc, co nás tady potkalo. O půl dvanácté vytahujeme plachty a plujeme na jihovýchod, směrem ke Goli Otoku.

S plavebními vlastnostmi AURORY jsem moc spokojený nebyl. Nepotřeboval jsem ani opět se objevivší skřípot, abych si pomyslel, že takeláž téhle lodě by potřebovala doladit. Se 14 uzly na předobok a klidnou hladinou měl kormidelník plné ruce práce, aby loď udržel v kurzu, nezávisle na nastavení plachet. Bylo mi jasné, že tady bude hrát velkou roli údržba lodě v charterovce, ale i tak jsem od Elanky čekal trochu víc.

Ať si skřípe, hlavně, že plachtíme!

Ať si skřípe, hlavně, že plachtíme!

Krátce po poledni se navíc přihodila drobná komplikace. Na obou našich Elankách byly ty nejpitomější stopery, co jsem zatím na lodi viděl. Vyrobeny z jakéhosi měkkého a pružného plastu, stály každého, kdo s nimi zacházel, velké množství sil; přitom se dotyčný jenom modlil, ať mu ten podivný nepříjemný bakelit pod rukama nepraskne.
A přesně to se stalo Jendovi se stoperem otěží hlavní plachty. Že zrovna jemu, byla spíš náhoda – víceméně jsme čekali, kdo z nás dostane Černého Petra. Otěž jsme vyvedli vedlejším stoperem, ze kterého jsme vysunuli nepoužívaný výtah spinakrového pně.

Zatracený stoper se zatracenou ulomenou pákou.

Zatracený stoper se zatracenou ulomenou pákou.

Vítr začíná opadat zhruba po dvou hodinách, kdy jsme kousek před ostrovem Sveti Grgur. Obracíme na SV k ostrovu Prvić a doufáme, že ještě nějaký vítr ulovíme. Následující hodinu střídavě shazujeme genu, nahazujeme motor, kousek se posouváme, vytahujeme genu, zkoušíme plachtit.

AURORA byla první loď, kterou jsem dostal vybavenou denními znaky. A i když na to v Chorvatsku každý upřímně kašle, chtěl jsem si vyzkoušet vytažení obráceného kuželu – znaku pro plachetnici plující na motor. Výsledek nebyl příliš uspokojivý – povedlo se mi složit do sebe dva trojúhelníky a zavěsit je do očka na stěžni, ale neměl jsem k dispozici žádný vnitřní stěh a na přední palubě jsem nenašel vhodné místo k navázání špagátu. Tak snad příště.

Výsledek pokusu o umístění denního znaku.

Výsledek pokusu o umístění denního znaku.

Ve 14:20 to s větrem pro dnešek vzdáváme. Stahujeme i hlavní plachtu a motorujeme k nedalekému Goli. Na jaře jsme k němu připlouvali z opačné strany, dnes máme příležitost si prohlédnout útesy na západní straně i výhružně trčící strážní věže.

V zátoce Melna je tentokrát zakotveno několik lodí, i když způsob jejich parkování dává tušit, že zde nehodlají zůstat. Instruuju posádku pro přistání pravobokem a ve 14:55 stojí AURORA prakticky na téže pozici jako před pěti měsíci ADAGIO.

 

Melna, Goli Otok. Molo s pacholaty.
Dnes upluto 17,3 Nm, z toho 8,2 na plachty.

 

Poučen ze svého předchozího stání zde dávám tentokrát vyvazovacím lanům i springu větší volnost; dneska se nehodlám nechat zaskočit odlivem.
Připravujeme si pozdní oběd a zchlazujeme se ve vodě.

Zpět na Golim Otoku.

Zpět na Golim Otoku.

Pátrám po ALHAMBŘE. Rádiové spojení je mizerné, ale chápu tolik, že stále loví vítr někde severozápadně od nás. Necháváme v lodi Ditu, která nemá o prohlídku ostrova zájem, a vyrážíme si protáhnout nohy.

Goli. Nenapadlo by mě, že se sem vrátím tak brzy. Tohle místo je prostě šílené, kór (nebo spíš právě) pod žhnoucím sluncem. Bereme to tentokrát přes západní část ostrova a navštěvujeme místa, která mi posledně unikla – třeba nemocnici a karanténní budovu, kde každý nově příchozí strávil měsíc, než byl vpuštěn mezi ostatní vězně.

Tohle není Fallout, to jsou pozůstatky místního rentgenu.

Tohle není Fallout, to jsou pozůstatky místního rentgenu.

Hospoda, která se při naší jarní návštěvě teprve připravovala na sezónu, má otevřeno, na mole před ní kotví jachta a několik taxi člunů. Dáváme si na zahrádce více než vítané pivo.

Kousek od hospody stál takový ten výletní vláček pro okružní jízdy s cestujícími. Vesele barevný. Tažený traktorem. Tahle věc mi sem vůbec neseděla. Vážně se tu po rozpadajícím se lágru nechávají vozit turisté jako v Disneylandu? Nepřipadalo mi to správné. Ale to už jsou Chorvati, snaží se zpeněžit, co jde, a na image nekoukají.

Dafuq vláček jsme si museli vyfotit.

Dafuq vláček jsme si museli vyfotit.

Moje rada každopádně zní: chcete-li zažít skutečný genius loci tohohle ostrova, vyražte sem mimo sezónu. Pravděpodobně zde nenaleznete žádné lidi ani barevné vláčky.

Návrat do lodi se tentokrát obejde bez průtrže mračen. ALHAMBRU nacházíme stát na vnitřním molu, tam, kde na jaře stáli ti dva Rusové a pes. Večeříme a poté se neúspěšně pokoušíme vylákat posádku vedlejší lodě k družení.

Přes mírné obavy z duchů mrtvých vězňů nakonec volím spánek v kokpitu. Noc je nádherná a naprosto klidná.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *