Hook Sailing ’19 – Lumbarda, Gradina, Vis a povětšinou nafting

Během snídaně a trojboje na terase Maranu opět odplouvá většina vedlestojících lodí. Přeci jen, je sobota a běžně dnes končí turnus, vracejí se tedy pravděpodobně do Dubrovníku. Postupně vyplouváme taky; realita odpovídá předpovědi a venku ze zátoky nefouká. Těsně za ústím zátoky potkáváme na hladině hromady odpadků, které tu včera určitě ještě nebyly. Vysypal je někdo do moře? Spláchl je noční déšť z pobřeží?


Ranní Okuklje. LAMBADA vlevo nejblíž k objektivu.

Motorujeme na sever podél Mljetu. Zvažujeme, jestli hecnout motorový šlák až na Lastovo, nebo naopak vyměknout a skončit na severu Mljetu v Polače, nebo zvolit zlatou střední cestu a dojet na konec Korčuly do mariny v Lumbardě. Vzhledem k dalším plánům vítězí Lumbarda – přiblížíme se víc dalšímu cíli, Visu, a v kanále mezi Pelješacem a Korčulou snad bude aspoň nějaká malá tryska větru. Předpověď věští mizerných 4–6 uzlů až do úterního odpoledne.

Asi po hodině plavby přece jenom trochu foukne, jdeme s prádlem ven. Loď to nerozjede na víc, než dva, tři uzle, ale to je ideální příležitost povozit se na laně. Udělám i pár fotek z vody, postupně se za mnou svezou i Kuba s Honzou. Mezitím vítr ustane úplně, tak rezignovaně opět nahodíme motor. Do přistání foukne pak ještě jednou v prostoru mezi Mljetem a Korčulou. Plachty vybalíme a sbalíme stejně líně, jako s nimi plujeme.

Marina v Lumbardě vypadá mrtvě. Dokonce si chvíli nejsme jistí, jestli je vůbec v provozu, ale nakonec se zřízenec přeci jen objeví. Přistaví nás z opačné strany mola, než by se nám líbilo, ale v noci stejně nemá foukat, tak co. Kluci odcházejí na procházku k majáku a pláži, já zůstávám a dopisuju zápisky z předchozích dní. O pár hodin později se sejdeme na pivu kus od mariny v konobě Maestral. Měl bych cvičit zamykání lodi, jen sehnání všech propriet mi trvá snad 10 minut, dalších 5 objevení principu zámku lodních dveří. Večeře v lodi a večer tomu odpovídající. Do mariny nikdo další nepřiplul, jsme tu sami a je tu božský klid.

Ráno s odplutím nespěcháme. Trojboj, větší nákup – další dvě noci bychom rádi strávili na bójce. Předpověď má i tentokrát pravdu, stejně jako je správný náš předpoklad trysky mezi ostrovem a výběžkem pevniny. Můžeme plachtit. Pomalu a mimo kurz, ale přeci jen. Pomalu se suneme vstříc výletní lodi, která stojí u města Korčula tentokrát. Je to MARELLA CELEBRATION a kapitán se s ní nevidí prvně.

Doufáme, že jen tak nevypluje, protože ji křížíme skoro kolmo. Má ale kotvu a stále z ní a do ní putují malé čluny. Ještě chvíli si hrajeme s větrem, ale potom, abychom dnes dopluli aspoň za zbytku světla, jdeme s prádlem dolů a zbytek cesty kolem severu Korčuly motorujeme.

Do města na výsadek nepotřebujeme, a tak se nabízí jedna z bójkových zátok před Vela Lukou naznačená v osmičkách, Gradina. Kapitán tvrdí, že kolem nedávno plul a viděl jen lodě na kotvách, ale zkusíme to. Při zaplouvání to sice moc růžově nevypadá, ale nakonec se na hladině přece jen vynoří asi 20 prázdných bójí. Jednu z nich si vybereme a elegantně se vyvážeme. Slunce akorát zapadá za ostrůvkem chránícím nás před přímým větrem z volného moře. Toho se stejně bát nemusíme.

Pohled na západ ze zátoky Gradina

Večer v kokpitu je moc příjemný. Kolem je až na občasný průjezd malého motorového člunu klid, na bójích jsme zase úplně sami (až na jednu plachetnici, kterou zaznamenáme jen při noční potřebě – večer na bóji nestála a ráno jí vidíme jen záda.

Vyplouváme brzo, už ve tři čtvrtě na osm. I dnes má být bezvětří, a tak si chceme kus cesty odbýt už během snídaně a mít pak víc času na koupačku na jihu Visu, v zátoce Stiniva. Časově nám to vychází, ale krásnou zátoku od posledně objevili lidi. Sice je tu teď luxus asi 8 vyvazovacích bójí, ale u těch povětšinou někdo stojí. Jednu přeci jen ukořistíme a během našeho zhruba dvouhodinového stání sledujeme asi dvojí výměnu veškerého osazenstva. Do toho sem rychlé gumové čluny i malé motoráky vozí a zase odvážejí pryč jednu dvacítku turistů za druhou.

Nejzajímavější setkání jsou s dvojstěžňovou plachetnicí Intrepid Kiwi, která nesměle nakukuje do zátoky. Zastaví se kus před jejím ústím, za chvíli se objeví starší pán na paddleboardu, zátoku si prohlídne a pak se nás ptá, jestli se tu něco platí. Říkáme mu, že po nás nikdo nic nechtěl. Vypadá spokojeně a zase odpluje.

Jako jediný neplavající vařím v podpalubí polívku k obědu, když na palubě zaznamenám shon. Kiwiho vidím asi metr od nás – trochu se přiblížil při manévru k bóji mezi námi a skálou. Všechno dobře dopadá.

Na druhé straně od nás přitáhl dřevěný kutr krásnou starou plachetnici s plachtami ve stylu rybáři z Age of Empires. Dva veslaři loď přetahují přes řetěz koupací zóny, vytahují ji na břeh a tam ji celá skupina fotí.

Focení veteránské plachetnice/veslice

Když máme koukání a koupání dost, odvazujeme se od bóje a napůl na motor a na půl na pomalé plachty obeplouváme levobokem Vis. Před vjezdem do přístavu se ještě trochu vyblbneme ve větru a vlevo na bójích, které jsou taky prázdné, jednu obsadíme. Za celý večer se k nám přidá jen jedna loď. Shodou okolností taky s českou posádkou. Nejdřív vypadají, že chytí bóji hned vedle nás, nakonec nechají jednu volnou.

Chvíli po přistání nás ze salonku burcuje alarm provozní baterie. Vypínáme ledničku i bojler a párkrát zapínáme motor. Ze břehu lehce zaznívá hulákání chorvatských fanoušků při probíhajícím kvalifikačním zápase fotbalového mistrovství Evropy Chorvatsko–Wales. Jinak je večer až na občasnou vlnu od projíždějících Jadrolinijí klidný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *