Archivy

Asi poprvé se výprava naskládala do jednoho auta. Martin sehnal velkou Kiu, do které jsme se pohodlně vešli všichni čtyři i s nákupem. Celou cestu jsem plašil vzpomínky na naše nedávné automobilové dobrodružství a zaklínal jsem nás, že určitě dojedeme bez zvláštních příhod. A stalo se. Byla sobota 12. září, krátce po poledni, když jsme vystupovali z auta na rozpálený beton parkoviště zadarské maríny.

Pokračovat ve čtení →

Vstáváme odpočatí a hlavně odhodlaní konečně zvednout kotvy. Snídaně, sprcha, poslední přípravy a v 10:45 start. A just plujem! konečně začíná.

Pokračovat ve čtení →

Ráno je slunečné, ovšem i tady v zátoce je znatelný vítr a proud. Vypadá to, že venku bude veselo.

Pokračovat ve čtení →

Ráno je situace plus mínus stejná. Slunce slibuje další teplý zářijový den, vítr slibuje další příděl JV uzlů. Nikdo jsme se kdovíjak nevyspali, ale poctivou snídaní se startujeme do dalšího dne.

Pokračovat ve čtení →

Vstáváme odpočatí a v dobré náladě. Nehodláme se nechat zastrašit jugem, nebo co to teda fouká, a jsme připraveni pokračovat dál na jihovýchod.

Pokračovat ve čtení →

Ráno je, jak jinak, azurové. S přípravami na vyplutí nijak zvlášť nespěcháme, chceme si ještě trochu prohlédnout Vodici.

Pokračovat ve čtení →

Další plavba, na které slunce vychytá čisté konto. I poslední ráno na moři vstáváme do vysmátého dne. Po větru a vlnách ani památky.

Pokračovat ve čtení →

Asi nervozita z nadcházející cesty nebo možná vedro v kajutě způsobuje, že vstávám ještě před budíkem. Když se vracím z umývárky, zbytek posádky se akorát souká zpod dek. Je čas opustit loď.

Pokračovat ve čtení →