Zase jsem si jednou rozšířil obzory.
Uplynulá sezóna pro mě začala rekordně brzo, když jsem už na konci ledna vyrazil na Kanárské ostrovy, abych si užil svou první pořádnou plavbu po Atlantiku. Přeplavba z Lanzarote na Madeiru na palubě LORELEI byla úžasná v mnoha ohledech: po delší době jsem si mohl odškrtnout nový jachtařský revír, hodně se toho zase naučil, hodně zažil, poznal pár prima lidí a v neposlední řadě utekl před otravnou domácí zimou a nemusel čekat na první vyplutí až do jara.
Vzpomínky na bolo do caco zapíjený pivem Coral ještě ani pořádně nevybledly a já už měl hodně napilno se svým hlavním opusem této sezóny, dvoutýdenní plavbou Dánskem. Po napínavých přípravách, kdy jsme nějakou dobu nevěděli, kdo všechno a na jaké lodi vlastně poplujem, jsme se nakonec mohli v půlce dubna nalodit v německém Flensburgu na palubu PLUTA a vyrazit na výpravu Hygge Sail. Čtrnáct dnů ve vodách dánské koruny, proplutí Velkého i Malého Beltu, návštěva mezi domorodci bydlící kamarádky, přechod studené fronty a pokles teploty o deset stupňů, na to všechno budeme vzpomínat ještě dlouho.
Jak jsem si prve tu plavbu z kraje roku chválil, netušil jsem, že jsem si tím tak trochu vybral štěstí. Shodou časových a dalších možností to tentokrát vyšlo tak, že jsem po návratu z Dánska nevyplul skoro šest měsíců. To bylo nemilé, abych to vyjádřil nějak diplomaticky. Nějakou dobu to vypadalo, že se budu moci zahojit aspoň na sladké vodě, ale ani s jedním ze dvou „přehraďáků“ jsme se nakonec nezvládli časově sladit.
Na začátku října jsme měli původně s osvědčenou posádkou z loňska vyrazit objevovat severní Sardinii. Podnik byl nakonec odložen na následující rok a já měl najednou nahlášený týden na moři, který bylo třeba nějak využít. Nakonec z toho byl Ještě jeden Balt, tentokrát jsme s mezinárodní posádkou vyrazili z Breege na palubě KATHLEEN K., abychom po týdenní intenzivní plavbě na Bornholm obepluli dokola Rujánu. Jakkoli téhle výpravě přezdívám kvůli množství padlých plánů Plavba nesplněných přání, budu na ni vzpomínat v dobrém. Zážitků máme dostatečně a mohli jsme si zase jednou zanotovat, že i cesta může být cíl.
A jakkoli jsem byl dlouho přesvědčený, že se tentokrát vůbec poprvé obejdu bez návštěvy Jadranu, nakonec mi to nedalo. S touhou mít zase trochu víc než stopu vody pod kýlem a neschovávat se pořád před rozzuřeným nordickým Neptunem jsem jen dva týdny po návratu z Baltu vyrazil na minimalistickou výpravu na palubě už dobře známé Bavárky STAR PHILIP. Hook Sail 23 Podzim nakonec běsu božstev a živlů neutekl, ale všechno jsme to zvládli bez ztráty kyt… no dobře, jen s malým škrábancem na gelcoatu, zatímco jsme si užili pohodářský buddy čas.
Suma sumárum, čtyři plavby, pět a půl týdne na palubě a rovných 1000 mil v jachtařské knížce. Jsem spokojený.
Pluj za svou šťastnou hvězdou, námořníku
Uplynulý rok taky zaznamenal jedno aspoň částečné zmrtvýchvstání. Na tomhle webu, který strávil rok 2022 víceméně ve stavu klinické smrti, se zase začaly objevovat články z plaveb, a rád bych věřil, že se situace bude i nadále zlepšovat. Stále platí, že okamžité postřehy i příspěvky přímo z plaveb najdou zájemci na Twitteru, ale reportáže a další články snad budou přibývat.
A co mě čeká v sezóně nastávající? Tam, kde byl loni Balt, bude letos Skotsko. Nejspíš tam strávím na palubě dohromady tři týdny. A rád bych k tomu přibral i nějaký jih. Možná ta odložená Sardinie, možná Řecko… uvidíme. A Jadran? Sice musíte v listopadu počítat s tím, že v pět odpoledne už budete přistávat za tmy, ale ten klid, co tam touhle dobou je, je k nezaplacení. Takže jestli bude, tak nejspíš zase takhle na samém konci. A třeba mě Neptun překvapí a ocitnu se někde úplně jinde, kdo ví.
Dobrý vítr všem dobrým námořníkům!