PSW 2018 – Část druhá: Rab, Goli a zpátky na Krk

Rozbřesk má opět podobu parného léta. Posádka ŠEŠULY zvládla, dlužno říci, společenskou akci bez ztráty kytičky, ale na SHE a Michalově Elance si někteří dost lížou rány. Kluci ještě podnikají rychlý výsadek na břeh na doplnění nutných zásob a pak už hurá startujeme, abychom si vyrobili nějaký protivítr a nelekli.



Slunce ze sebe dneska dává všechno a paralyzuje vodu i vzduch do mrtva. Začíná to bolet, když stoupnete bosou nohou na teak v kokpitu. S tou částí posádky, která před naší rozpálenou hvězdou nezdrhla do podpalubí, se bavíme učením a opakováním námořních uzlů.
Využíváme silného motoru Bavárky a za necelé tři hodiny se dostáváme k Pagu, kde házíme kotvu v první vhodné zátoce (jmenuje se Jurjevica). Koupání je v těchhle podmínkách vyložené dobro.

Uzlovaná

Důvěrně známý pohled na blížící se Rab

Když se dostatečně promáčíme a slunce s ubíhajícím odpolednem přece jenom sníží intenzitu, odkotvujeme a přesunujeme se ještě kus na sever, do Rabu. Místní ACI je zaplněná tak z poloviny; co jsme se vzdálili z Iloviku, klesla frekvence jachet okolo zase na přijatelnou úroveň. V nehybné vodě učebnicově přistáváme a holky s nadšenými výrazy vyrážejí do sprch.

Nějakou dobu po nás dorazila SHE a nakonec, a to jsem se podivil, i INES. Dali to dneska ze Sukošanu na jeden zátah, aby nás dohnali. Všechny tři lodě PSW tedy byly v průběhu večera zase pohromadě.

Po sprchách a krátkém odpočinku vyrážíme na prohlídku města. Jsem tady už po x-té, takže můžu vést lidi na náměstíčko se stánky, na zmrzlinu, na hradby a nakonec do osvědčené konoby Labirint skoro poslepu. Dáváme si tradičně skvělou večeři a pak se volným krokem couráme zpět na loď. Většina posádky jde dospat včerejší večer, s menšinou si ještě povídáme s lidmi ze sesterských lodí.

Courání po tržišti. Z nějakého důvodu je tu široká nabídka vyřezávaných penisů.

Ty západy slunce se neomrzí. Tentokrát s hradbami Rabu.

Noc je opět klidná, dokonce dneska ani není takové vedro.

ACI marina Rab. Mooringy, voda, elektřina, WC, sprchy. 616,- Kuna.
Dnes upluto 23,3 Nm.

Vstáváme, ano, správně, do slunného dne. Goli Otok je víceméně za rohem a taky už bych tam z Rabu asi dorazil i poslepu, s odplutím nespěcháme a v klidu si zevlujeme městem. Z našich tří lodí vyplouváme jako poslední chvíli před polednem.

Po nezbytné instagramové vložce u hradeb města se vydáváme podél Rabu, tentokrát to beru západní stranou. V okolí je několik jachet, ale provoz není velký. Hlavně se ovšem objevuje použitelný vítr, takže můžeme zase plachtit!
Na JZ Rabu také potkáváme tento týden už druhé hejno delfínů a společně si nadáváme na horko.

Další z instagramových klání

Hurá, plachtíme!

Vítr chvílemi lehá, takže se párkrát posunujeme motorem, ale v zásadě lze říci, že se podél Rabu a Sv. Grguru dostáváme na Goli Otok pod plachtami. Napůl čekám naši tradiční zátoku Melna zaplněnou malými koupacími plavidly, ale nikdo tu není. Krátká instruktáž a přistání pravobokem k molu dáváme krásně a na první dobrou. Šikovná posádka.

Naše sesterské lodě to vzaly podél Rabu druhou stranou a dorazily o něco později. Radek s INES se postavil kus dál za nás k vlnolamovému molu, Péťa se SHE pak k čelnímu molu (kam se mně moc nechtělo, při Z-SZ větru tam vlny mlátí lodí proti břehu).

Návrat na Goli Otok. Po přistání

Po zchlazení ve vodě a svačině beru posádku na prohlídku ostrova. Mám už zažité dva „okruhy“ – menší, vedoucí východně z Melny k zahrádkám, kinu, továrně, hlavnímu vchodu do lágru a konobě ve vedlejší zátoce, a větší, který zahrnuje západní pobřeží, pastviny, nemocnici a karanténu, kus lomu, záchytnou vodní nádrž, ubikace, návštěvní budovu, plovárnu pro stráže a nakonec stejnou konobu. Dnes vyrážíme na „malý okruh“.

O Golim moc nemám, co bych nového napsal. Místo dál chátrá, kusy střech se bortí, nahotinky na stěnách blednou, naopak na pár místech přibyly čmáranice novodobých zneuznaných umělců. Vlastně už jsem k tomuhle místu přistupoval dost rutinně, což asi není úplně dobře. Nebude od věci dát si od něj chvíli pauzu.

Tahle střecha se ještě tváří, že nás unese.

Do jiných budov už je lepší jenom zvenčí nahlédnout

Konoba je otevřená (je tu i ten pitomý návštěvní vláček a fotobudka) a nacházíme zde obě naše sesterské posádky. S radostí přijímáme chlazené točené pivo. Dneska se obsluha nenechává rozptýlit fotbalem, takže není problém dát si víc než jeden drink.
V zátoce kotví ještě dvě další lodě a v rakouské posádce jedné z nich jsou hned dvě ženy, po kterých se obvyklí PSW lovci začínají zálibně ohlížet. Už vím, jak tyhle věci končívají, takže necháváme své soudruhy napospas jejich dobrodružstvím a s posádkou ŠEŠULY se stahujeme k lodi. Tam si kromě pozdní večeře střihneme ještě nechtěnou spiritistickou seanci, při které je vyvolán duch Ivo Rittiga, a jdeme pomalu na kutě.

