Slunce velí vstávat a spáč v kokpitu se před ním nemá kam schovat, leda schovat hlavu pod polštář. Aneb další letní den je tu. A pořádný, už kolem osmé ráno se začínáme péct. Díky bohům za okolní chladnou vodu.
Výsadkový tým se vrací z ranního útoku na obchod rozpačitý. Máme vodu, nějaké bagetky místo kruhu a Fantu – zase jednou nás čeká DIY radler 🙂 Snídáme, dáváme ještě jednu, dvě koupačky, a pak se konečně pomalu sbíráme k odplutí.
Od bójky se odpoutáváme v 11:20. Proplouváme zátokou východním směrem, za ostrovem nabíráme JV kurz k Silbě a Olibu.
Dnešní cíl je ostrov Iž – ale tentokrát ne má oblíbená zátoka Vodenjak, nýbrž přímo městečko Veli Iž. Podle Láhvova líčení se tam někde nachází konoba, kde ze stolu visí velké šunky a kde člověk dostane takovou porci dobrého masa, že je kumšt to sníst. Tam chceme!
Máme několik málo uzlů přímo v zádech, prozatím jedeme na motor. Nad kokpitem je roztažené bimini, což svědčí o vážnosti situace. Posádka zevlí tak, že by se s tím mohla dostat na Olympiádu.
Stinná místa na palubě jsou dneska populární.
Co by se tak mohlo na lodi ještě pokazit? Třeba nožní pumpa na slanou vodu 🙂 Možná jsme něco nasáli, těžko říci, každopádně v kuchyni už do konce plavby nemuselo pršet, hlavně, když kapalo.
Míjíme místo, kde jsme si před třemi dny užili tolik legrace s vytahováním a následným refováním plachet. Ale to se odehrálo na zcela jiném Jadranu. Pokračujeme mezi ostrovy Silbou a Olibem směrem k Molatu.
Ve 13:45 pokusně vytahujeme plachty, máme zadobok cca 10 uzlů, neletíme úplně po vlnách, ale máme aspoň klid od dieselu. Upravujeme kurz více na východ, na pravoboku Molat. Vítr postupně sílí a během hodiny už plujeme docela slušně.
Obracíme na jih a proplouváme nejprve úžinou mezi Molatem a Sestrunjem, pak mezi Sestrunjem a Zverinacem.
Kuba nás provedl úžinami na jedničku.
Oba průlivy necháváme za sebou a pokračujeme k Iži. Bohužel se nám vrací vítr do zad a tady mezi ostrovy slábne. Před tři čtvrtě na pět nahazujeme na poslední úsek cesty znovu motor.
Proplouváme mezi Ižem a Ugljanem, v místech, kde jsme před pouhými dvěma týdny absolvovali na „MRDÁKU“ nervydrásající „závod“ s Péťovou lodí.
Veli Iž máme na dosah cca v půl šesté. Ve vjezdové dráze do přístavu je koupací zóna, je třeba zpomalit a dávat velký pozor. Proplétám se s VALDEKEREM mezi bezstarostnými rekreanty a vyhlížím slibované molo pro hosty. To je naplněné cca ze třetiny, bodrý Goran už tam stojí s mooringovým lanem v ruce a vesele mává.
Přistáváme jako do peřin v 17:50.
| Veli Iž, městská marína. Mooringy, voda, elektřina, WC, sprchy. 460,- Kuna. |
| Dnes upluto 38,7 Nm, z toho 16,3 na plachty. |
Dneska to byla dlouhá cesta ve vedru a bez pauzy na koupání, splavení bereme útokem sprchy.
Městská marína ve Velim Iži je celkem fajn místo, i když v současném počasí byl holý beton všude okolo vražedný. Sousedí s loděnicí pro čluny a malé jachty, práce na nich jsme mohli obdivovat přímo z paluby, případně cestou to umývárek.
Asi po dvaceti minutách přistála vedle nás Elanka s českou posádku, nějakých 8 nebo 10 lidí ve věku 50-60 let. To vypadalo na pořádnou dávku lidové moudrosti 🙂
Je sice pořád k padnutí a absolvovaná sprcha na nás už zase není znát, ale jednou jsme si řekli, že na ty hory masa vyrazíme ve slavnostním, takže se furiantsky soukáme do oblečení. A pak už razíme hledat vysněnou Konobu visících šunek.
Vyrážíme za písničkou.
Moc indicií jsme neměli, například ani jméno, ale naštěstí Veli Iž není zrovna Londýn. Už asi na čtvrtý, pátý pokus jsme byli na místě. Hledané místo se jmenuje Konoba Mandrač a nachází se u severozápadní části zátoky, ne přímo u vody.
Ignorujeme zahrádku a hrneme se do příjemnějšího interiéru. Šunka tu nakonec visí jenom jedna, ale co se masa týče, legenda rozhodně nepřeháněla. A my hlupáčci si dali ještě pršut, sýr a saláty na předkrm!
Tak pověst nelhala!
Na loď se vracíme přežraní jak zájezd z Hoštic. Pár bláznů to jde vyplavat na druhou stranu zátoky, rozumnější zbytek zkouší, jestli nezabere víno.
Spát jdeme celkem pozdě, ale hned tak neusínáme. A nejen kvůli plnému žaludku; v panujícím vedru máme všechny lukny v lodi dokořán, takže můžeme z první ruky poslouchat své krajany, jak postupně řeší jeden zásadní problém lidstva za druhým.