Návrat do Poseidonova panství.
Naše první nesmělé osahání si řeckých vod v Sarónském zálivu skončilo úspěšně a uspokojivě a já začal prakticky už během (dlouhé a podstatně méně uspokojivé) cesty domů přemýšlet, jak tady navázat. Nejdřív jsem doufal, že do nového řeckého dobrodružství strhnu lidi z PSW, což se minimálně pro sezónu 2018 nakonec nepovedlo. Když jsem ale myšlenku s návratem do Řecka nadnesl posádce Tógy ’17, ohlasy byly kladné, dokonce i od Jiřího, který po našem návratu do Athén prohlašoval něco o tom, že příští dovolenou stráví kdesi na horách a daleko od jakéhokoli pohyblivého podloží.
Jako termín jsme zvolili polovinu září, kdy už jsme čekali v Řecku ústup od tropických letních teplot a taktéž od vrcholné sezóny, takže s trochou štěstí příjemné počasí, teplé a nepřeplněné moře. Oblast plavby jsem měl vybranou hned od začátku: Jónské ostrovy, mou oblíbenou část Řecka. I od téhle destinace jsem si sliboval menší hustotu plachetnic než v Sarónském zálivu, ideálně žádné záchvaty meltemi a hlavně: už od doby, kdy jsem začal plachtit, jsem chtěl na plachetnici doplout do superslavné zátoky Navagio („Shipwreck Bay“) na ostrově Zakynthos, kterou jsem navštívil v roce 2010 ještě jako obyčejný turista na výletní lodi.
Obvyklý týdenní charter nám na prozkoumání celé oblasti přišel málo. Tady mi zase jednou poradil Michal Šteflíček, který mi poskytl spoustu informací před první řeckou plavbou, a navedl mě ke společnostem, které umožňují flexibilní pronájem plachetnice. Po určitých peripetiích (podmínky se měnily rychleji než na pomyslném bojišti) jsem se nakonec dohodl na pronájmu starší Bavarie 44 v termínu 14. – 24. září, tedy na 10 dnů, z maríny Lefkas na stejnojmenném ostrově.
Do posádky se přihlásila komplet výprava Tógy ’17, tedy Honza s Honzou a Lucie s Jiřím, doplněná o mou milou (v době plavby už ženu) Maru a Jirku. Všichni už se se mnou plavili minimálně dvakrát, přičemž z Honzy už se tou dobou stával schopný a spolehlivý první důstojník. Poslední místo na lodi zůstalo nakonec neobsazeno, což je vlastně taková zvláštní tradice s touhle posádkou už od PSW 2016.
Jak se říká, vítězná fotka na letišti je mnohem lepší než žádná
Spoustu nervů jsme ztratili na nákupu letenek. Vyhledávačů letenek existuje přehršel, ale ani jeden nám neumožnil nákup letenek pro sedmičlennou skupinu. A při nákupu po částech to druhá část měla vždy dražší podle zvrhlého systému nabídky a poptávky. Nakonec jsme kapitulovali, koupili letenky nadvakrát a ceny pro všechny zprůměrovali, ale že by to z nás udělalo spokojené zákazníky, to úplně říct nemůžu.
Samotná plavba pak proběhla s několika drobnými „ale“. Měli jsme Bavarii 44, ale. Startovali jsme z Lefkády, ale. A do zátoky Navagio jsme dopluli, ale. Žádné „ale“ ovšem nebylo fatální. Strávili jsme v Jónském moři fantastických deset dnů, užili si přístavy s příjemnými tavernami i kouzelně klidné zátoky na kotvě, k tomu spoustu koupání a opalování v pohodlném řeckém pozdním létě. Došlo i na pár náročnějších situací, ale taky jsme na moři nebyli poprvé a všechno jsme spolu zvládli. A po celkem 278 námořních mílích jsme se bez ztráty kytičky či kapesního windmetru šťastně vrátili do přístavu v Lefkádě.
Náš průzkum Jónských ostrovů, jak ho zachytila má navigace
Následuje podrobnější reportáž: