Archivy

Už cesta do Sukošanu byla vyšperkovaná neúmyslným zajetím do Zadaru a následným naháněním se na písečných „cestách“ za městem jak v crazy komedii. Když se před námi konečně objevila Marina Dalmacija, cítil jsem opravdovou úlevu. Lodní park Bemexu sestává vesměs ze samých majestátních Benetek a naše JULIETTE ani v této společnosti rozhodně neseděla v koutě. Po pár prostojích a drobných zmatcích s papíry pak přišlo převzetí, nalodění a, hurá!, vyplutí.

Pokračovat ve čtení →

Vstáváme do oblačného, ale příjemně vypadajícího rána. Podle předpovědi by nám mělo dneska foukat jako na objednávku: J-JZ, 15-20 uzlů. Háňa se včera v hospodě dozvěděl, že na kousek od zátoky mají být nějaké zajímavé ruiny, a po snídani vyráží s většinou posádky na výpravu. Láhev a já zůstáváme v lodi. Pokračovat ve čtení →

Ráno slibuje nádherný, slunečný den. Kokpit vypadá po nočním večírku dost tristně, a to včetně do spacáku zamotaného Háni. Slováci vedle chystají vajíčka ke snídani a chrápající mrtvolou se zjevně dobře baví.

Pokračovat ve čtení →

Vítá nás další slunečné ráno a s ním i vzrůstající ruch městského bulváru. Než se všichni zmátožíme, je už takové vedro, že raději snídáme v podpalubí. S neblahou předtuchou koukám do mobilu – a ano, předpověď větru pro tuto oblast hlásí na dnešek 0 – 4 uzly. Sakra práce už.

Pokračovat ve čtení →

Již tradičně během této plavby se probouzíme do azurového rána. V zátoce je idylický klid. V poklidu snídáme a připravujeme se k vyplutí. Průzkumná výprava se na břeh se nakonec nekoná, nikomu se do ní nechce. Debata o dnešním cíli dopadá ve prospěch Kornat, so be it.

Pokračovat ve čtení →

Vzhledem k hodině usnutí vstáváme celkem brzy. Slunce už nastoupilo svůj další den na plný úvazek. Rychle, dokud ještě nenabralo provozní teplotu, se s Láhvou a holkama vydáváme na krátký, ale strmý výlet na vrcholek Ante (není to oficiální jméno v mapě, ale místní mu tak říkají na počest zesnulého majitele hospody), zatímco Novax a Háňa dávají přednost posezení u ranní kávy.

Pokračovat ve čtení →

Poprvé se ráno nebudíme do azura. Jako by i slunce posmutnělo z blížícího se konce naší výpravy. Je 10:05, když se odvazujeme od bójky a vyrážíme vstříc poslednímu dni strávenému  na moři.

Pokračovat ve čtení →

Mnohem dříve,  než by nám bylo milé, nás budíky ženou z lůžek. Na obloze jen mírná oblačnost. Je na čase se dobalit, uklidit a předat loď a vyrazit domů.

Pokračovat ve čtení →