Budík po páté ráno je taková jemná připomínka, že dovolená končí. Je čas se balit a připravovat na odjezd. A ano, už v pět ráno je dost teplo.
Půjčujeme si z charterovky 30l kanystr a sjíždíme s ním k benzínce. Je třeba se otočit dvakrát, do nádrže VALDEKERU je třeba dolít 55 litrů. Čekal jsem vlastně víc. Zbytek lijeme do auta.
Předávám tedy finálně vyklizenou a dotankovanou loď a dostávám zpět kauci.
Jen tak mimochodem, zkusil jsem ještě s personálem Bemexu vyřešit rébus, který mě trápil celý týden: co sakra znamená VALDEKER? Nedokázal jsem to vygooglit. Bohužel mi nemohli pomoci. Tahle loď je v majitelském programu, tj. někdo si ji koupil a charterovka se mu o ni jen stará. No a ten někdo si ji taky pojmenoval, takže ani v Bemexu nemají tušení, co to může znamenat.
Kolem deváté ráno se tedy loučíme s lodí, marínou i mořem, sedáme do aut a vyrážíme domů.
Cestou jsme zaznamenali jedinou drobnou nepříjemnost. Tedy zaznamenala ji posádka Michalova auta a možná by ji v panujícím počasí za drobnou neprohlásila: nefungovala mu klimatizace. Na každé benzínkové pauze se z Passatu vyploužily přehřáté zombie a jaly se podezřele dlouho studovat nabídku nanuků v chladících boxech.
Na již známém parkovišti v brněnské divočině jsme se rozdělili na pražský a ostravský proud.
Cestou přes D1 nás pak dokonce zchladil déšť. V sobotu 25. června 2016, krátce před půl devátou, jsme v pořádku dorazili do Prahy.
Jaká tedy byla plavba Blue Fellaz? Řekl bych, že zdárně navázala na svou loňskou předchůdkyni – užili jsme si léto, koupání, zevl, a podstatně více větru než krátce předtím na PSW. Parta na palubě skvělá, spousta legrace. Loď nás sice trochu zlobila, ale nešlo o nic závažného. A mohli jsme si vyzkoušet, jaké to je mít současně plachetnici a mateřskou letadlovou loď. Posádce i Neptunovi velké díky!
Laskavého čtenáře samozřejmě neošidím o obvyklou FB galerii.
Video z akce jsem si vlastně dodnes nezvládl od Michala vyžádat, takže ho nenajdete na obvyklém kanálu, ale je k dispozici zde: