PSW 2018 – Část první: Cres, Dugi Otok, Ilovik

Někdo vstal napoprvé, někdo až s pomocí, ale nakonec jsme víceméně podle plánu vyrazili v časných hodinách 2. června z Prahy a bez větších příhod dorazili na Krk. Na ostrov vede bytelný most a není tedy třeba trajekt – co mě překvapilo, je placený zvlášť, nad rámec dálničního mýta. Zvládli jsme i nákup a do maríny dorazili plně vybaveni. Pamatoval jsem si to tady před čtyřmi lety jako celkem ospalé místo, ale teď se to tu hemžilo lidmi a byl problém najít místo k parkování. Kluci z ostatních lodí už byli na místě.


Po příjezdu do maríny Punat nacházím naši charterovku. Jsou velmi milí, i když uklízečů a techniků mají lehký podstav, takže čekání na loď se nějakou dobu vleče. Dneska to ale nevadí – i když jsem příznivce sobotních vyplutí, v okolí není žádné zajímavé místo na 2-3 hodiny plavby a jsme dohodnutí na vyplutí až zítra ráno. Což vyhovuje zejména posádce SHE – loď má problémy s kormidlem i elektřinou, je v podstatě neovladatelná. Kluci neví, jestli vůbec vyplují. ŠEŠULA je na svůj věk (ročník 2004) ve velmi dobrém stavu, Radek s INES taky nehlásí žádné problémy.

Dnes se tedy jenom naloďujeme a trávíme klidný večer v přístavu.

Název naší lodě má v chorvatštině označovat nástroj na vylévání vody z kokpitu

Nenáročné večerní kochání se scenérií


Vstáváme do krásného rána. Snídaně a krátké zaškolení. SHE snad i vypluje. Porada kapitánů: zamíříme volným tempem do zátoky Kolorat na jihu Cresu. Čas vyplout a letošní PSW konečně doopravdy zahájit!

ŠEŠULA bezchybně vyplouvá z maríny a značenou trasou se pouští na volnou vodu. Přivítání s Neptunem, spokojený pohled provplavců, že doopravdy plujou, všechno sedí 🙂 Slunce pálí. U ostrova Plavnik trochu fouká, takže dojde i na vytažení plachet, ale tahle legrace netrvá dlouho. Jdeme se raději někam koupat. V první zátoce, kam zavítáme, stojí cca desítka lodí. Trochu se mi protahuje obličej. Naštěstí je o kus dál volněji. Kotva jde dolů.
Je tu s námi i INES, zaskakujeme na krátkou návštěvu. SHE zatím bez kontaktu. Na palubě HonzaV s Bětkou vyrábějí luxusní oběd. Když si děláme po obědě kafe, kluci ho, kus kuchyňky a HonzuM vezmou slanou vodou, když převracejí člun nad otevřenou luknou. Chybka se vloudí. Odkotvujeme a vyrážíme dál podél Cresu. Motorem, vzduch se nehýbe.

Co si chcete na své první plavbě zkusit: vlečení na laně…

…a ovládání motorového člunu

Konečně máme spojení se SHE; Zdráhoš potřeboval opravit i anténu. V zátoce Kolorat jsme první. Je tu poměrně velkorysé bójkoviště, tři lodě už tu stojí, kolem dvaceti dalších bójí je volných. Večerní koupačku využívám k tomu, abych nás u zvolené bójky pojistil druhým lanem, vzhledem k meteu spíš takové cvičení. Za námi doráží INES a SHE. Z druhé jmenované lodi máme návštěvu, vděčnou za studené pivo (nejede jim lednička). S touhle lodí si Péťa vytáhl žolíka.

V zátoce je úchvatný západ slunce, sledujeme ho s vínem a za poslechu kytary, kterou kluci na vedlejší lodi vytáhli. Noc je rušena jenom naříkáním mírně spálených zad.

Kolorat (Sv. Križ), bójkoviště. 169,- Kuna.
Dnes upluto 31,8 Nm.

SHE, INES a výběrčí člun

Tahle plavba bude ve znamení lovení lajkířů


Parno je už téměř od východu slunce. To příliš nepomáhá posádce, která ještě cítí v hlavě včerejší víno. I zájem o ranní koupačku je spíše vlažný. S kolegy kapitány si potvrzujeme dnešní cíl, marínu Veli Rat na Dugim Otoku. Odpoutáváme se od bójky a vyrážíme.

Míle nehybného moře kolem ubíhají, diesel monotónně bafá, posádka vesměs dříme nebo si čte. Na pravoboku je vidět ostrov Ilovik, kam bychom rádi dorazili zítra. Teď pokračujeme na jižní cíp ostrova Premuda.

A právě tam jsme narazili na delfíny. A že to tentokrát stálo za to. Bylo to opravdu velké hejno a nevím, jestli to bylo vedrem nebo čím, ale namísto sinusoidy s vystrčením ploutve na zádech, kterou u nich člověk pozoruje obvykle, vyskakovali z vody skoro celí a házeli do ní zpátky placáky. Při tom dělali zvuky, jako když si potapeč odfrkuje vodu ze šnorchlu.
Byli jsme kus před INES a SHE, ale zvládly nás dojet a do pozorování delfínů se zapojit. Tentokrát to s námi ty živočichy bavilo skoro 40 minut, to jsem taky ještě nezažil. A zjevně ani takový čas dívčí část posádky nenasytí 🙂

SHE na lovu delfínů

Po laškování s delfíny hážeme kotvu v nedaleké zátoce Dobra. SHE zastavuje poblíž. Koupání a lehký oběd, plus nedávný zážitek s delfíny, a hned je na palubě živěji! Pokračujeme v plavbě. Doteď bylo moře relativně prázdné, ale tady už začíná plachetnicová doprava houstnout. Na druhou stranu se objevuje i vítr, takže si cca půldruhé hodiny plachtíme.

Kousek od Veli Ratu se dostáváme k místnímu vyhlášenému vraku. Zevluje kolem něj výprava na kánoích. Asi se mu mezitím zvedlo score v TripAdvisoru. Vrak jsem posádce poměrně úspěšně prodal při srazu před plavbou, nicméně teď má o prohlídku zblízka zájem jenom HonzaM. Dostávám ŠEŠULU tak blízko, jak je to bezpečné, vypouštíme plavce a pak čekáme, až za nás všechny poctí vrak návštěvou. Co tak pozoruju, vypadá podstatně sešleji než při mé první návštěvě tady před pěti lety (vrak, ne Honza).

Vrak v obležení kanoistů

Nabíráme Honzu a pokračujeme do maríny Veli Rat. Lodí je tu požehnaně, ale volná místa ještě jsou. První přistání u mola s mooringem zvládá posádka na výbornou. Vlastně mnohem lépe než parta slovenských strýců, která to po chvíli hází vedle nás a chvíli se o naši loď docela bojím (nehledě na to, že ti pazdráti, místo aby podle bontonu drželi pořadí lodí, které se už finálně přibližují k maríně, kopli do vrtule a nacpali se před SHE, se kterou bychom jinak stáli vedle sebe).

Marína je dražší, než když jsem tu byl v roce 2014, jinak se tu moc nezměnilo. Po přehlédnutí fronty na obě dvě místní sprchy si tu svou raději dávám v lodi. Připravujeme se na procházku a večeři.

Marina Veli Rat, po přistání

Podniky bezprostředně u maríny v nás velká očekávání nevzbuzovaly. Něčí mobilní appka nám doporučila konobu Braska, která byla sice vzdušnou čarou asi dvě stě metrů, ale na opačném konci zátoky. Zpětně vzato by asi bylo chytřejší vzít to tam na dinghy. Takhle jsme se neohroženě vrhli do cca čtyřkilometrové procházky, během které jsme potkali několik desítek slušně velkých pavouků, takže o jekot a panické úprky nás provázely až téměř na místo. Dobrodružná cesta za to ovšem stála, jídlo i víno bylo skvělé, k tomu pršut od boha a jako bonus nám pan šéf nabídl odvoz autem zpátky do maríny, což jsme (až na pár masochistů) s povděkem přijali. Na místě jsme našli rozvečírkované posádky našich sesterských lodí a na chvíli se k nim přidali.

V maríně je živo až do pozdních hodin a poměrně vedro i v noci. Loď je klidná, jako kdyby stála na pevnině.

Veli Rat. Mooringy, elektřina, WC, voda za příplatek. 460,- Kuna.
Dnes upluto 40,1 Nm.

Ráno je na obloze dokonce i pár mraků, v zátoce vane přes deset uzlů a vypadá to na šanci si zaplachtit. Dáváme si na pevnině ještě kávu a dokupujeme pečivo. Na poradě si potvrzujeme předchozí plán přespat dneska na bójkovišti u ostrova Ilovik. Lodě vedle nás, včetně Slováků, odpluly celkem brzy ráno, máme spoustu místa a vyplouváme s prstama v nose, ne jako kdysi.

Ještě než se pustíme k Iloviku, chci své instagramířové posádce ukázat místní maják. Obeplouváme tedy ostrov a poprvé pociťujeme vlny. Ne všem na palubě se to líbí. Chvíli zevlujeme kolem majáku a fotíme a pak už hurá plachtit.

Zatímco naše vlastní vytažení plachet se obešlo bez zaznamenání hodných událostí, INES takové štěstí neměla. Prakticky hned po vytažení se jim roztrhla hlavní plachta. Smotali ji jak to šlo a vrátili se do Veli Ratu. Po konzultaci s charterovkou byli posláni do Sukošanu, vzhledem k naší pozici nejbližšímu místu, kde jim tu plachtu mohli opravit. INES se tedy odpojila od zbytku flotily.

Maják Veli Rat

Nezalekneme se vln ni větru… možná 🙂

Chtěl jsem původně využít zajímavějšího počasí a vzít to vně pásu ostrovů mezi Dugim Otokem a Ilovikem, ale blednoucí tváře některých námořníků mě nakonec vedou ke změně kurzu. Protahujeme se mezi ostrovy MolatIst, za nimi je voda podstatně klidnější. Vítr se nás drží ještě cca na úroveň ostrova Silba, pak musíme znovu nakopnout motor. Pozoruju na pravoboku zátoku, kam jsme se před dvěma lety neplánovaně uchýlili, když jsme na Premudě nenašli očekávané bójky.

Mraky se během poslední fáze dnešní plavby ztrácejí a na Ilovik doplouváme už zase se slunečními paprsky. Lodí je tu dost, volné bójky mimo hlavní skrumáž jsou až blízko severního konce zátoky. Plánovaná cesta člunem na břeh se prodlouží.

To jsme si aspoň původně mysleli. HonzaV se ale zalekl mírných vlnek, které v zátoce vytvářel proud, a zavolal vodní taxi. Paní na motorovém člunu Barracuda byla na místě cobydup, až nás to mírně zaskočilo. Za 10 Kuna za osobu a směr nás svezla na pevninu s tím, že po domluvě pro nás zase připluje. Po krátké procházce jsme se usadili na zahrádku mně dobře známé konoby a dali si nejdříve pivo a nakonec i pořádnou večeři. Nějak se nám nechtělo vracet se na loď a vařit.

Místním pražmám se těžko odolává

Barracuda v západu slunce

Mezitím se mi povedlo navázat spojení s Michalem Pánovcem, mým bývalým prvním důstojníkem a nyní kapitánem na své vlastní výpravě. Ještě doma v Česku jsme konzultovali svoje plány a Ilovik nám vyšel jako pravděpodobné místo pro setkání. To se dnes skutečně povedlo, navedl jsem ho na vedlejší bójku s tím, že později uděláme souloď.

Michalova posádka se po chvíli vyloďuje a obsazuje vedlejší stůl, o kus dál se shromažďuje posádka SHE. Po příjemném večeru v konobě voláme Barracudu a vracíme se na loď. Totéž pak činí Michal a už se začínající tmou svazujeme už vyzkoušeným postupem vyvazovacími lany zádě ŠEŠULY a jeho TESSY k sobě tak, že se z jedné lodi na druhou dá přejít suchou nohou. Večírek, ke kterému se později připojuje ještě člun s dobrodružnější částí Zdráhošovy posádky a hlavně kytarou, může začít. A rozhořívá se tak, že plápolá skoro do časného rána. Jsem rád, že stojíme stranou ostatních lodí.

Ilovik, bójkoviště. 260,- Kuna.
Dnes upluto 30,2 Nm.

Setkání dvou kapitánů

Soulodící večírek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *