Hook Fellaz – Sobota, den první

Cestu do výchozího přístavu obvykle v reportáži zmiňuju jen stručně, tentokrát si ale zaslouží delší popis – naše první dobrodružství totiž začalo ještě na domovské půdě, mnoho hodin předtím, než jsme poprvé vstoupili na palubu FELINY.

---

Jeli jsme dvěma auty: mým Focusem a Michalovým Passatem. Už když jsme se v pátek devětadvacátého května večer sešli u zličínského Globusu, stěžoval si Michal, že mu to nějak hůř táhne. Když jsme pak nakoupili zásoby a vyrazili na cestu, ukázalo se, že „hůř táhne“ je celkem eufemismus – už na okruhu měl Passat problémy držet krok a na D1 se ukázalo, že ve stoupání nepřekročí osmdesátku.

Následující hodiny znamenaly mimo jiné dvě „pit stop“ benzínky, dva přátele-mechaniky na telefonu, jeden ztracený (a znovu nalezený) uzávěr palivového filtru, jednu průtrž mračen, bezpočet telefonátů „Dobrý večer, já jedu na dovolenou“ a jednu Jihlavu. V posledně jmenovaném městě, disponujícím non-stop autoservisem, jsme se ocitli cca ve čtyři hodiny ráno. Diagnóza z diagnostiky byla nemilosrdná: porouchané turbo, oprava na místě nemožná, pokračování v cestě rozhodně nedoporučeno.

Byla sobota, pět hodin ráno. Měli jsme cca dvanáct hodin na to převzít si v Sukošanu loď, byli jsme od něj stále 900 km a měli jedno pojízdné auto. Přesně taková situace, která ukáže, kdo je fňukna a kdo frajer. A posádka Hook Fellaz ukázala, že sestává z frajerů.
Dali jsme dohromady plán: část výpravy bude pokračovat v cestě s maximálním množstvím věcí, které uveze, převezme loď a připraví ji k plavbě. Druhá část se rozptýlí po republice tak, aby maximalizovala šanci získat z dostupných zdrojů druhé auto. Když půjdou věci dobře, doženou nás a vyplujeme. Když půjdou věci hůř, doženou nás o den, dva později a my je nabereme.
Přeskládali jsme věci v autech a vyrazili.

Náhradní auto nakonec přišlo dřív, než jsme doufali. Davidovi, který nám svou nabídkou (shodou okolností taky Passata) ušetřil čas a nervy, patří rozhodně náš dík. Kluci se pak opětovně srazili a vyrazili za námi, až se jim od gum prášilo. Do maríny nakonec dorazili jen asi dvě hodiny po nás, zrovna když jsme dokončovali nakládku lodi.

Cesta našeho auta do Sukošanu už pak naštěstí proběhla bez zvláštních příhod. Lidi z Bemexu byli příjemní, k převzetí lodi jsem stejně jako loni dostal tričko a láhev vína – je to ptákovina, ale mě jako zákazníka to třeba potěší. Byl čas podívat se na FELINU.
Ukázalo se, že budeme její teprve třetí posádka, druhá charterová (ta první loď přeplavila od výrobce do Chorvatska). Během instruktáže při přejímce jsem byl upozorněn na pár zatím nevychytaných mušek. Do přístrojové konzole u kormidla zatékala voda, což se mohlo promítnout na funkčnosti přístrojů včetně startovací skříně (technik mi ukázal, jak loď nastartovat i vypnout přímo na tělese motoru).

Během nakládání zásob přifrčel zbytek posádky. Bylo už dost pozdní odpoledne, ale začínal červen a mohl jsem počítat se světlem až do cca devíti večer. Jedem!

Sobota 30. května 2015, 18:45. FELINA vyplouvá od svého domovského mola a plavba Hook Fellaz může konečně začít.

Už při prvním vyplutí od mola jsem pochopil, proč má tahle celkem malá loď příďový šroub. Její široká, mělká záď se dvěma kormidly jí dávala v malé rychlosti rejd neprosto nedostatečný pro moderní maríny s omezeným prostorem mezi moly. Bez bowthrusteru bych se musel vázat na páku k vedlejším lodím, abych se dostal ven.

Venku z maríny nabíráme JV kurz. Je příjemný, časně letní večer, fouká 5 uzlů Z. Vítáme se s Neptunem, upřímně rádi, že se s ním všichni šťastně shledáváme. Projíždím ještě bezpečnostní školení a pak se stejně jako zbytek posádky úlevně uvelebuju v kokpitu.

Úleva z toho, že jsme pohromadě a plujeme, nám skoro viditelně prýštila z uší. Heslo Bemexu je „Nechte starosti na břehu“ a my momentálně vypadali jako jeho ztělesnění.

Ve čtvrt na devět jsme na úrovni Biogradu. Slunce na můj vkus zapadá docela rychle, zvyšuju ještě otáčky motoru a zrychluju na 7,3 uzlu. Za dalších dvacet minut jsme u zátoky Zaklopica, mého oblíbeného kotviště, když vyrážím ze Sukošanu tímto směrem. Zátoka je bohužel plná. Znovu ženu motor do otáček, směruju loď směrem k Vrgadě a po očku sleduju zapadající slunce. Jestli bude plno i tam, budeme dnešní kotviště hledat už za tmy. Ale zatím nemá cenu posádku znervózňovat.

Na Vrgadě kotvilo několik lodí, ale volné bójky tu naštěstí byly, včetně jedné mé oblíbené – má velké ocelové oko, kterým se dobře provléká lano, je přivázaná k třítunovému kvádru, protože občas drží větší lodě, a hlavně ji spousta jachtařů považuje za navigační znak a vyhýbá se jí 🙂

Přistáváme ve 21:15.

 

Vrgada. Bójkoviště. 110,- Kuna.

Dnes upluto 15,2 Nm, z toho 0 na plachty.

 

Měli jsme už velký hlad, takže Kuba s Lenkou využili stabilní plavby na motor a začali připravovat večeři už během cesty k Vrgadě. Mohli jsme se tedy pustit do jídla chvíli po přistání. Venku se rozlévala nádherná jadranská noc. Nás však zážitky z cesty sem, únava, dobré jídlo a víno poslaly celkem brzy do hajan.

Noc je klidná, vane slabá bríza.