Melna, molo. Bez výběrčích.
Dnes upluto 17,1 Nm.

Ráno je sice zase jasno, ale podle předpovědi to nevydrží. Zdravíme se s mírně pomačkanými kolegy a vyrážíme na „velký okruh“ ostrovem. Následuje krátké občerstvení a sběr kamenů z místní pláže – snad jsme těmi dvěma taškami nezpůsobili nějakou zásadní turistickou erozi.

Když tady Kuba před dvěma lety vyskládal z kamenů hashtag výpravy, netušil, že zakládá novou tradici 🙂

SHE a ŠEŠULA v Melně. INES už vyplula.

INES a SHE mezitím vypluly a udělaly dobře, zvedal se přesně ten SZ vítr, který způsobuje v Melně nepříjemný swell. Když jsme se pak s nasbíranými kameny blížili k lodi, bylo z její polohy hned jasné, že je něco v nepořádku. Pohupování lodě ve vlnách rozedralo záďové vyvazovací lano a loď se stočila zádí od mola, přídí k němu. V dalším pohybu ŠEŠULE zabránil spring a fendry na přídi nám uchránily trup, ale bylo to dobré varování, že každé ponechání lodě bez dozoru má svá rizika.

Plánovanou koupačku raději odvoláváme a připravujeme se na vyplutí. I v silných vlnách ho zvládáme jako v čítance a pouštíme se na SZ, levobokem ke Sv. Grguru. Obloha se zatahuje a vypadá to i na déšť. Na druhou stranu nám použitelně fouká, takže si ještě můžeme užít trochu plachet. Křižujeme proti SZ větru podél ostrova Prvič a následně podél Krku.

Ještě trochu si užít plavbu, cílový přístav se blíží

Asi čtyři míle před městem Krk opravdu začíná pršet a vítr ustává. Posádka však neztrácí náladu, po všech těch rozpálených dnech je trocha deště vlastně docela příjemná.
V zátoce nacházíme čerpací stanici s plovoucím molem. Jsme jediní zákazníci široko daleko, což mě trochu překvapuje; pokud vím, v maríně Punat žádná benzínka není. Určitě si ale na absenci fronty nestěžuju, stříháme si další bezchybné přiražení, natankování i odražení. 76 litrů nafty. Vzhledem k větrným podmínkám tenhle týden jsem to čekal horší.

Déšť ustává a nás čeká už jenom kratičký přesun z Krku zpět do Punatu. Přesně v pět hodin přistáváme u mola i s pochvalným komentářem asistenta, čímž můžu PSW 2019 prohlásit za plavbu samých vzorně provedených přístavních manévrů. Potlesk lodi i posádce.

S klukama z ostatních lodí se vidíme jenom letmo; v duchu své tradice, kterou jsem nikdy pořádně nepochopil, v rychlosti balí, aby mohli rovnou vyrazit domů (ta rychlost se jim mimochodem moc nevyplatila. Celkem třikrát jsem si po telefonátu od Rádi vyžádal od personálu charterovky přístup na vyloděnou INES, abych tam zachránil nějaký zapomenutý předmět). Po bezproblémovém předání ŠEŠULY (a tady rád udělám charterovce DN Nautica reklamu, protože s jejich přístupem i stavem lodi jsem byl celou dobu spokojený) tak vyrážíme na oslavu přistání do víru velkoměsta pouze my. A už teď je znát, že karta počasí se obrací – během večeře se nad námi přežene opravdu poctivá průtrž mračen a další dávky přicházejí během noci.

Trochu mázlý pozdrav z Punatu. Venku už se žení všichni čerti

Marina Punat. Mooringy, voda, elektřina, WC, sprchy. Domovská základna lodi.
Dnes upluto 22,6 Nm.

Trochu se bojím, že se budeme vyloďovat v dešti, ale ráno nám vychází vstříc ještě jednou dávkou sluníčka. Loučíme se s mořem i ŠEŠULOU a vyrážíme na cestu domů.

Díky, ŠEŠULO, byla jsi dobrá kocábka!

Během ní ještě několikrát poctivě zmokneme, a to je ještě diplomaticky řečeno, ale nakonec ve večerních hodinách 9. června šťastně přijíždíme do Prahy (kde po průtrži mračen nefungovalo veřejné osvětlení. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, proč mi Praha najednou připadá tak tmavá). Naše výprava končí.

PSW 2019 byla příjemná letní zevlácká plavba. Moře nebylo nijak přelodněné, příděl delfínů byl tentokrát mimořádně štědrý, příděl sluníčka možná až přehnaný. S větrem to bylo hodně slabé, ale párkrát jsme ty naše plachty taky použili. Přístavní manévry jsme zvládli na loď s polovinou posádky na své první plavbě skvěle. Užili jsme si mnoho dobrého jídla a pití a vesměs i příjemné společnosti, včetně setkání s Michalem. Posádka byla místy možná trochu přehřátá, ale v dobrém rozmaru, na palubě bylo hej.

Přes toto všechno jsem měl po skončení plavby pocit, že tady už není možné se nějak zajímavě posunout. Nechci, aby se z mých plaveb stala rutinní záležitost, to je možné (a asi nutné) u profesionála, ale to já zatím nejsem. Dospěl jsem k závěru, že tohle byl nejspíš můj poslední PSW v Chorvatsku a že příští rok už snad konečně vytáhnu ty pecivály někam víc do světa 🙂

Posádko ŠEŠULY, kluci z SHE a INES, Neptune, díky moc!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *