Boot Düsseldorf 2018

Letos jsem se konečně dočkal (nebo spíš hecnul) a podíval se na možná nejzajímavější lodní veletrh v Evropě.

Veletrh lodí a vodních sportů se v Düsseldorfu pořádá každoročně od roku 1969. Já jsem se na něj chtěl podívat od roku 2015 a už napočtvrté to letos vyšlo 🙂 Zcela v duchu našich už tradičních výletů do rakouského Tullnu se původní skupina zájemců nakonec smrskla na Honzu Kabelku a mě. Ve čtvrtek 25. ledna v časných ranních hodinách jsme nastoupili do malého ATR Českých aerolinií, abychom o nějaké dvě hodiny později stanuli v německém Porýní, připraveni na naše dobrodružství.

Pozn. do Düsseldorfu se dá dojet i autem, ale vzdálenost z Prahy je proti Tullnu více než dvojnásobná, v autě strávíte dohromady 14-15 hodin a to v ideálním případě, kdy vás cestou nepřepadne žádná německá Stau, což je stejně pravděpodobné jako výhra v loterii. Honza měl tuhle zkušenost z minulého ročníku a celou duší doporučoval leteckou přepravu.

Hned na letišti přišlo příjemné překvapení: stačí se prokázat lístkem na veletrh a dopravu z a na letiště máte zdarma. Při takové představě by hádám pány z výstaviště v Letňanech asi trefilo. Náhodně jsme se strefili do jednoho z vchodů do výstaviště, odložili bundy v šatně a pak už jen počkali dvacet minut v houfu malých dětí(!), až se výstavní prostory otevřou.

Uvítání v češtině u vchodu. Dál už budete až na pár výjimek potřebovat nemčinu či angličtinu.

Veletrh trvá celý týden, přičemž návštěvnost i únava vystavovatelů graduje o víkendu. My si pro svou návštěvu zvolili čtvrtek a pátek, přičemž se nám pár prodejců a hostesek (samozřejmě není problém narazit na český nebo slovenský personál) během povídání svěřilo s tím, že už začínají mlít z posledního.

Ročník 2018 se konal v 16 halách na ploše 220 000 čtverečních metrů (abych vyhověl dobrým mravům: odpovídá to 30 fotbalovým hřištím při střední hodnotě normy pro mezinárodní utkání). Nás samozřejmě zajímaly hlavně kajutové plachetnice, ostatní expozice jsme chtěli projít jen tak letem světem, i tak jsme ale měli po oba dva dny, které jsme si na Boot vyhradili, co dělat.
Už jenom se k těm plachetnicím dostat, když člověk míjí na každém kroku nějakou zajímavost; tuhle simulátor integrovaného řízení jachty od Volva, tuhle ruční podvodní sonar na hledání rybek… akce je stejně rozlehlá jako interaktivní.

Když jsme konečně došli do správných hal, bylo jasné, že si přijdeme na své. Nemám bohužel spočítáno, kolik plachetnic bylo k dispozici, ale byly tu zastoupeny snad všechny značky, které na evropském trhu něco znamenají, a většina z nich se nespokojila s jedním exemplářem. Beneteau seřadila snad všechny svoje Oceanis podle velikosti, zahanbit se nenechali u stájových kolegů z Jeanneau. Bavaria, Dufour, Dehler, Sunbeam, Solaris, Moody, Hanse… Potkával jsem i značky, se kterými jsem dosud neměl tu čest (Saare, Azuree…). A jeden podstatný rozdíl proti Tullnu: do těchhle hal se vešly i katamarány 🙂

Nebudu zabíhat do detailů, aspoň o některé se podělím ve fotogalerii, zmíním jen pár lodí, které na mě udělaly největší dojem. Fantasticky vypadala polská Delphia 47, vyloženě přehlídka chytrých řešení na dobře postavené lodi. Velmi dobrý dojem jsem si odnesl ze Sunbeam 42.1 se středovým kokpitem. Zcela necharterový zážitek slibovala hliníková Garcia Exploration 45. A s výrazem dítěte, které se v Legolandu zaběhlo rodičům a ti si toho ještě nevšimli, jsem si mohl prolézt i svou platonickou lásku Hallberg-Rassy 44.

Veletržní frmol.

Přes veškeré počáteční nadšení nebylo v našich silách zvládnout tohle všechno prolézt za jedno odpoledne. Museli jsme si ty kajutovky rozdělit a druhou část vzít útokem druhý den.

A co bylo k vidění mimo tyto naše objekty hlavního zájmu? Prakticky všechno, co si vybavíte. Malé, nekajutové plachetnice. Motorové čluny: malé, velké, jednoduché, luxusní. Motorové lodě. Přívozy, plovoucí bary, závodničky. Lodní vybavení, od plachet a rolfoků, přes kování, světla, motory, sonary, navigaci, vysílačky, ošetřování laminátu až po přehlídku lodních záchodů. Osobní vybavení: oblečení, boty, brýle, dalekohledy, svítilny, literatura… všeho přehršel. V oddělení vodních sportů bylo všechno možné: paddleboardy, kajaky, surfy, windsurfy, kitesurfy, potápěčské vybavení. Tady jsme to, pravda, brali asi nejvíc zkratkou.
Kapitolu samu pro sebe pak tvořila hala s megajachtami. Boot má asi dostatečnou kupní sílu na to, aby někomu stálo za to sem nákladně dopravit a umístit větší množství těchhle třicet a víc metrů dlouhých luxusních oblud. O jejich prohlídku jsme se ani nepokoušeli, personál budil dojem, že pouští jenom lidi ve smokingu a se zlatem lemovanými vizitkami.

Fun fact: česká legislativa zná jenom jachty do 24 metrů délky trupu. Kdybyste si tohohle drobečka koupili, nemáte jak jej zaregistrovat pod českou vlajkou.

V areálu bylo celkem dost možností, jak se sportovně vyžít. Surfaři měli k dispozici umělou nekonečnou vlnu, kajakáři krátkou říčku, potápěči několik nádrží. Děti jste mohli odložit do velkého bazénu s Optimisty a řadou fukarů vytvářejících stálý vítr. Jenom ta hektarová vodní plocha pro blbnutí s velkou plachetnicí chyběla 🙂 Občerstvení, toalety, všechno bylo řešeno s německou důkladností – nikdy ne příliš daleko a nikde s velkými frontami.

Hotely v blízkosti výstaviště nebyly úplně levné. Našli jsme si přijatelné ubytování asi 15 km od veletrhu, ovšem s platbami za taxi to nejspíš vyšlo v důsledku nastejno. Ale zase jsme viděli Rýn a kus města.

V pátek odpoledne jsme byli už řádně uondaní. Naposledy jsme zamávali vystaveným lodím a pak se coby dva z 247 000 letošních návštěvníků s Boot Düsseldorf rozloučili. Honza bohužel není typ na selfíčka, takže nemám k dispozici naši obrazovou zdravici z místa 🙂 Na letišti jsme se ještě při čekání na letadlo stihli zakecat s dalšími jachtaři, a pak už hurá zpátky do Prahy.

So long and thanks for all the ships!

Boot Düsseldorf je opravdu mega akce, jedna z těch „top“ v Evropě i ve světě. Doporučil bych ji asi každému, kdo se kolem lodí nějak motá. Majitel, podnikatel, sportovní i rekreační jachtař, každý si tu přijde na své. Případně uzavře nějaký ten kšeft nebo doplní své vybavení. Já se dopředu hodně zaklínal, že letím letadlem a mám jen malý batůžek, ale stejně se mi do něj nakonec vešlo aspoň několik knížek.
Děkuju Honzovi za dobrou společnost po celé dva dny. A příští rok zase? Já bych byl pro 🙂

Spolu s článkem vydávám i galerii na FB (jen pro skutečné zájemce, spousta nudných detailů), kterou hodlám doplnit o fotky z Tullnu a Prahy, stay tuned.

1 Response

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *