Finský záliv – Část první: Tallinn a Helsinky

Na severu se smráká pozdě, pozor na to.


Tallinn

Do Tallinnu jsme se slétali jako švábi na pivo. Já to vzal s přestupem ve Frankfurtu, přičemž turbulence nad Německem rozcupovaly mou naději trochu cestou ukojit spánkovou deprivaci posledních dnů. Nakonec se nás většina obou posádek sešla na tallinském letišti a pokračovala objednanými taxíky přes město do Kalev Jahtklubi. Sympaťák Juri, zástupce charterovky, nás uvítal v maríně a omlouval se, že lodě se ještě připravují. Zašli jsme zatím do nedaleké hospody na pivo a pochytit aspoň trochu, kdo z nás je kdo.

Konečně je čas na přebírku lodí a nalodění. Když jsme ubytovaní, vyrážíme ve čtveřici dobrovolníků do nejbližšího hypermarketu pro proviant. Juri nám jako pozornost nabízí odvoz nákupu autem do maríny, rádi přijímáme. Současně nám rozmlouvá náš plán rozdělit týden mezi finské a estonské pobřeží: „Na týdenní plavbu to vemte buď Estonsko – Lotyšsko, nebo Finsko. Když budete chtít obojí, neužijete si ani jedno.“ Debatujeme o tom v kokpitu a rozhodujeme se tou radou řídit. Helsinky chceme vidět všichni, takže estonské pobřeží tentokrát prohrává.

Když je vše hotovo, mizí posádka HEIDI opět do hospody, zatímco my zůstáváme na lodi. Je krásný a vlastně docela teplý podvečer. Necháváme kolovat láhve a historky, ať se trochu stmelíme. Sešla se nás na IDDĚ opravdu pestrá parta. Tohle bude dobrý týden.

Naše loď a posádka v živém hovoru…

…zatímco se marína pomalu zalévá září zapadajícího slunce

V maríně se mi moc líbilo. Stála tu spousta zajímavých lodí, od oceánských oldschoolových kečů po moderní závodní trimarány. Místní jachtklub je aktivní, při sobotním večeru tu spousta lidí kutilo na malých sportovních plachetnicích, případně si dávalo malé rozjížďky okolo přístavu.
Řekli jsme si, že se na zítřek chceme pořádně vyspat a až padne tma, půjdeme spát. No jo, ale tma v Tallinnu takhle v půlce května nepadá úplně brzo. Chybka 🙂


Vítá nás slunečný den. Plán byl vyplout ráno v devět, ale vzhledem k okolnostem je i ta půl jedenáctá docela úspěch. Náhodou padá vyplutí na mě. V duchu se za kormidlem šklebím – z MARKSMANA, nejmenší lodi, co jsem kdy ovládal, jsem se rovnou přesunul na největší, skoro šestnáct metrů dlouhou IDDU. Dostat se z přístavu není úplně triviální, spolu s námi vyplouvají dvě desítky sportovních plachetnic na regatu a je to trochu skrumáž. Venku na otevřené vodě je to úleva. Abych jí moc nepropadal, háže Honza do vody fendr. Tenhle MOB drill je jeho oblíbený způsob, jak udržet kormidelníka ve střehu.

První pokus o vytažení plachet se zdramatizoval, když dole u paty stěžně prdla kladka, kterou prochází výtah hlavní plachty, těsně minula tuším Davida a zmizela ve vodě. Stabilizovali jsme hlavasku a výtah přetáhli na jinou kladku kousek vedle.

Plavba na sever ubíhá příjemně. Je krásně, trochu frišno, ale čekal jsem to horší. Na levoboku nás v obou směrech míjí trajekty Tallinn – Helsinky, oblíbené prostředky Finů, jak na chvíli utéci před prohibiční politikou své země a pořádně se zlít. S těmi si nijak nepřekážíme, zajímavější to je při křížení hlavního západo-východního tahu Finským zálivem. Teď to ještě netušíme, ale provoz je zde zrovna docela mírný ve srovnání s tím, co nás čeká při cestě zpátky.
Odpoledne vítr lehá a musíme se posouvat motorem. Příležitost si udělat polívku na zahřátí. Na obzoru se pomalu vynořuje finská pevnina.

Plachetnice je samo o trochu pomalejší. Tenhle frajer to kolem nás stačil vzít asi třikrát tam a zpět

Křížíme hlavní tah, držme si plachty

Jak se blížíme k Finsku, vidíme poprvé záplavu navigačních znaků, která nás bude pro příští dny provázet. Jih Finska se jakoby drobí do moře, v Baltském moři je neuvěřitelných 27 tisíc finských ostrůvků. Označkovat bezpečné trasy mezi nimi si vyžádalo navigační značení o hustotě, kterou jsem zatím nikde jinde neviděl. Volíme jednu z možných tras do Helsinek vhodnou pro menší lodě, ať se tady nepřetahujeme s trajekty.

