Ještě jeden jadranský zevl.
Jak už bylo řečeno, PSW přežil smrt svého zakladatele a v roce 2017 se uskutečnil první ročník už bez něj. Já tuhle akci bohužel musel vynechat. Na podzim téhož roku se pak konala tradiční doplavná v Hlinsku, kde jsme jako vždy řešili, co s příštím rokem. Po své úspěšné premiéře v Řecku jsem vynaložil velké úsilí, abych mysli tradičních účastníků nasměroval ven z Chorvatska. Potenciální kapitáni i jejich posádky si vzali čas na rozmyšlenou. Když jsme se počátkem následujícího roku sešli už potvrzení kapitáni Péťa Zdráhal, Radek Putna a já, bylo jasné, že revoluce se prozatím odkládá. PSW 2018 se měl konat opět v Chorvatsku.
Jelikož už v červnu přestává být na moři v centrální a jižní Dalmácii k hnutí, rozhodli jsme se zkusit štěstí víc na severu, v oblasti Kvarneru a Istrie. Za výchozí bod jsme nakonec zvolili marínu Punat na ostrově Krk, kterou jsem předtím navštívil na podzim 2014. Ve hře byla i marína Mali Lošinj, ale tam se mi po zkušenostech z téhož roku vůbec nechtělo.
Jako svou loď jsem si vybral Bavarii 44 (starý design) ŠEŠULA. Zdráhoš si vzal větší Bavárku 46 SHE, Radek zase o něco menší devětatřicítku INES. Posádku naší lodi tvořili se mnou už sehraní Honza a Honza, dále prvoplavci Honza s Alžbětou a Madla.
Naše opálená posádka na hradbách Rabu
Při plánování trasy jsme už zase vyřadili návštěvu Istrie, která se prostě pro krátký charter minimálně podle pilotu nehodí. Hodlali jsme to vzít na jih až na kraj Dugi Otoku, pak zpátky na sever na Rab a pro velký úspěch předchozích výprav i Goli Otok.
Už jsem zmínil, že jsem se v téhle oblasti pohyboval při Rachtění 2014, první a zatím poslední plavbě ve skupině s Loonym a také z hlediska větru zatím mé nejhorší výpravě vůbec. PSW 2018 ji sice nepřekonalo, ale obsazuje čestné druhé místo. Slunce svítilo jak divé, vzduch žhnul, moře mělo teplotu napuštěné vany a vítr měl většinu času dovolenou. Opět bylo třeba si připomenout staré pořekadlo, že Neptunovi a počasí člověk neporučí (mimochodem, natažená struna praskla prakticky hned s naším odjezdem. Přišly bouřky, prudký vítr a ochlazení. Můj známý, který plul týden po nás, hlásil pravidelné třicítky ve windmetru). Nezbylo než se přizpůsobit a napnout zevlící svaly na maximum. Po uplutí 165 námořních mil a rekordním množství koupaček jsme, tentokrát bez ztráty kytičky, šťastně přistáli zpět v Punatu.
Trasa ŠEŠULY nakreslená od ruky, Navionics opět stávkoval
Následuje líčení výpravy: