Blue Cruising – Sobota, den první

Už cesta do Sukošanu byla vyšperkovaná neúmyslným zajetím do Zadaru a následným naháněním se na písečných „cestách“ za městem jak v crazy komedii. Když se před námi konečně objevila Marina Dalmacija, cítil jsem opravdovou úlevu. Lodní park Bemexu sestává vesměs ze samých majestátních Benetek a naše JULIETTE ani v této společnosti rozhodně neseděla v koutě. Po pár prostojích a drobných zmatcích s papíry pak přišlo převzetí, nalodění a, hurá!, vyplutí.


Je sobota 17. května 2014, 17 hodin, a naše loď vyplouvá ze sukošanské maríny. Začíná Blue Cruising.

Venku z maríny nabíráme JV kurz. Panuje víceméně bezvětří. Přes den bylo slunečno, teď k odpoledni se mraky jakoby rozhodují, jestli s tím ještě něco neudělají. V okolí je několik lodí, ale do obvyklého sezónního mumraje to má ještě daleko.

Vstříc dobrodružství!

Vstříc dobrodružství!

Ceremonuju přivítání s Neptunem a dokončuju úvodní proškolení posádky. Na palubě se ujímá vlády mně už známá pohoda lidí, co nechali všechny své starosti na břehu. Pomalu si zvykáme na loď; vypadá to, že si budeme rozumět.

JULIETTE sice nebyla úplně letošní novinka (2009), ale zdála se v dobrém stavu. Personál charterovky tvrdil, že narozdíl od Chorvatů mění komponenty pravidelně a ne až když odejdou, a asi nebyl důvod jim to nevěřit. Navigační elektronika snesla normy dnešních charterovek. Vítanou pomoc při ovládání čtrnáctimetrové lodě představoval bowthruster.
Překvapily mě relativně krátké postranní lavice v kokpitu. Ten sám byl dost prostorný, šest se nás tam pohodlně vměstnalo, ale ty lavice mi připadaly kratší než na ADAGIU a já na nich nedokázal zaujmout pohodlnou polohu v leže. Taky jsem během této plavby v kokpitu ani jednou nespal; Háňa s tím na druhou stranu problémy neměl a spal tam prakticky každou noc.

Drobnost, která potěší, představoval ukazatel náklonu nad hlavní luknou. Naopak nepotěšily dveře, které měly tendence za plavby rušivě vibrovat.
Po plavbě s moderní Bavárkou a její sklápěcí plošinou jsem ocenil konstrukci, která umožňuje člověku postavit se na zrcadlo, aniž by se muselo jakkoli manipulovat se zadkem lodi.

Pohoda v kokpitu.

Pohoda v kokpitu.

Šest hodin. Fouká 8-10 uzlů  JV, přímo proti nám. Vzhledem k pokročilejší hodině a posádce, která si teprve osahává palubu pod sebou, nechávám pro dnešek plachty plachtami. Motor JULIETTE nám dává při 2.300 RPM poctivých šest uzlů.

Nakukujeme do zátoky Zaklopica na jihu Pašmanu. Původně jsem preferoval nápad doplout až na Vrgadu, ale už je taky celkem pozdě a my jsme od pátečního rána na nohou. Volnou kotevní bóji (jejich počet je v téhle zátoce dost dynamický – momentálně tam byly čtyři funkční) tedy beru s povděkem. Kdyby nebylo možné na Vrgadě zakotvit, zbytečně bychom si komplikovali hned první večer.

Přistáváme v 19 hodin na první pokus za prakticky ideálních podmínek.

Naše JULIETTE ve večerním. No není nádherná?

Naše JULIETTE ve večerním. No není nádherná?

 

Zaklopica, bójkoviště. Žádný výběrčí.
Dnes upluto 12,2 Nm, z toho 0 na plachty.

 

Po přistání se Láhev poprvé ujímá své funkce šéfkuchaře výpravy a s Denisou coby kuchtíkem vyčaruje famózní curry. Příslib toho, že následující týden si budeme vesměs poctivě debužírovat.

První, výborná večeře v kokpitu

První, výborná večeře v kokpitu

Háňa po zjištění, že na břehu zátoky je sezónní konoba, neodolá a pod záminkou vyzkoušení dinghy se tam ještě s Novaxem vydává na průzkum. Zatím s vesly, i když jsme se před odplutím nakonec rozhodli připlatit si za motor.

Po večeři si vychutnáváme krásný, pozdně jarní večer v kokpitu. A poprvé se stává to, co nás bude provázet po celou plavbu – nám se prostě nechce spát. Pořád si máme co povídat, postupující noc má neuvěřitelnou sílu a my se smějeme a bavíme až do časných ranních hodin.

Zátoka je klidná jako zrcadlo, noční bríza skoro neznatelná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *