Boot Tulln 2019

Už popáté jsem se na začátku března sebral a vyrazil do Rakous očumovat a osahávat lodě.


K mé velké lítosti jsem letos v lednu nezvládl z časových důvodů návštěvu Boot Düsseldorf, ze kterého jsem byl loni dost nadšený. Do For Boat v pražských Letňanech jsem pak po zkušenostech z minulých dvou ročníků nehodlal investovat ani minutu života. Lodní noviny a další instituce sice opět nabízely volné vstupenky, ale tahle akce je fakt drahá i zadarmo. Neporušil jsem ovšem tradici a nenechal si ujít vodní veletrh v Rakouském Tullnu, takže aspoň jeden výstavně veletržní zářez mám 🙂 A jaké to letos na výstavišti u Dunaje bylo?

Letos jsme vyrazili s Honzou a Honzou, hned v první den veletrhu 7. března. Rezerva na různé události na dálnici a hledání místa na zaparkování zůstala tentokrát nevyužita, takže jsme byli na místě ještě před otevřením. Rád bych zde opět poděkoval pojišťovně Yacht-Pool, která mi jako svému klientovi poskytla volňásek.

Boot Tulln zjevně není akce, kde by si potrpěli na nějaké dramatické změny. Počet zapojených výstavních hal a jejich rozložení byly i letos stejné, člověk mohl skoro po paměti určit, kde budou jaké lodě, oblečení, stánek s občerstvením nebo sekce s literaturou (stále jen německou, žel. Nějaký dramatický posun směrem k neněmecky hovořícím návštěvníkům je další nechtěná novota, které se tenhle veletrh úspěšně vyhýbá). Zašli jsme tedy rovnou do haly s námořními plachetnicemi a pustili se do prolézání.

Let the game begin!

Opět tu byly k vidění značky běžně se vyskytující ve Středomoří. Hanse, stále přezbrojující z xx5 na xx8 sérii, předvedlo typ 588. Vše čisté a strohé, jak je u Hanse zvykem, frajerské kormidelní konzole, a samozřejmě nešťastná samopřehazovací kosatka. Vedle stál koncernový kolega Dehler 38, který se naší amatérské porotě líbil z celé výstavy nejvíce. Tahle loď je sbírka chytrých nápadů, efektivního a poctivě vypadajícího zpracování, akorát postavená tříkajutovka.

Některé dobře hodnocené lodě letošního ročníku

U Beneteau letos změnili politiku – otravná registrační procedura už nebyla povinná, kdo se jí chtěl vyhnout, byl poslán do fronty ke vchodu pro služebnictvo 🙂 Počkali jsme si, až bude krátká, a vysloužili si tak možnost prohlédnout si Oceanis 51.146.1. Nic, co by mě přimělo změnit názor, že tahle značka už jenom upadá. Lacině a nekvalitně vypadající materiály, neprakticky řešený interiér (větší 51.1 byla dokonce představená v tříkajutové verzi se salónkem, který by se vyjímal na horské chatě, ale chtěl bych ho vidět ve vlnách. Do 46.1 se zase povedlo vecpat pět kajut, z extrému do extrému).

Lépe si vedli inženýři z divize Jeanneau. Chytře vymyšlená Sun Odyssey 410 se mi líbila už loni, letos představený dvoukajutový model 319 zase vypadal jako příjemná malá loď na výlet ve 2 – 4 lidech. Až na ta dvě kormidla tedy; u takhle malé, nezávodní lodě bez příďového šroubu nadělají víc škody než užitku.

Na vystavených lodích s oblibou testuju, jak pohodlné je jejich ovládání při couvání k molu. Tady na výbornou

„Giuseppe, jak mám umístit ty ovladače elektrických vinšen?“
„Je mi to buřt, nějak to tam naflákej“

Zastoupena tu byla i na výstavách či v marínách spíše řídčeji se vyskytující italská značka Grand Soleil. Tyhle lodě jsem obdivoval například v šibenické maríně Mandalina, líbilo se mi, jak si šly v rámci možností vlastní cestou. Pro nový, zde vystavený 46LC to ovšem rozhodně neplatí. Yet another bílý laminát se svislým zrcadlem i přídí, s pevným rámem nad hlavní luknou by šel snadno zaměnit právě za nové Oceanisky. I přes pár zajímavých nápadů celkově spíš na pokrčení ramen.

Grand Soleil 46LC

S Dufoury jsme se až tak blíže neseznámili. Na nejmenším 360 probíhal v době naší návštěvy zrovna nějaký hromadný diskuzní kroužek. 430 je ořezaný derivát dosti zajímavého 460, který jsem obdivoval na jedné z minulých výstav, ovšem ani zde se konstruktéři nestyděli vrazit pět kajut. A největší loď celé výstavy 520 jsme vzdali. Registrační proces tady připomínal spíš kontrolní hlášení DPH, na to jsme neměli žaludek. Ze stejného důvodu jsme minuli i jediného zástupce Bavarie.

USB zásuvky v kajutách jsou prima. Ještě kdyby byly napojené na 12V okruh, aby fungovaly i za plavby

Když uděláte z patnáctimetrové lodi tříkajutovku, můžete si dovolit i kajutu pro lidi, co se neradi tulí.

No a to bylo v zásadě všechno. Žádná speciální chuťovka typu More 55 k okouknutí nebyla. Z menších lodí představily SunbeamElan po jedné plachetnici, bylo zde i několik sportovních speciálů typu b27 nebo Fareast 19R. Omrkli jsme i několik menších kajutovek pro přehrady a jezera.

Startér a otáčkoměr na kormidelní konzoli. Originální, ale asi ne moc praktické, zrovna na tyhle přístroje člověk neustále vidět nepotřebuje

Další obvyklé testování vystavených lodí: zevlování podle standardizovaného setu Finweho poloh 🙂

Prohlídka motorových jachet nás nelákala a kolem člunů jsme jen tak obvykle zevlácky procourali. Největší bouchač pokuřoval venku před pavilonem, jméno jsem si bohužel nezaznamenal. Přes třicet stop dlouhý tmavý trup s masivními motory vypadal ještě silněji než ten člun, na kterém nás poctili návštěvou portugalští policisté; podle plakátů kolem sebe by měl dosahovat rychlosti až 70 uzlů.

Frája

Víceúčelové posezení v příďové kajutě. Život na malém motoráku má netušené sociální rozměry

Co se týče jachtařského oblečení, bot a všelijakého příslušenství od loďáků po dalekohledy, letos mi připadala nabídka veletržních slev nadprůměrně bohatá a štědrá. Na kompletní sadě Musto nebo Marine Pool šlo ušetřit i více než 150 Euro. Slevy byly i na věci typu sportovní námořní kajak nebo potápěčské vybavení, ale tady se v cenách vůbec neorientuju, abych je posoudil.

Pochvalnou zmínku si zaslouží i veletržní restaurace – i v době polední špičky se tu člověk mohl slušně najíst bez čekání na stůl či na jídlo, všechno kmitalo jako hodinky.

Když jsme se dostatečně vynadívali a pohrdli možností zúčastnit se slosování svých vstupenek s možnou výhrou gumáku s elektrickým outboardem, rozloučili jsme se s veletrhem i Tullnem a bez zvláštních příhod dorazili domů.

Zdravíme diváky doma u obrazovek!

I letošní Boot Tulln potvrdil svou pověst akce, u které víte, co máte čekat. Veletrh si jede svou stejně líně a nevzrušeně jako nedaleký Dunaj. Pro někoho to může být důvod na něj zanevřít nebo třeba jezdit ob rok a úplně to chápu. Mě tyhle jednodenní výlety na začátku března zatím baví, člověk na chvíli uteče z kolotoče všedních dnů a procházkou po několika palubách se řádně navnadí na novou sezónu. A ještě si domů odveze nějaký ten zlevněný loďák nebo tričko 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *