Scházíme se v poslední hodině 15. dubna na pražské Letné. Letos si nepotřebujeme vyhradit čas na nákup, protože jsme se rozhodli zneužít služeb Koloniálu a nechali jsme zásoby připravit a přivézt v krabicích přímo před dveře. Byl to dobrý tah. Chvilka tetrisuSkládání bagáže do omezeného prostoru kufrů aut. More v kufrech a na zadních sedadlech našich dvou přibližovadel, a můžeme vyrazit na cestu.
Cestou potkáváme několik masivních policejních kontrol – tu první hned za Nuselským mostem. Nepovede se nám ze zastavených aut poznat, na koho mají spadeno, ale na nás očividně ne. Dál cesta ubíhá poklidně a svižně, dokonce na první pokus trefíme i náš oblíbený exit za Mariborem, kde se často musíme otáčet.
Zpestřením cesty je objížďka na konci slovinské dálnice – soudruzi nejspíš na poplatcích za měsíční dálniční známky vydělali na pár dalších kilometrů a staví prodloužení směrem k chorvatským hranicím. Na to, že minulý rok ještě ani nezačali, mají slušně našlápnuto – tímhle tempem bude příští rok hotovo. Ne jako u nás.
Letos nám ani na cestu chorvatským vnitrozemím neleje jako před rokem a dvěma, takže si snídani vychutnáváme na lavičkách na odpočívadle. Pečené kuře od Maru je po noční jízdě vydatnou vzpruhou.
Před polednem přistáváme v maríně v Segetu. Duben nás (většinu příjemně) překvapuje velmi teplým počasím a vymeteným nebem. Auta necháváme na oficiálním parkovišti a odcházíme na popříjezdové pivo v Kapitánském klubu. Tam nás dnes čeká další překvapení v podobě 34 kuna za půllitr. Klopíme ho do sebe s vyvalenýma očima a ještě naštěstí netušíme, že je na ceny tento týden nevalíme poprvé.
Kapitán mezitím odchází vyjednat převzetí lodě. Díky tomu, že jsou s charterovkou Mir-Amo staří známí, jde všechno celkem lehce a trochu punkově. Třeba chybí předávací itinerář – ale díky oboustranné důvěře to není problém, prostě „itinerář není, omrkni, a kdybys měl pocit, že něco chybí, řekni“.
Postupně se nalodíme a prozkoumáme nové rozložení budov v maríně. Od poslední návštěvy, prakticky během zimy, tady vyrostla komplet nová budova s budoucím zázemím pro charterovky, ale taky s novými záchody a sprchami. Snad po dokončení přestěhují i Keeley Hazell.
Vítání s Neptunem
Před půl čtvrtou vyplouváme. S lodí se nikdo z nás extra seznamovat nepotřebuje – i přesto, že Maru a Martin vidí CAPOEIRU poprvé, a pro Martina je skoro čtyřicetistopá loď po kratičké BRIK z A just plujem! skoro nepředstavitelný luxus. Tak se alespoň prvně vítáme s Neptunem. Zvedá se jugo, vcelku ostře, ale stabilně. Hned po vyplutí ze zátoky vytahujeme plachty, rovnou do refu. Nic nás nehoní, cílem je tradiční Stomorska, necelé dvě hodiny křižujeme, hledáme černocha, pak plachty stahneme a zbytek do Stomorské plujeme na motor. Přistáváme v 19.15, městečko je klidné až mrtvé, doufáme, že narazíme alespoň na jeden otevřený podnik.
| Stomorska, městské molo. Mooringy, elektřina, voda. WC a sprchy 7-21 h. 253,- Kuna. |
| Dnes upluto 14 Nm, z toho 4 na plachty. |
Na jaře nás baví vyhladovělí Chorvati, kteří skáčou po každém turistovi. Však se taky u nás do několika minut objeví paní, která nás zve do své restaurace. Vezmeme si vizitku. Letos je jediná. Chorvati si asi posunuli začátek sezony, loni v dubnu se o nás přetahovali.
Klidný večer ve Stomorské.
O chvíli později vyráží banda námořníků v parádních týmových mikinách na cestu. Konobu opravdu na protějším břehu najdeme… a skončíme v té vedlejší, která se nám líbí víc. Objednávka je rychlá, kotel ryb, domaće kvalitetno, čekání si krátíme hledáním rybích druhů a jejich chorvatských jmen a slintáním nad pizzou, kterou kuchař začal připravovat pro hosty u vedlejšího stolu. Chvíli litujeme výběru. Tedy přesně těch několik minut do chvíle, než nám na stole přistane vytoužená večeře. Tak skvělá, že nám ani nevadí, že musíme vyslat výsadek do lodi pro nějaké kuny navíc.
Večer má ale taky stinné stránky – jednou je vítr a lana, která celou noc nebudí dojem přílišné pevnosti, a druhou je rýmička, kterou těsně před cestou někde chytil Michal. Doufáme, že se během několika dní zlepší.
1 Response