Archivy

Srážíme se tentokrát na Pankráci, v půl druhé v noci. Doma jsme nakoupili jen kyselé okurky, abychom nemuseli jíst chorvatské krastavce. Slovinské známky v UAMK jsou opět vyprodány.

Dálnice jede, je skoro prázdno. Neriskujeme průjezd pozavíranými Pasohlávkami a bereme „zavděk“ cestou přes Znojmo. Neustálé střídání padesátky a devadesátky se s normální cestou přes Mikulov vůbec nedají srovnat. Před hranicí na Hatích ještě stavíme – čerpací stanice vedle obřího nevkusu s draky a bojovnicí v nerezové podprsence je zavřená, potřebu vykonáme v mlází. Po výjezdu objevíme otevřené OMV, kde teda nakonec ještě bereme naftu – o dobré 4 koruny na litr levněji, než na D1.

Pokračovat ve čtení →

Skoro celou noc je klid, i přes blesky všude okolo nás. Až v šest ráno to práskne těsně vedle nás a spustí se solidní slejvák. Snídáme tedy poprvé v salonku, celá paluba je mokrá.

Vyplouváme už v půl desáté, na severozápad, vykukuje slunce a začíná žhnout. Nefouká. Plachty jdou ven jen dvakrát na chvíli před polednem na průjezd mezi Molatem a Dugim otokem, nijak zvlášť nefouká. Na volnějším moři na vnější straně ostrovů čekáme větru víc, ale opak je pravdou – vítr na nule, jen ohromné vlny. Motorujeme až k Iloviku.

Pokračovat ve čtení →

Během dopoledne zůstáváme v marině na Rabu uplně sami, jediná plachetnice. Kolem druhé hodiny připlouvá loď s dvoučlennou rakouskou posádkou. Podle povinného small talku vypadají, že jim to dneska na moři stačilo. Ostatně, i tady v zátoce jdou poryvy k 45 uzlům. Honzové vyrazili na procházku podél pobřeží, ostatní chillujeme v lodi. Venku je celkem zima a fičí. Sem tam sprchne, k večeru čím dál častěji.

Pokračovat ve čtení →

Na primoštenském bójkovišti to ráno pořád houpe, ale podstatně míň, než včera. Snídáme a odplouváme směr Šolta, kde bychom chtěli strávit noc v naší oblíbené Stomorské.

Pokračovat ve čtení →