HEIDI vyplula před námi, ale dohnali jsme ji

Typický obrázek z navigace ve finských pobřežních vodách

Helsinky

Úspěšně se proplétáme vyznačenou trasou, míjíme zbytky bývalého opevnění a obrany města před útokem z moře. Na levoboku je zaparkovaná flotila ledoborců, která zřejmě slouží v zimních měsících k udržování vodních tras. Za ní už vplouváme do zátoky severně od hlavního helsinského přístavu. Koukáme na krásné domy a zakotvené plnoplachetníky. Já tu Skandinávii prostě můžu.

Helsinky na obzoru!

Momentálně odpočívající ledoborce

Zde, na výběžku jménem Katajanokka, máme vyhlédnutou marínu. Přistáváme nejdříve bokem na čekacím mole, po domluvě s místními se pak přesouváme do finální pozice. Je to taková zajímavá špeluňka mezi moly a břehem, IDDA se tam taktak vejde a už při zajíždění se těšíme, až budeme vyparkovávat. Hned vedle nás je recepce maríny s WC, sprchami, bistrem se zahrádkou a pochopitelně saunou, před kterou si zrovna hoví v županech blonďatá rodinka. Jako z reklamy.

Jsme na místě, přeplavba z Estonska šťastně za námi

Hivä päivä, Helsinki!

Tadá, dorazili jsme do Helsinek. Finsko se tímto po Švédsku a Dánsku stalo třetí skandinávskou zemí, do které jsem dorazil na plachetnici. Skoro až škoda toho Norska, kam jsem přiletěl letadlem 🙂

HEIDI doráží asi půl hodiny po nás a dostává místo o notný kus dál. Většina nás se sbírá na večeři a večerní prohlídku města. Cestou se ovšem zdržíme v jedné hipsterské hospodě, kde se posádka sesterské lodi stavila na popříjezdové pivko, a než s nimi probereme dnešní plavbu a podobné filozofické otázky, podává už v celých Helsinkách jídlo jenom Burger King. Dáváme si aspoň něco malého na lodi a jak se tu stmívá ještě později, zase se zakecáváme hodně přes půlnoc.

První pivo na finské půdě…

…a pak ještě pár dalších ve společnosti obou posádek


Ráno je ještě rozzářenější než včera. Užíváme si ho a v klidu snídáme. Po jídle se různě trousíme do města, já v průzkumné trojici s Vaškem a Lubošem.

Helsinky jsou moc hezké město. Vždycky jsem je měl spojené s ledovým chladem, ale na dnešní prohlídku jsme si vystačili v tričkách a těšili se z teplého dne spolu s domorodci. Prošli jsme kus města k vlakovému nádraží, kde jsme na radu místních hledali a také našli pohledy na poslání domů, cestou kolem takových zajímavostí jako noční klub Praha nebo restaurace Zetor jsme došli do přístavní čtvrti s velkou krytou tržnicí a ještě větším trhem pod širým nebem. Bylo tu vše od kamenných želv po snědého chlápka, který nám rusky vysvětloval, jak je rád, že tady našel krajany z Československa.

Dobyvatel Helsinek v přístavu…

…u pomníku ne tak úplně finského krále…

Klidně bych tu zůstal ještě jeden večer a město trochu víc procoural, ale jak říkával Pavel, nevadí, že něco nestihneš, aspoň máš důvod se sem vrátit. U kávy a zmrzliny (bylo teplo, no) jsme ještě nadepsali své pohledy, v nedalekém parčíku našli poštovní schránku, na pokyn z lodi ještě nabrali v nejbližším obchodě pečivo a zeleninu a pak už byl čas vrátit se do maríny.

…s Prahou…

…a se želvami.

Jedna noc v místní maríně nás přišla na 60 Euro. V Chorvatsku by to byl skoro dumping, tady na severu nám to připadá dost drahé. V ceně je sauna, ale na tu v panujícím počasí nemáme náladu (a tohle se s námi ponese celou dobu). Dáváme si aspoň pořádnou sprchu.

HEIDI vyrazila asi hodinu před námi, teď je řada na nás. Vystrkat naši padesátistopou kocábku z toho výminku, kde jsme přistáli, zabere skoro dvacet minut. Celá zahrádka bistra na nás kouká a fandí, přidává se i pár kolemjdoucích. Nakonec jsme k radosti či zklamání obecenstva na volné vodě, aniž jsme něco odřeli, a můžeme odplout. Máváme Helsinkám i zaparkovaným ledoborcům a vyrážíme za dalším dobrodružstvím.

1 Response

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *