Hook Sailing No. 1 – Sobota, den první

Do Sukošanu jsme po klasickém nočním přesunu Praha – Brno – Mikulov – Vídeň – Graz – Maribor – Záhřeb – autostráda dorazili v dopoledních hodinách v sobotu 26. dubna. Naši loď ADAGIO jsme našli ještě částečně zazimovanou, bylo zjevné, že budeme její letošní první posádka. I díky tomu byla připravená celkem brzo a my se mohli po občerstvení v místní konobě a krátkém potlachu s účastníky právě končícího IZO Cupu už kolem půl druhé začít naloďovat. Krátce před třetí hodinou byla loď připravena k vyplutí.


Je sobota 26. dubna 2014, 15:05 a my vyplouváme od mola č. 5 Mariny Dalmacija. Hook Sailing No. 1 právě začíná.

Tak už to přišlo. Vzpomněl jsem si na radu z příručky, že kapitán má vždy vypadat sebejistě, a úšklebkem a hláškou „Pohoda naprostá“ odrazil Lucčin dotaz, jestli jsem nervózní. Při vyjetí jsem si uvědomil, že až jízdy se silným motorem po Vltavě, když jsem si dělal VMP, mě odnaučily chybu, které jsem se dopouštěl na předchozích plavbách na moři včetně kurzu: pouštět se do jemných manévrů pod otáčkami. Takto naše jedenáctimetrová loď jen na dopředný kvalt bez jakýchkoli problémů vyjela z řady, propletla se pavučinou mooringových lan a během minuty byla usazená v ose a v bezpečí. Finweho (který na rozdíl od Lucie věděl, jak moc se sukošanských uliček děsím) „Vidíš, úplně v klidu“ mi pak bylo za deset lajků.

Vyplouváme

Vyplouváme

Opouštíme sukošanskou marínu a za vjezdovými majáky nabíráme západní kurz. Počasí je nevlídné, oblačnost se konsoliduje do šedé deky, po chvilce začíná nepříjemně pršet. Teplota cca 16 stupňů, téměř bezvětří.

Ukazuju posádce źdrelacký most, pod kterým bychom měli za týden proplouvat v závěrečné fázi naší plavby.

Obracíme se na severozápad kanálem mezi pevninou a ostrovem Ugljan. Vítáme se s Neptunem a já poprvé ceremonuju rituál, kterým odevzdávám loď do jeho rukou. Natáčí mě u toho kamera, což myslím značně postihuje můj výkon. Dokončuju úvodní proškolení posádky, zahájené ještě na břehu.

Před čtvrtřou míjíme pravobokem Zadar. Vítr klesá na nulu. Dneska zřejmě plachty nerozbalíme.

Zamýšlím se nad dnešním kotvištěm. Původně jsem počítal se zátokou Brbinj na Dugim Otoku, teď ve mě ale klíčí pochybnosti, jestli tam budeme včas. Volím Muline na Ugljanu jako záložní cíl s tím, že rozhodnutí padne, až proplujeme úžinou mezi Ugljanem a Rivanjem.

Tou proplouváme v chvíli po páté hodině. Moře je úplně klidné a motor nám při otáčkách 2400 RPM dává SOG 5,8 uzlu. Brbinj dáme.

Pokračujeme na jih. Přestává pršet a ti členové posádky, co předtím zalezli, se vrací do kokpitu, kde jsme chvíli byli jenom dva. Svěřuju kormidlo Míšovi. Dokonce se začínají mírně trhat mraky.

Po šesté hodině je Brbinj před námi. U mola, kde jsme stáli před rokem na kurzu, stojí dvě lodi, plachetka a motorák. V jižní části zátoky s bójemi, kam míříme, je vidět jeden stěžeň.

Finwe a Ondra jdou na příď a na první dobrou chytáme bójku. Přistání v 18:30.

 

Bibrnij, bójkoviště. Nikdo nás nezkasíroval.
Dnes upluto: 15,7 Nm, z toho 0 na plachty.

 

První přistání máme tedy úspěšně za sebou. Brbinj je krásná zátoka a je tu božský klid. Loď vedle je majitelská a pluje pod polskou vlajkou. Lucka, kuchař dnešního večera, připravuje večeři. Otevíráme víno a uvelebujeme se v kokpitu.

Večerní posezení v kokpitu

Večerní posezení v kokpitu

Kluci odvazují dinghy, aby mohla větrat i přední kajuta. Přitom oceňujeme jednoduchý nápad AC: člun je přivázaný za nepoužívaný spinakrový výtah, takže v chráněném kotvišti jej prostě stačí zvednout zatáhnutím za výtahové lano.

Po večeři pijeme víno a chroustáme ještě nějaké pochutiny. Příjemný konverzační večer se pak přirozeně tlumí. Rozhoduju se spát dneska v kokpitu.
Noc je zcela klidná, i když zamračená a na hvězdy není vidět. Nad ránem krátká přeháňka, která utichá dřív, než se rozhodnu, jestli utéct do podpalubí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *