Hook Sailing ’16 – Den čtvrtý, Jabuka

Nemůžu spát. Venku sice fouká, ale ne tak, aby se nikam nejelo. Takže to vypadá, že se opravdu pojede. Budík po třetí hodině ranní je tak spíš vysvobození. Měním taktiku a začínám se na volné moře těšit. Třeba mi pak špatně nebude.


Postupně se scházíme v hlavní kajutě, kde si navzájem potvrzujeme, že se dnes opravdu pokusíme o Jabuku. Žluťáky oblékáme rovnou, připravujeme si baterky, na vařiči bublá voda na kafe.

Po čtvrté hodině jsme ready na vyplutí. Padesátistopá Hanse vedle se nám zádí posunula do cesty. Vyjet bude vyšší dívčí. Naše pobíhání po palubě sleduje ze své plachetnice Švýcar. Nejspíš nikdy nespí.

Jsme asi fakt celkem sehraná posádka s šikovným kapitánem. Ani se nemusíme od Hanse příliš odstrkovat a jsme volní, i když pár horkých chvilek motání mezi muringy to přeci jen bylo. Kužely silných svítilen prozkoumávají vodu před námi a výjezd ze zátoky, cesta je volná.

Na první pohled to opravdu nevypadalo optimisticky. Chvíle pozorování ale ukázala, že lodě se v neklidné zátoce pohybují s pravidelnou periodou. Měli jsme vždy chvíli, kdy jsme se nelepili všemi fendry na Švýcara, ani neměli přímo za zadkem podstatně delší trup Hanse. Byla to ale opravdu jen chvíle, neměli jsme prostor na žádnou chybu typu zaseknuté vyvazovací lano. Plný plyn vzad jsem navíc mohl držet jen několik sekund, abych nenacouval do malých loděk, stojících o kus dál na bójkách. Každý člověk na palubě věděl, co má dělat – kdo nepracoval s lany nebo neodstrkoval, svítil baterkami na okolní mooringy. Zvládli jsme to nakonec na výbornou. PM

Se světly noční Komiže za sebou

Čekáme venku divočinu, leč vítr je vcelku mírný. Vytahujeme plachty, ale po dvaceti minutách přestává skoro úplně foukat. Motorujeme na západ za svitu měsíce, který na nás vykoukl z trhajících se mraků. Svítí jako ďas, snad nám chce noční plavbu ještě víc zpříjemnit. Pomalu se rozednívá. Na palubě vládne dobrá nálada, ospale mžouráme do slunce vycházejícího za zádí, vychutnávajíce si tu romantiku.

Postupně každý na chvíli odpadneme vynahradit si časné vstávání.

Pomalu svítá

Volný čas vyplňujeme hovorem, instruktáží k lanům a plachtám a svačinovou loterií. Maru připravila různé kombinace výplně sendvičů a zabalila je tak, že není vidět, který je který. Šťastlivci trefují šunku na první pokus, ti méně šťastní jsou před správným tahem už přecpáni sýrem.

Míjíme ostrov Svetac a v oparu v dálce se nejprve neznatelně, ale čím dál zřetelněji objevuje špice Jabuky. Cestou ještě asi dvakrát zafouká, ale plachty nám nikdy nevydrží venku déle než 50 minut.

Toť ona, matičko

Deset minut po desáté dosahujeme ostrova Jabuka. Moře se vlní příliš na to, abychom se třeba pokoušeli o výsadek na dinghy, ale oproti neděli, nebo třeba cestě na Palagružu, je těžká pohoda. Pózujeme s ostrovem, který je v nízkém slunci opravdu majestátní, a během jeho obeplouvání se čile fotíme, sami, v párech i jako celá skupina. Hlavní cíl plavby je dobyt.

Nejtěžší na společném focení je vytipovat chvíli, kdy nastartovat samospoušť tak, abych zároveň stihl doběhnout na záď k ostatním, a aby vlny zrovna nadzvedly záď a Jabuka vykoukla za bimini celá. Podaří se to asi až na třetí pokus, s jedním nehezkým kopnutím do páky motoru.

Vítězné společné foto

Cesta zpět na východ je na vítr stejná, jako ta k Jabuce. Několikrát střídáme plachty a motor. Až na úrovni Visu se zase pořádně rozfouká, místy ke 40 uzlům. Vlny hází lodí a mění tak úhel větru v plachtách. Udržet je slušně vypnuté dá za kormidlem trochu zabrat. Děláme si legraci z kolmo plujícího katamaranu, kde refují plachty, haha, másla, aby nás hned následující poryv větru otočil k větru opačným bortem a my museli zčervenalí studem refovat plachty opřené o stěžeň a takeláž.

Se zrefovanými plachtami pokračujeme ke Sv. Klimentu. Obdivujeme kontejnerovou loď, která se podél ostrova plaví naproti nám. Vítr nakonec sílí až přes míru, kolem Sv Klimenta už tedy plujeme jen na motor. Pokus o zakotvení někde mimo ACI nevychází – ani jedna ze dvou vyzkoušených zátok není extra vhodná. Marina je prázdná, stejně jako loni. Venku je silný S/SZ vítr, v zátoce klid.

Dobytí Jabuky proběhlo nakonec dost neepicky. Střídavé blafání dieselu a šustot nijak zvlášť nafouklých plachet na relativně klidné hladině rozhodně nepřipomínaly loňskou divokou jízdu k Palagruže. Ale bylo by asi docela rouhání si přát, aby to bylo větší drámo. Dopluli jsme šťastně tam a zpátky a máme další zářez. A když bude třeba dodat historce na zajímavosti, můžeme vždycky přidat to, jak jsme se před dvěma dny probíjeli k Visu 🙂 PM

ACI Palmižana, Sv. Kliment. Mooringy, voda, elektřina, WC, sprchy. 517,- Kn
Dnes upluto 75 Nm, z toho 15,5 na plachty.

Večer večírek na počest dobytí Jabuky. Noc je klidná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *