Ležím a přidržuju se badenplata. LAMBADA poskakuje na vlnách při čerstvém zadobočním větru, letíme k východnímu cípu Pelješacu. Nahoře na palubě panuje dobrá nálada, ale podpalubí je pro mě pohodlnější.
Včerejšek jsme zakončili divočeji, než se původně jevilo: diplomatická mise navštívila sousední českou posádku a po třech hodinách smíchu a neurčeném objemu slivovice se vrátila na palubu v dobré náladě. Trajekt se vrátil do svého stání a vypnul jen ta nejsilnější světla. Do loží jsme se odebrali k půlnoci.
Ve čtyři hodiny mě vyhnala potřeba. Docela vyjeveně jsem koukal na katamaran a ještě jednu plachetnici, které vedle nás musely přistát někdy mezi jednou a třetí hodinou. Jejich posádky se pak ráno začaly projevovat halasením už kolem sedmé ranní, a když jsme ani v osm nevystrčili hlavy, postavily se na molo s kytarou a začaly zpívat (nejspíše chorvatské) opilecké písně. K jejich stavu překvapivě seděly.
Vyrazili jsme na malý nákup a trojboj(taktéž Chorvatský trojboj) Tradiční námořnická chorvatská snídaně sestávající se z bjele kavy, piva a pelinkovaće. More, cestou tam se pozdravili s českými sousedy sedícími na kafi v jedné z hospod na jižním nábřeží. Doporučili nám vzdálenější obchod, že prý má lepší výběr zeleniny. Při návratu zrovna odvazovali loď a vyplouvali, pozdravili jsme se s nimi tedy ještě jednou, máváním. Těsně po nich vyplula i sousední opilá slovanská posádka. Kroutili jsme nad tím nevěřícně hlavami.
Před vyplutím jsme odmontovali naražené badenplato. Nedrželo dost na to, abychom věřili, že ho po cestě nevytrousíme do moře. Pro jeho opravu chyběly šroubky, snad je seženeme v Korčule. Našlo nový domov pod stolkem v salonku. To přineslo lehké potíže s věcmi na podlážce kokpitu, které nyní mají volnou cestu do moře. Rum jsme tedy začali schovávat do bakisty.
Vyplutí těsně po desáté, cíl: Korčula nebo Lumbarda. Kapitán byl trochu nervózní z plynové páky, ale měli jsme kolem sebe dost prostoru na to, abychom mohli vymanévrovat bez couvání, i když vítr svával příď směrem do přístavu.
Plachty jsme vybalili hned po vítání s Neptunem. Fičí pěkně, kolem 20 uzlů, zadobok.
Trocha kultury u křižování
Houpání se uklidňuje, a tak se odvážím vykouknout ven. Míjíme maják na špici Pelješacu a vítr se v kanále mezi ním a Korčulou mění vůči kurzu na předobok. Kapitán si není jistý, jestli vítr této síly a směru budeme schopní ukřižovat. Plachty měníme kvůli koliznímu kurzu s lodí před sebou a díky tomu zjišťujeme, že to s tím křižováním nebude vůbec tragédie.
Odpoledne je nakonec moc příjemné stoupání, pár rychlých reObrat proti větru More před kraji kanálu nebo okolními loděmi, a Korčula je nadosah. Cestou kroutíme hlavou nad manévry bílého plovoucího paneláku před Korčulou, který jakoby si nemohl vybrat, na kterou stranu chce plout – staví se k nám stále jinou stranou. Nakonec si vybere směr čelem k nám a my si pak můžeme přečíst, že je to Silver Shadow (luxusní zaoceánská loď registrovaná na Bahamách, kde se o 400 pasažérů stará 300 členů posádky. Zvenku na to ani moc nevypadá).
Těsně před vjezdem do ACI v Korčule (o Lumbardě jsme nakonec ani nehlasovali, přecijen už zapadá slunce) stahujeme plachty. Dneškem jsme si vyrovnali včerejší promotorovaný den. V marině je místo, ale stejně se na vjezd stojí fronty – pikolíci nikam nespěchají a mají to trochu v paži. Obavy o motorovou páku se zase nepotvrzují – po včerejším fiasku je kapitán při zaplouvání přirozeně opatrnější.
Ohříváme curry, střídáme se v zasloužených a potřebných sprchách, a pak se část posádky vydává do města na drink. Ve věži na hradbách si dáváme drink krále Tomislava a diskuze se stáčí na možná až příliš filosofická témata. V těch pak pokračujeme ještě zpátky v lodi, po tom, co si projdeme městské molo a navštívíme jediný otevřený obchod se zmrzinou. Do kajut zapadáme opět kolem půlnoci.
Drink krále Tomislava
Ranní výsadek pro šroubky a nákup je úspěšný. Poláci vlevo i slováci vpravo nám více, resp. méně elegantně nechávají prostor pro jednoduché vyplutí. Motorujeme mezi ostrovy směr Mljet, odmýváme hromady špinavého nádobí a připravujeme se na plachty. Fouká tak, že bychom snad i mohli plout rovnou na kurz.
Plachty jdou ven hned po vnitřním úklidu. Možná se projevily včerejší filosofické debaty, ale raději se jdu uklidit do stabilizované polohy dolů k badenplatu. Nahoře se mezitím provozuje kvalitní jachting – divoké obraty před nerozhodnými plachetnicemi, a taky poezie – Kuba, t. č. za kormidlem, prozpěvuje: řežme vlny na polínka, ať nám Finwe pěkně blinká.
Dneska je to zase jachting jak ze žurnálu. Stoupáme proti mírnému jugu směrem k Mljetu. #HS19podzim pic.twitter.com/2hKokl1fTO
— Za vlnou vlna (@zavlnouvlna) October 10, 2019
Asi v půl čtvrté jdou plachty dolů a rozeznívá se motor. Do našeho cíle, zátoky Okuklje na východě Mljetu, je to ještě kus cesty a vítr nám teď fouká přímo proti kurzu. Posledních pár hodin cesty tedy motorujeme.
Trochu čekáme, že v zátoce bude pusto a prázdno, i proto jsme raději telefonem zjišťovali, zda můžeme přijet. Naštěstí se to dalo použít i pro druhou a skutečnou variantu – nakonec jsme rádi, že se na molo ke konobě Maran (a uvnitř i ke stolu) vůbec vejdeme. Vedle nás kotví stejná slovenská posádka jako v Korčule (to sú tí istí).
Měsíc u ústí zátoky Okuklje
Ryba je výborná, stejně jako víno a dezerty. Dnešní jachting se na nás ale podepsal, proto postupně odpadáme do kajut ještě před jedenáctou. Venku začíná pršet, ale voda v zátoce je úplně klidná.