Ze života CAPOEIRY

Taky jste někdy byli zvědaví, kdo a kam popluje s „vaší“ lodí, až vaše vlastní plavba skončí?

---

Na plachetnici Jeanneau Sun Odyssey 379 jménem CAPOEIRA už čtenáři tohoto webu narazili vícekrát. Poprvé jsem se na ní plavil v roce 2013, ještě jako první důstojník a kapitán v zácviku. Svítila tehdy novotou a absolvovala s námi nádhernou plavbu ze Sukošanu ke Splitu a zpět, viz vzpomínkové video 🙂

Svět je malý a o náhody tu není nouze. Následující jaro se CAPOEIRA objevila v nabídce lodí pro plánovaný PSW 2014, navzdory tomu, že jsme tentokrát vyplouvali právě ze splitské oblasti. Vzal jsem to jako znamení a zvolil si právě tuhle loď. Bylo to poprvé, kdy jsem se opakovaně plavil na stejné plachetnici (a až dodnes se mi to s další lodí nestalo). PSW 2014 jsme absolvovali s ní a jejími dvěma sesterskými loděmi, SALSOU a LAMBADOU (jen Pavlova vlajková loď HELIOS byla Hanse 455 a nepatřila do rodiny). Tenkrát už jsem si vytvořil určitý bližší vztah jednak k CAPOEIŘE, jednak k charterovce MirAmo, která ji provozuje.

Když jsem pak vymýšlel Hook Sailing ’15 a potřeboval loď, která s námi dopluje k ostrovu Palagruža, šel jsem najisto. Stejně jako o rok později, když jsem plánoval, jak s Hook Sailing ’16 doplujeme pro změnu k ostrovu Jabuka.

Za všechny ty výpravy se z nás s CAPOEIROU (a se skvělými lidmi z MirAmo) stali prima parťáci. A mě začalo čím dál víc zajímat, co všechno tahle loď zažije během celého toho roku, než se zase shledá se mnou. Takže jsem se rozhodl pro malý experiment.
Když jsme loni v dubnu naši kocábku opouštěli, nechal jsem v navigačním stolku sešitek. Nadepsaný důraznou prosbou, aby nebyl vyhozen uklizečkami ani odnesen sběratelským jachtařem, a obsahující prosbu všem skipperům, kteří s lodí v sezóně 2016 vyplujou, aby v něm zanechali pár řádek o tom, kdo jsou a co podnikali. S tím, že až se sem na jaře 2017 vrátím (a o tom jsem nepochyboval), sešit si vyzvednu a zážitky přečtu.

Byl to jen takový bláznivý pokus, v duchu jsem byl smířený i s tou možností, že už ten sešitek nikdy neuvidím. Když jsem ale na sklonku loňského roku mluvil s Tomislavem z MirAmo a domlouval pronájem CAPOEIRY na letošní jaro, zmínil se o tom, že můj sešit je stále v navigačním stolku a že jsou v něm dokonce i nějaké záznamy. To mě pochopitelně nadchlo! Pořád tady byla možnost, že sešit do konce dubna nepřežije, ale v té době už jsem věřil tomu, že se s ním zase shledám.

A pak přišel konec dubna 2017 a s ním Hook Sailing ’17 (report bude, samo, až na něj přijde řada, prosím o trpělivost). Už během papírování v recepci charterovky jsem se uculoval, když se mě slečna zeptala, jestli jsem to já s tím sešitkem. Pak jsem šel na molo, přivítal jsem se už popáté se „svou“ CAPOEIROU a ke své velké radosti našel sešit tam, kde jsem ho loni nechal. Rychle jsem ho prolistoval a zjistil, že obsahuje tři záznamy. Tak, není to úplně celá sezóna, ale v Chorvatsku to zhruba odpovídá počtu skipperů, kteří se opravdu zajímají o obsah svého navigačního stolku 🙂

Během plavby jsem pak vzal sešitek do kokpitu a za živého zájmu posádky pročítal vzkazy zanechané mými kolegy kapitány. Jak jsem se už zmínil, byly tři:

1. příběh

Slovenská posádka pod vedením skippera Andreje (a s nejlepším kormidelníkem Jozefem 🙂 ) vyplula s CAPOEIROU cca měsíc po nás. Dopluli na Vis (a taky se jim nevyhnul pořádný vítr), obepluli ho a pak se volným tempem vrátili zpátky do Segetu. Pohoda, jak má být.

2. příběh

Sue a Michael, pár z Devonu v Anglii, to pojali velkoryse a na lodi strávili v červnu a červenci hned tři týdny. S takovou dobou si samo mohli dovolit netroškařit; vzali to přes Paklenské ostrovy, Korčulu a Mljet do Dubrovníku, tam vyzvedli své dcery, na chvíli s nimi zakotvili na Šipanu, a pak se zase přes jižní ostrovy a se zastávkou na Visu vrátili do výchozího přístavu (tahle trasa vám bude při čtení letošního HS připadat povědomá, jako bychom od sebe trochu opisovali). Jak psali, s nejrůznějším větrem od nuly do třiceti uzlů si na CAPOEIRU nemohli stěžovat a užili si skvělou dovolenou. Paráda!

3. příběh

Čtyři přátelé, „2 Aussies and 2 pommies“ (druhé slovo jsem musel googlit. Má to být neuctivý australský/novozélandský výraz pro Brity. Něco jako kdybych napsal, že jsem měl na palubě dva čoboly nebo pšonky. Ale bylo to zjevně psáno s láskou 🙂 ) vyrazili s CAPOEIROU na začátku září, ve stejném týdnu, kdy jsem se plavil na severu na Baltu. Nezmínili se, kam všude dopluli, ale i oni si užili ten rozdíl, kdy jednou nefouká vůbec a jindy 40 uzlů. Také tahle parta loď chválila a popřála mi vše dobré, až zase stanu na palubě. Děkuju!

Všechny tři příběhy a samotný fakt, že se někdo mého nápadu skutečně chytil, mě hrozně potěšily. A zjistil jsem, že s touhle lodí plují i jachtaři z druhé strany zeměkoule. Kdyby to šlo, pozval bych je všechny na pivo a připil jim, jen tak pro radost.

Původně jsem plánoval sešit po roce vyzvednout a vzít s sebou domů. Po poradě s posádkou a později i personálem MirAmo jsem se ale nakonec rozhodl nechat ho na místě. Doplnil jsem zprávu o naši letošní plavbě a vrátil ho do navigačního stolku. A teď můžu být zase rok napjatý. Až přijde jaro 2018 a já se, jak pevně věřím, zase shledám se svou laminátovou dámou, možná bude sešitek pryč. A možná ne. A třeba v něm bude pár dalších zajímavých záznamů. Přispět můžete i vy, kdybyste se letos rozhodli vyplout právě s touto lodí 🙂

Na závěr tedy aspoň takto: na zdraví všem skipperům a posádkám CAPOEIRY! A všem, kterým vnáší jachting radost do srdce. Přeju dobrý vítr!