Hook Sailing No. 1 – Středa, den pátý

Probuzení do slunečného rána. Jako první vybíhám zkontrolovat úvazy. K mé nesmírné úlevě vypadá všechno v pořádku a loď je na vyšší hladině zase rovná. Terka se chystá na svou ranní procházku, vrážím jí do ruky foťák, ať zachytí ještě kus tohohle bizarního místa.


Probouzí se zbytek posádky, připravujeme snídani. Zatím to vypadá na hezký den, jenom předpověď větru zase nic moc. A to bych rád dnes doplul až na Ilovik, nějakých třicet mil. Zatímco snídáme, ruská plachetnice odplouvá. Málem se jim podaří odplout bez psa, představujícího třetinu posádky, což považuju celkem za výkon.

V 10:10 odrážíme od břehu a vydáváme se na SSZ. Chceme projet kolem vedlejšího ostrova Sv. Grgur, pak objet Rab z druhé strany než včera a zamířit na jih. Naše výprava se zde obrací. Opouštíme toto poněkud perverzně fascinující místo. Musím se sem ještě někdy podívat.

Na břehu Sv. Grguru pozorujeme několik více či méně maskovaných střílen. Míří hlavně na Goli, ale i k nám směrem k Rabu.

V jedenáct obeplouváme konec Rabu a obracíme na jih. Je dokonalé bezvětří. Kolem panuje celkem živý provoz – malé rybářské lodě, čluny s potápeči, dále větší turisťáky.

Slunce vydatně svítí. Typický letní jadranský den. Až na to, že dneska končí duben. Doma se dnes pálí čarodějnice. Přemlouváme Lucku, starší z obou holek, ať se toho nebojí, ale asi to neklapne.

Objevuje se vítr. Jižní. Ne úplně ten, co by se nám hodil, ale jsme vyhladovělí a bereme každý. V 11:50 vytahujeme plachty a pouštíme se do křižování.

Příprava na re

Příprava na re

Vždy po hodině vyhodnocuju posun k cíli, není to žádná sláva. Bylo by možné si dnešní trasu zkrátit a uhnout směrem k Pagu nebo Lošinji, ale je už středa a já nechci riskovat, že budeme muset na poslední chvíli stahovat manko. Půjde-li to, chci se dostat do plánovaného cíle. Čistě kvůli jachtařskému nevybouření nechávám plachty vytažené do 15:30 a pak nechávám motor, ať nás šestiuzlovou rychlostí žene dál na jih.

Míjíme majáky na Orudě a dalších ostrovech a já začínám konečně chápat, proč vidí Michal všude tolik kostelů. Chvíli se o tom dohadujeme, ale pak ho nechávám jeho víře, že co má věž, je kostel. Na kraji ostrova. Co v noci svítí.

Cvičení v terestrické  navigaci

Cvičení v terestrické navigaci

Okolo páté míjíme rybářskou loď. Stojí na kotvě a na palubě není vidět ani živáčka. Vypadá to až strašidelně, míjet loď, na které se nehne ani myš.

V 17:40 se dostáváme na úroveň Iloviku. Stáčím loď do průlivu mezi Lošinjem a ostrovem Kozjak a diskutujeme nad útvarem vepsaným do skály proti zátoce. Situace nejdříve vypadá nadějně dänikenovsky, ale zřejmě jde jenom o velmi strmou a velmi klikatou silnici z trajektového přístavu někam… nahoru.
Nevinná poznámka, jestli se tahle zajímavá stavba realizovala z nějakých fondů, nastartuje Ondru, který nám pak ještě dlouho líčí zábavné historky o projektech dotovaných EU.

Vplouváme kolem majáků do zátoky mezi Ilovikem a Sv. Petarem. Kolem nás proplouvá policejní člun, kterému Lucka nadšeně mává, což mě trochu znervózňuje, netoužím po inspekční návštěvě (když s ní o tom později večer mluvím, vyjde najevo, že netušila, že mává poldům).
Zjišťujeme situaci v kotvišti. Bójkoviště je celkem volné, ale ačkoli se mi tu posledně na bójce opravdu líbilo, rádi bychom teď ke břehu doplnit zásoby.

Situace nevypadala moc růžově, kolem celkem krátkého mola postávalo několik majitelských jachet, nějaké rybářské lodě a jedna nákladní, ze které zrovna vykládali písek.
Nakonec jsme objevili mezeru mezi dvěma jachtami, do které bychom se mohli s trochou štěstí vejít. Opatrně (kousek od mola ční směrem ke břehu mělčina) jsem otočil loď a začal nacouvávat ke břehu. Nikdo ze správy přístavu okolo nebyl a lidi z jachet na nás upírali lhostejné pohledy. Jenom z jedné lodi vyskočila snědá paní, vyběhla na molo a začala nám plasticky dávat najevo, že v mezeře není volné mooringové lano. To, o kterém jsme předpokládali, že ho budeme moci použít, končilo na krajní jachtě, která se gentlemansky uvázala na dvě.
Zastavil jsem loď, drtil mezi zuby kletbu a uvažoval. Druhá strana mola vypadala beznadějně. Paní na molu nám mezitím ukazovala, ať se posuneme blíž ke břehu, že tam ještě jeden mooring je. Znamenalo to protáhnout se mezi jednou ze stojících jachet a zmíněnou mělčinou, navíc tam z druhé strany stála podélně vyvázaná rybářská loď, ale nechtěli-li jsme skončit na bójce, lepší možnost jsme neměli.
Zrovna jsem si poodjel a připravoval se na přemanévrování, když se objevila čtyřiačtyřicetistopá Bavárka s polskou vlajkou posádky. Její kormidelník ji suverénně proháněl pěti uzly v bezprostřední blízkosti mola a nestaral se. Nechybělo moc a hodil před nás myšku. Naše pohledy „No to jste se asi posrali v kině“ je ale nakonec odradily, možná že i ten člověk za kormidlem byl jenom poloviční idiot a nechtěl riskovat v tak malém prostoru srážku. Bavárka kolem nás udělala půlkruh a nezmenšenou rychlostí se letěla podívat na druhou stranu mola.
Paní na molu trpělivě čekala, až vmanévrujeme na pozici, a pomáhala nám s mooringem a s lany.

V 18:25 v pořádku přistáváme. Nakonec to vypadá celkem dobře. Možná jenom příď rybářské lodi je našemu trupu blíž, než bychom rádi. Fakt, že na předním koši má kačenku, to moc nezlepšuje.

Kač kač

Kač kač

 

Ilovik, městské molo. Mooringy, elektřina, voda ráno a večer. 231,- Kuna.
Dnes upluto 32,4 Nm, z toho 8,2 na plachty.

 

Děkujeme naší pomocnici a dáváme se s ní do řeči. Je to Filipínka a zná českou vlajku, protože ji vždycky bavilo, jak je podobná filipínské. Obývá spolu s dalšími lidmi nedaleký kutr, který vypadá jako jachtařská verze hipísáckého VW Transporter.

Holky odcházejí na průzkum, co se obchodů týče. Připojujeme loď na proud. Kolem nás jezdí po molu sem a tam Chorvati s malotraktorem, odvážejícím písek z nákladní lodi na čele mola. A kolem pořád nepřiměřenou rychlostí krouží ta Bavárka s Poláky.

Řešíme situaci s tou rybářskou lodí vedle. Nelíbí se nám její intimní blízkost. Z druhé strany máme holandskou jachtu, jejíž majitel nám sám nabízí pomoc s převázáním vyvazovacích lan na jeho oka. Tím se od rybářů vzdalujeme asi o metr. Ondra není vůbec spokojený s úvazem oné lodě a chce ji převázat, ale dohadujeme se, že to provedeme až pod příkrovem tmy, někomu z místních by se to nemuselo líbit.

Večerní Ilovik

Večerní Ilovik

Holky se vrací z průzkumu, ráno by měl být otevřený obchod. Vyrážíme na procházku vesnicí a večeři. Obcházíme celý přístav, který se zjevně teprve připravuje na sezónu. V sympatické konobě úplně vzadu si chvíli nejsme jistí, jestli mají vůbec otevřeno, ale pak nacházíme uvnitř na jídle naše holandské sousedy. Obsluhujícímu není moc rozumět a naši snahu získat menu nakonec vzdáváme s tím, že nám připraví specialitu podniku. Mezitím pijeme dobré místní víno, sedíme na zahrádce a kocháme se smrákajícím přístavem.

Specialita je nakonec velká ryba upečená ve vlastní šťávě s brambory a zeleninou a je to mocná pochoutka. Čvachtáme si až za roh.
Společenský večer utrží citelnou ránu, když někdo objeví přístup k místní wifině a digitálně vyhledovělá posádka se ponoří do záře svých mobilů.

Specialita podniku

Specialita podniku

Cestou zpátky začíná mírně poprchávat, ale hlavně se zvedá silný vítr směrem od naší lodi na molo. Nákladní loď je pryč a na jejím místě stojí ti polští pošuci. Zatímco Ondra využívá tmy a převazuje tu nic moc upevněnou rybářskou loď, my se s pomocí motoru odtahujeme od mola o necelý metr, stahujeme pasarelu a pořádně fixujeme lana.

Noc pak proběhne bez zvláštních událostí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *