Opět přišlo to roční období, kdy se po pohledu na bankovní účet a na věci, které je třeba odbavit v práci, už ani nezajímám o detaily nabízených plaveb. Ano, pro letošek jsem doplul. Místo smutnění se ale raději zahřeju vzpomínkami na uplynulou sezónu.
Ještě, než jsem letos poprvé stanul na palubě (nepočítáme-li lodě navštívené v rámci výstavy), strávil jsem několik večerů opakováním teorie a počítáním navigačních příkladů, abych pak na konci března úspěšně složil zkoušky na průkaz MDČR třídy B. A potom už byl čas zase vyplout.
- I má první letošní plavba byla motivována snahou zvýšit si kvalifikaci. Konkrétně jsem zatoužil po jachtařském osvědčení od RYA, které se mezi jachtaři považuje za něco jako zlatý standard. Na základě doporučení od Záboje Hrázského jsem se domluvil s milými krajany z Go West Sailing a na konci dubna vyrazil do Skotska. Kurz RYA na palubě JON BOYE pro mě znamenal hned několik splněných snů, za všechny bych jmenoval dovedení plachetnice na ostrov Islay s následnou prohlídkou několika palíren 🙂
- Barva na mém novém průkazu RYA Coastal Skipper ještě zasychala, když jsem přilétal do Skotska podruhé. Ještě na sklonku minulého roku jsem se totiž domluvil s Honzou Hanzlem, aniž bych tušil, že tím pádem budu nakonec během jedno měsíce dvakrát vyplouvat z maríny Largs. Rozhodně jsem ale nelitoval. Skotský zevl byl skvělý týden ve společnosti party, kterou jsem většinou znal už z loňské plavby Finským zálivem, nabitý zážitky, z nichž asi nejzajímavější bylo protlačení všech tří lodí naší výpravy skrz Crinan Canal.
- Po dvou výpravách v nádherném, ale přece jenom trochu mokrém a studeném Skotsku, byl čas vyplout zase do nějakého sluníčka. K mé velké radosti se konečně povedlo uspořádat PSW mimo Chorvatsko, konkrétně jsme s Péťou Zdráhalem a posádkami našich dvou lodí vyrazili v červnu z řecké Lefkády (kde jsem to už loni prozkoumal, takže jsme nešli do neznáma). V Poseidonově hájemství jsme se opět procvičili s kotvou a užili si přátelského větru, sluníčka a teplé vody přesně tak, jak se na letní plavbu sluší.
- V září jsme pak vyrazili objevovat konečně i italské vody. Na Sail Italia, plavbu Ligurským a Tyrhénským mořem, jsme vypluli v sehrané sestavě doplněné o mého italského kamaráda, v jehož osobě jsme měli na palubě domorodého stopaře 🙂 Navštívili jsme několik italských ostrovů a francouzskou Korsiku a poznali další jachtařskou destinaci, podobnou a zároveň dost odlišnou od Chorvatska i Řecka.
- A stejně jako loni, i letos jsme sezónu zavřeli pánskou jízdou na Jadranu. Na palubě LAMBADY, kterou jsem dostal místo obvyklé CAPOEIRY, jsme v rámci Hook Sailing 19 Podzim v nečekaně nevětrném počasí brouzdali jižní Dalmácií, připomněli si po letech některé dříve navštívené destinace a zažili pár problémů s ovládáním motoru, které v jednom případě vedly ke křupnutí o molo a poškození koupacího plata – nakonec ale všechno dobře dopadlo.
Stejně jako loni se mi tedy povedlo celkem pět výprav, tři týdenní a dvě desetidenní, dohromady šest týdnů strávených na palubě lodi. Jachtařský záznam mi narostl o kouzelných 1 111 námořních mil. Nové zkušenosti jsou čísly nevyjádřitelné, ale nasbíral jsem jich požehnaně: od vyvazování plachetnice v plavební komoře po domluvy s Italy v praskajícím VHF 🙂
Ať je teplo nebo zima, na dobře udržované plachetnici s fajn posádkou je vždycky prima!
Zbývá otázka: co s rokem 2020? Samozřejmě už jsem o něm přemýšlel. Ještě to celé může dopadnout všelijak, ale momentálně jsem spíš nakloněný tomu vrátit se do vod, kde jsem se už plavil, než lovit do své sbírky další státní vlajky. Baleáry nebo Maltu si nechám na jindy, táhne mě to spíš na sever. Zpátky do Skotska a taky na Balt. Podívat se znovu na Bornholm, do Švédska… Loni jsem se se svou hrubou předpovědí docela strefil, uvidíme, jak to dopadne tentokrát.
Děkuju všem, se kterými jsem se letos sešel na jedné palubě, případně ve stejné flotile. Kapitánům, od kterých jsem se mohl učit, i posádkám, se kterými se plulo vždy skvěle. A Neptunovi, který nade mnou nepřestává držet ochrannou ruku. Ahoj!