Po bujarém večírku vstáváme pozvolna, leč svěží. Mraky z včerejšího podvečera jsou pryč a naše loď a okolí jsou opět zalité sluncem. Je tu ale podstatná změna: bóra konečně ustává!
Po snídani se pouštíme do opravy lazyjacku. Milan si dělá výlet nahoru na stěžeň a podává nám a drží lanka celého mechanismu, zatímco je dole s Pavlem navazujeme ve správném pořadí. Naštěstí povolil jenom na jedné straně, takže na druhé můžeme „opisovat“ správné navázání. Po asi půlhodině je hotovo a LELA je opět v plné kondici (nepočítáme-li ten ouvej na předním líku hlavasky).
Oprava takeláže, výškový pohled.
Murter byl poslední „civilizovaná“ zastávka na naší plavbě a naše posádka toho svorně využila k nákupu suvenýrů rodinám nebo odeslání pohledů. Do města jsme vyrazili zvlášť. I já jsem si dal očistnou půlhodinku, kdy jsem se sám odebral do jedné z místních kaváren a u biele kavy s výhledem na přístav jsem si v klidu nadepsal své pohledy.
Dopoledne na hraminském molu je ovšem i poslední příležitost, kdy jsou všechny tři lodě výpravy pohromadě. OLIVIA i CAIPIRINHA volí „uspěchanější“ variantu: dneska zakotví v zátoce Landin, kde jsme my stáli první noc ze soboty na neděli, a zítra se vydají přímo do Biogradu, kde plavbu ukončí a rovnou vyrazí domů. LELA oproti tomu využije čas na moři na maximum; dneska skončíme někde mezi Pašmanem-Ugljanem a Ižem, zítra se budeme ještě celý den plavit a do Sukošanu se vrátíme až v sobotu brzo ráno.
Loučíme se tedy s posádkami druhých dvou lodí, děláme poslední společné fotky a slibujeme si setkání na doplavné.
Tři kapitáni PSW 2015.
Vyplouváme krátce po poledni, ve 12:15. Je jasno, SV vítr jen 15 uzlů. Motorujeme ven ze zátoky, tentokrát si nekrátíme cestu a obeplouváme celý pás ostrůvků. Na jeho konci, u ostrova Arta Vela, ve 12:50 vytahujeme plachty. Gena jde ven celá, hlavní plachta jenom do druhého refu – to oko na líku se nám nelíbí a nechceme riskovat roztržení plachty. Obracíme na západ, abychom levobokem vzali Vrgadu.
Klidnější vítr se projevil i na palubě – ležérně jsme se povalovali v kokpitu a legrace posledních dnů, kdy nás skrápěla slaná voda a padala nám plachta na hlavu, vypadaly najednou hrozně vzdáleně. To je jedna z věcí, díky kterým je moře tak úžasné: každý den umí člověku ukázat úplně jinou tvář.
Co se kormidla týče, Pavel téměř vychytal čisté konto. Pak byl ale požádán Milanem, ať ho chvíli podrží, a nemohl dost dobře odmítnou 🙂
Za Vrgadou obracíme na jih, abychom obepluli ostrůvky u Pašmanu. V dobré náladě se rozhodujeme pro pozdní oběd. Dnes nemusíme hledat útočiště, hladina je klidná. Po druhé hodině stahujeme u ostrůvku Obun plachty a necháme se volně unášet vodou. Připravujeme si jídlo, jíme v kokpitu a dopřáváme si krátkou siestu.
Navazujeme poslední rádiový kontakt s OLIVIÍ, která plachtí asi dvě míle jižně od nás. O pul čtvrté opět vytahujeme plachty a pokračujeme na severozápad.
Jen pro zajímavost, za tu cca hodinu a půl, kdy jsme byli bez pohonu, nás proud zanesl o cca dvě míle na západ. Proudy na jadranu jsou slaboučké, ale jsou tu.
Míříme k ostrovu Iž. Moje líčení sympaticky zastrčené zátoky Vodenjak se v posádce chytlo, takže po Vodici i tohle místo navštívím v úseku dvou týdnů a dvou plaveb podruhé. Ke kormidlu si stoupá Radim, který se za silnějších větrů raději drží zpátky, a v šestnáctiuzlovém bočáku nás krásně veze až ke Ždrelacké úžině. Je to pohodový, rekreační jachting, jako z katalogu.
Dneska žádná vysypaná plachta, kormidelník má radost 🙂
Stejně jako včera se začíná v průběhu odpoledne zatahovat. Před šestou hodinou stahujeme plachty a na poslední část cesty na Iž startujeme motor.
V zátoce kotví jediná loď. Volíme si bójku a v 18:35 přistáváme.
| Vodenjak, Iž. Bójkoviště. 110,- Kuna. |
| Dnes upluto 23,9 Nm, z toho 17,3 na plachty. |
Jsme zrovna uprostřed večeře, když nám na trup zaklepe výběrčí. Je to stejná Chorvatka jako před dvěma týdny a nepřekvapivě si mě pamatuje. Kluci využívají icebreakeru a zvou ji na víno, ale holka se jen usměje a pokračuje na svém člunu dál.
Snesla se noc a přinesla opět silnější vítr, kolem 25 uzlů. Naše loď se ovšem jen mírně pohupovala na bójce, stání bylo určitě klidnější než včera v Hramině s tím neustálým boucháním vody do zádě. Nechtělo se nám jít spát, takže jsme ještě dlouho do noci rozebírali v salónku nesmrtelnost brouka. Do toho nám skočil bateriový alarm – provozní baterka se vybila nečekaně rychle. Pro jistotu jsem ještě na čtvrt hodiny nastartoval motor s hluchými otáčkami.
V noci je slyšet vítr hučící v takeláži, jinak je příjemný klid.