PSW 2016 – Sobota, den první: nevyplutí

Hodiny odbíjely půlnoc na sobotu 4. června a na Letné se začala scházet naše sedmice se zavazadly. Krátce před půl jednou jsme práskli do koní (kterých se tentokrát pod našimi dvěma kapotami tísnilo úctyhodných 652) a vyrazili směr Jadran.


Tentokrát jsme s sebou vůbec poprvé nevezli proviant. Rozhodli jsme se vyzkoušet postup dohodnutý už dříve pro následující plavbu Blue Fellaz: nakoupit potraviny až v Chorvatsku. Bylo přibližně poledne, když jsme dorazili do Zadaru k místnímu Sparu a vzali ho útokem. Jakkoli jsme si mysleli, že máme nákup předem rozmyšlený, určitým zmatkům jsme se nevyhnuli. O cca hodinu a půl později jsme už nicméně s maximálním úsilím tetrisovali nakoupený proviant do obou aut a nato vyrazili po staré Jadranské magistrále na finální úsek cesty do Murteru. Byla to dobrá připomínka toho, jak velké dobro představuje pro cestovatele chorvatská autostráda.

Murter je ostrov, nicméně od pevniny je oddělený jen úzkým (a mělkým) průlivem, přes který vede most. Takže díkybohu žádný trajekt. Byla cca půl třetí odpoledne, když jsme dorazili do maríny, první z PSW posádek. Panovalo celkem úmorné vedro. V Hramině funguje administrativa charteru v částečné integraci s administrativou maríny. V praxi to znamená, že papíry se vyřizují v recepci charteru, ale všechny platby probíhají v recepci maríny. Člověk se u toho celkem nachodí. S papíry v ruce jsme vyrazili hledat naši loď, která samozřejmě stála jako druhá od konce půlkilometrového mola. Inu, cestu na záchod rozhodně nenechávat na poslední chvíli.

Seznamte se, tohle je naše Bavárka.

První kroky po palubě Bavarie 46 Cruiser. Proti jedenáctimetrovým tříkajutovkám, na kterých se plavím obvykle, vypadá obrovská. A nemá jméno. Lodě z Hraminy mají pouze značení „MH“ a číslo. Naše postarší Bavárka je MH3. S tím se nehodláme smířit a vyhlašujeme interní výběrové řízení na jméno naší kocábky.
Bližší pohled do salónku ukazuje, že lodě z Hraminy vítají své nájemce láhví rakije a drobným ovocným občerstvením. Bližší pohled na ovládací prvky zase napovídá, že na naší lodi řádil nějaký kutil hodný zmínky v Receptáři.

Tohle u kormidla charterových plachetnic často neuvidíte 🙂

Během dlouhého čekání na převzetí lodě dorazily ostatní posádky. Své zánovní Bavárky našly u paty mola, lehká třídní závist. Jeden z Chorvatů konečně zabloudil až k nám a já mohl převzít loď. Obvyklý organizovaný zmatek s naloďováním, a pak – nic. Pro dnešek hotovo.
Pavel si totiž pro letošní PSW prosadil seznamovací večírek posádek ještě před vyplutím z přístavu, respektive místo něj. Dost mu na tom záleželo, tahal kvůli tomu do Chorvatska párty stan, občerstvení… Já jsem mírně řečeno nehořel nadšením, že první den nikam nevyplujem. Probírali jsme to s posádkou a nakonec dospěli k závěru, že nebudeme dělat krávy a odložíme vyplutí spolu se zbytkem výpravy.

První den tedy zůstáváme v maríně Hramina. Krátká porada kapitánů určuje jako předběžný cíl pro zítřek Žirje. S tím, že ráno si to potvrdíme.

 

Marína Hramina. Mooringy, elektřina, voda, WC, sprchy. Domovská základna lodi.
Dnes upluto 0 Nm.

 

A dlužno říci, že večírek byl prima. A pravděpodobně hrál svou roli v tom, že se letos jednotlivé posádky PSW stýkaly víc než v minulých ročnících. Tady Pavlově iniciativě všechny čest. Jenom ten pocit, že jsme mohli vyplout a nevypluli, ten zůstal někde vzadu v hlavě a hlodal 🙂

Proslov šéfa výpravy a naslouchající obecenstvo.

Nebyli jsme ovšem sami, kdo večírkoval. Stejně jako my se v maríně nalodili a nevypluli Poláci z nějaké energetické firmy, které čekal dost velkolepý teambuilding – 12 lodí! A vzali za to poctivě; housle hrály, Poláci zpívali a źubrovka tekla proudem až do časných ranních hodin.

A jméno pro naši loď? Nakonec ho nevědomky předurčila Lucie, která používá osobité označení pro „předmět, krám, neznámá součástka“. Naše MH3 je tedy za souhlasu všech pokřtěna jako „MRDÁK“. A v podobném duchu křtí své MHx lodě zbytek výpravy 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *