PSW 2016 – Sobota, den osmý: návrat domů, epilog

Ne-až-tak vyspaní vstáváme do nádherného dne. Vypadá to, že jsme následnému turnusu přeci jen všechno dobré počasí nevypotřebovali.


Zatímco nakládáme auta, připlouvá Pavlova loď, která strávila poslední večer na Vrgadě. V čerpačce, ač oficiálně od sedmi otevřené, není ani noha; chvíli si s Pavlem povídáme a já se „chlubím“ svým včerejším přistáním tamtéž. Pak už je čas si zamávat, naskákat do našich silných přibližovadel a vyrazit na cestu domů.

Většina cesty proběhla bez zvláštních událostí. Ač nevyspalý, cítil jsem se za volantem svěží a při chuti po aplikaci žvýkaček, kterými mě vybavil Marek. Jsou hnusné, ale fakt nakopávají. Vystřídat jsem se nechal až po tradičním obědě v motorestu Gralla. Za volant sedl Honza P. a poměrně rychle se s Kánětem sžil.

Mikulovský zámek, důvěrně známý hraniční maják.

Byli jsme už za hraniční čárou v naší domovině, na výjezdu z Mikulova, když se kousek před námi srazilo osobní auto s motorkou. Vizuálně to vypadalo dost ošklivě, ale když se nakonec za asistence přispěchavších hasičů, kteří byli na místě jako první, motorkář zvedl, ozval se snad i spontánní potlesk. Nehoda nás zdržela možná o dvacet minut, do Prahy jsme šťastně dorazili kolem sedmé večer.

Tak tedy skončilo PSW 2016, velkolepá spanilá jízda čtyř Bavárek. A ač jsme to v té době nikdo nemohli tušit, taky poslední ročník, kterého se zúčastnil zakladatel akce Pavel. Z větrného hlediska to byl takový spíš rozpačitější červen, foukalo jen občas, jakoby na obzvláštění dne. Na druhou stranu jsme se netrmáceli z bouřky do bouřky jako před dvěma lety nebo nestrávili většinu týdne v bóře jako před rokem, takže zevlení na palubě mělo zelenou. Ovládat svou dosud největší loď bylo moc příjemné, mé díky německým inženýrům. Menší až žádné díky vývojářům Navionicsu – počínaje touhle plavbou mě tahle appka přes svou nespornou užitečnost stojí pokaždé hrozně nervů. Drobný risk s nesourodou posádkou se myslím vyplatil; ač různé povahy, nechali si lidi na palubě navzájem prostor užít si dovolenou dle svého gusta a na lodi vládla pohoda. I mezilodní sociální život se rok od roku lepší (pardon, Zlarine). Škoda té drobné nehody na závěr, ale tak člověk se učí pořád a nějakým těm škrábancům stejně dřív či později neunikne. Děkuju lodi, posádce, všem účastníkům a samozřejmě Neptunovi za moc prima týden!

A propos, nehoda. Jak že dopadlo vyřizování mé první pojistné události? Neslavně. Nahlásil jsem všechno pojišťovně, z Hraminy dodali fotky a potřebnou dokumentaci, potvrzení o zaplacení na místě, chyběl mi jediný dokument, smlouva o pronájmu lodě. Tu neuzavřela Hramina se mnou, ale se zprostředkovatelem LZ Yacht. A přes opakované urgence jsem tenhle kus papíru z Brna prostě nedostal. Neschopnost či lhostejnost LZ Yachtu mě stála 100,- Eur (50 by byla zaplacená spoluúčast). Tolik ke kvalitě služeb některých zprostředkovatelů. Stejně jako nehoda samotná, i tohle byla zkušenost.

Jako vždy vychází na závěr i FB galerie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *