Ráno nás vítá úplně jiný Jadran než včera, se sluníčkem zářícím na azurové obloze. Vypadá to, že se po krátké technické pauze vrací léto znovu na scénu.
Zatímco rychlý posel vyběhl pro čerstvý kruh, čekalo nás překvapení ve formě nádherně studené ledničky. Na pobřežní elektřině tedy zjevně fungovala, měla problém jen při pohonu z baterie. Hmm.
Obě nádrže s pitnou vodou jsme naplnili až po okraj, ale kohoutku v kuchyňce to vůbec nepomohlo. No, vlastně jsme to ani nečekali. Hmm.
Po snídani se klukům daří opravit konstrukci bimini. Ani nebylo třeba shánět nové šroubky/matky. Spolu se sluníčkem a studeným pivem je to už třetí dobrá zpráva dne.
Nikam nespěcháme, na Goli je to coby dronem dohodil a vítr, ve kterém bychom si mohli zablbnout, taky úplně nehrozí. Zatímco si Láhev s Denisou berou svačinu a něco na čtení a jdou zkusit štěstí na místní poštu, já s Maruškou se vydáváme užít si procházku po historickém centru, zmrzlinu, pohledy a takové ty turistické věci.
Po drobných zmatcích (Maru odběhla něco shánět i s mou peněženkou, naštěstí jsem potkal Láhvu, který potřeboval rozchodit zážitky z pošty, a jeho peněženku) ještě doplňujeme proviant, zájemci si dopřávají ještě jednu teplou sprchu, a pak už jsme, dávno po všech okolních lodích včetně nevtipných Rakušáků, hotovi vyplout. Od mola se odpoutáváme ve 12:25, zřejmě slušnej oddíl.
Zlé jazyky by mohly tvrdit, že nám z dnešního vedra i mírně šibalo.
Bereme to na západ a dále na sever podél Rabu. Slunce praží, diesel bafá, fouká 2,5 uzlu z jihu. Usrkáváme z plechovek, sledujeme rekreační resorty na ostrově a hrajeme konverzační hry. Těm, co tam ještě nebyli, vyprávím, co je vlastně Goli Otok.
Před třetí odpoledne jsme u ostrova. Naše dnešní krátká plavba ale ještě nekončí; přišel opět čas na hrátky s dronem. Zevlujeme s lodí necelou půlhodinu sem a tam, zatímco se vysoko nad námi pohybuje lesknoucí se tečka a pořizuje záběry VALDEKERU, okolních azurových vod i majestátních útesů na západním konci ostrova. Jsme bez plachet a hladina je jako zrcadlo, takže přistání na mateřské lodi je tentokrát bez adrenalinu.
Náš tmavomodrý trup se v dnešním moři téměř ztrácel.
Připlouváme do důvěrně známé zátoky Melna a já jsem trochu rozmrzelý, protože na „mém“ místě už stojí jiná loď. Chvíli přemýšlím, jestli se šoupnout za ně, nakonec se rozhoduju přistát u vnitřního mola, na místě, kde stál před dvěma lety Loony s ALHAMBROU. Při přistání si trochu srabácky pomáhám příďovým šroubem. V 15:35 stojíme pravobokem u břehu a vypínáme motor.
| Melna, Goli Otok. Molo s pacholaty. Bez výběrčích. |
| Dnes upluto 17,2 Nm, z toho 0 na plachty. |
Na nic nečekáme a skáčeme se zchladit do vody. Kluci sundávají dinghy, Jirka vytahuje z útrob své kajuty obří nafukovací koblihu a vyhrává titul beach boye.
YOLO
Když jsme dostatečně vydovádění, rychle do sebe hážeme polívku a pak se dělíme na tři skupiny. Skupina Michal a dron vyráží do blízkého okolí pořizovat další úchvatné záběry ze vzduchu. Skupina Kuba a Lenka zůstávají v lodi a chystají se na klid po o. My ostatní vyrážíme na velkou procházku po ostrově.
Okružní trasu jsem tentokrát volil nejdřív přes západní skály a step. U strážní budky na skále jsme našli našeho leteckého operátora. Láhev tam při nějakém nešťastném pohybu přišel o sluneční brýle, které se odporoučely kamsi do útesů pod námi. Byli jsme docela rádi, že všichni naši jeden magor, který by se tam nejspíš pokusil slézt a zabil se při tom, zůstal v lodi.
Naše expedice napříč ostrovem.
Pokračovali jsme k nemocnici (pan doktor Beran zmizel!) a dál podél jímacích nádrží k manufakturám. Několikrát jsme vyplašili stádo ovcí, které před námi neváhalo utíkat i do hodně prudkého kopce. Kamzík style. Přes návštěvní budovu, ubikace strážců a plovárnu jsme dorazili až do zátoky s hospodou.
Tohle předmostí turistické infrastruktury v jinak autentickém prostředí opuštěného lágru na mě vždycky působí trochu divně, ale točené pivo si dám rád. Obsluha je milá, ale nervózní a pokouší se zprovoznit příjem na velké televizi, kterou si postavili do výčepu. Když se nedaří, s velmi omluvnými výrazy k nám přijdou s tím, že pardon, ale poslední objednávka a oni pak zmizí. Zjevně se dneska hraje nějaký důležitý fotbal 🙂 Loučíme se s nimi se slovy pochopení; stejně jsme tu nechtěli vysedávat, ještě rychle projít zbytek lágru a pak hurá do lodi na večeři.
Na lodi už byli trochu nervózní a začínali mít hlad, takže jsme poslední část prohlídky museli trochu zkrátit. Navíc se začalo smrákat a nikdo z nás nechtěl šlápnout na přehlédnutý kus ostnatého drátu.
Západ slunce za vedlejší ostrov Grgur byl toho večera zvláště úchvatný.
Po další epikurejské večeři vysedáváme v kokpitu. Večírek si zpříjemňujeme noční koupačkou. Obloha je jasná a měsíc svítí tak intenzivně, že si připadáme skoro jako v osvětleném přístavu.
Noční bríza trochu rozdovádí vodu v zátoce a VALDEKER se u mola pohupuje, což mi trochu opožděně připomíná, že by bylo fajn založit při stání bokem springy. Spíme v klidu.