Něco přes pět hodin spánku přerušovaného kontrolami kotvy není zrovna ideální stav, ale co jsme si vymysleli, to máme. Vstáváme do tmy ve dvou jen s Pavlem, rychle se rozhýbáváme a oblékáme do teplého. Čas vyrazit na poslední kousek plavby.
Startujeme motor a s omluvami k posádce vedle kotvící lodi jej necháme chvíli hřát. Je 4:50, když se odvazujeme od bójky a vyplouváme směrem k Pašmanu a pevnině. Já stojím u kormidla, Pavel na přídi a svou výkonnou svítilnou prohledává okolní vodu; tohle místo známe a víme, že tu nehrozí žádná zrada typu z moře se vynořující kus kamene, ale člověk nikdy neví, jestli se kus od něj neuvelebil neosvětlený rybář na loďce.
Pravobokem míjíme ostrůvek Kozina. Před námi je něco přes dvě hodiny studené ranní šichty. Čas na horký čaj. Při jeho uskrkávání si člověk moc hezky vychutná východ slunce – úkaz, který si přes svou nepochybnou nádheru my sovy tak často necháváme ujít.
Chvíli před rozedněním.
Míjíme ještě spící Biograd, kde včera zakončily výpravu OLIVIA a CAIPIRINHA. Kluci už by měli být doma a spát, ozveme se jim později z auta. Vyhýbáme se nevrle působícímu prvnímu rannímu trajektu na Pašman.
V sedm hodin máme před sebou vjezd do sukošanské maríny. Zbytek posádky se probouzí a připojuje se k nám.
Navzdory brzké hodině jsme museli před čerpačkou čekat. Tankovala zde skupina one deisgn Bavárek 42, zřejmě před nebo po nějaké flotilové plavbě. Čekání jsme si krátili obdivováním skipperky jedné z nich – ještě jsme snad neviděli holku, které by to v jachtařských žluťácích tak seklo.
V 7:25 přistáváme u benzínky. Tankujeme 63 litrů, rychlé přesuny na motor si vybraly svou daň.
Pak už jen rychlý pohled do logu z navigace, od kterého mola jsme to vlastně před týdnem vypluli, a krátký přesun k němu. Nikdo z charterovky ještě není v práci a na mole, takže přistáváme vlastními silami. Má to svoji výhodu, bereme si kraj mola a ne tu ošklivě stísněnou patu, kam by nás nejspíš odnavigovali. To už si přeparkujou. Finální přistání v 7:40.
| Marína Dalmacija, Sukošan. Mooringy, voda, elektřina, WC, sprchy. Domovský přístav lodi. |
| Dnes upluto 15,1 Nm, z toho 0 na plachty. |
Balíme si věci a vyklízíme loď. Vydávám se do kanceláře charterovky a jsem trochu vyvedený z míry, když ji nemůžu najít. Během pouhého týdne se okolí mola změnilo k nepoznání. Naštěstí zahlédnu procházejícího technika, který mi ukazuje cestu k nové recepci.
Předání lodi je bez problémů. Technik si nechává vytáhnout hlavní plachtu a uznává, že jsme o problému nemohli vědět. Bere si pytel se spinakrem a po jeho kontrole nám dává O.K.
LELA. Díky za všechno, byla jsi prima kocábka!
Pak už bylo na čase rozloučit se s naší milou LELOU, Sukošanem i mořem. Když jsme vyjížděli, byla ještě obloha zakrytá mraky tak z poloviny; už po dvaceti minutách jsme ale jeli v takřka tradičních provazech vody. Rozhodně jsme kvitovali, že si tohle Neptun nechal až na teď.
Cesta domů proběhla bez zaznamenáníhodných událostí. V Brně jsme vyhodili Pavla a do Prahy dorazili něco po osmé večer. Byla sobota 3. října a poslední výprava seźony byla za námi.
Z PSW 2015 jsem si odnesl hodně. Počínaje organizací plavby pro tři lodě, přes týden na palubě se skvělým mentorem až po možnost vyzkoušet si plavbu se spinakrem, byť ne v míře, v jakou jsem původně doufal. Větru nám Neptun nadělil možná až přes míru, slunce tak akorát. Posádky se už při společných večerech více stýkaly, což vedlo k několika prima večírkům. Na palubě byla pohoda a snad nakonec nikomu nevadilo, že padlo dosavadní pravidlo nebrat na PSW holky. Děkuju své posádce, posádkám sesterských lodí i naší milé LELE! Moři zdar!
A na samý závěr viz tradiční facebookovou galerii.
1 Response