Jak jsem se „předčasně“ ocitl ve Skotsku, splnil si pár snů a odvezl si domů nové papíry.
Na přelomu let 2018 a 19 jsem se rozhlížel po jachtařském vesmíru a přemýšlel, co podniknout s první plavbou sezóny. Na květen jsem byl domluvený s Honzou Hanzlem na plavbu Skotskem a v červnu se měl snad opravdu uskutečnit přelomový první PSW v Řecku. Ale co s jarem? Číhat v jachtařských skupinách na FB, jestli se neobjeví zajímavá nabídka na plavbu? Nebo… co třeba zkusit si konečně zvýšit kvalifikaci? Skromnost stranou, s pěti a půl tisíci námořních mil v knížce a zkušenostmi z několika moří na severu i jihu Evropy možná přišel čas nemít ve výbavě jenom české Céčko. Jedna možnost byla povýšit na MDČR průkaz B, což však znamená jenom teoretické zkoušky, plavba na moři k tomu nutná není (na ty zkoušky jsem se nakonec přihlásil a v březnu je úspěšně složil). Druhá možnost pak byla zkusit získat jeden z průkazů RYA, po kterých jsem už nějakou dobu zálibně mrkal okem.
Royal Yachting Association (RYA) je nejstarší národně zastřešující jachtařská organizace na světe, založena byla už v roce 1875 (samotné jachtařské kluby jsou ještě starší, v Evropě začaly vznikat už v osmnáctém století). A protože vznikla v kolébce jachtingu a svého času námořní a koloniální velmoci, je také nejznámější a ve valné části jachtařského světa nejprestižnější.
Samozřejmě mi nešlo o to stát se členem, to má smysl jen pro lidi žijící v Británii nebo aspoň vlastnící loď pod britskou vlajkou. RYA má však také autoritu zkoušet jachtaře a vydávat jim licence osvědčující jejich schopnosti v té a té oblasti. Na světě neexistuje nic jako univerzálně platný jachtařský průkaz, ale míst, kde by vám na RYA oprávnění odmítli půjčit loď, je opravdu poskrovnu (momentálně; zlé jazyky tvrdí, že v pobrexitové době budou držitelé RYA průkazů čelit v Evropě problémům, ale tak uvidíme, logický důvod k tomu podle mě není).
RYA kurzů existuje velké množství: různé stupně ovládání plachetnice nebo motorové lodi (na rozdíl od třeba českých průkazů se tyto v UK řeší zvlášť), navigace, první pomoci, ovládání vysílačky, údržba a opravy motorů, ovládání radaru… samotní komisaři RYA jsou přítomni jenom u zkoušek na nejvyšší oprávnění (Yachtmaster), nižší kurzy a zkoušky může pořádat jakákoli firma, která získala příslušnou certifikaci.
Z nabídky licencí pro plachetnice jsem si vybral stupeň RYA Coastal Skipper. Oprávněním je někde mezi českým C a B průkazem; předpokládá se plavba v pobřežních vodách, ale bez dalších omezení na počasí, den/noc nebo délku lodě.
Teď ještě kde si ten kurz udělat. Certifikovaných školících středisek je na světě hromada, najdou se dokonce i v Česku. Já se rozhodl jít cestou osobní reference a zeptal jsem se Záboje, s jehož MARKSMANEM jsme předchozí jaro obráželi Portugalsko, kde získal své ostruhy on. Tak jsem dostal doporučení a kontakt na Go West Sailing, českou firmu působící ve Skotsku, a Dannyho Drahoše, se kterým jsem se pak dohodl na stupni i termínu kurzu.
Takže Skotsko. Vida. Tolik let se tam toužím podívat, na plachetnici zvlášť, a teď se mi to vyplní hned dvakrát za sebou. Inu, hádám, že člověku se můžou stát i horší věci 🙂
V pátek 26. dubna 2019 v časných ranních hodinách jsem tedy vyrazil z domu na ruzyňské letiště, abych o několik hodin později prošel branou Largs Yacht Haven. Na lodi JON BOY (Jeanneau Sun Odyssey 42.2) se nás sešlo šest námořníků v mezinárodní posádce: Češi kapitán Aleš, Slávek/Jack, Jirka a já a Britové Ean a David.
Závěrečná fotka bohužel už jen české části posádky, oba domorodci nám stihli utéct
V následujícím týdnu jsme spolu pluli zálivem Firth of Clyde, vnitřními Hebridami a podél západního pobřeží Skotska, ve dne, v noci, v dešti i bez, abychom pak s logem 230 námořních mil přistáli 3. května v Obanu.
Trasa našeho kurzu zachycená navigací
Domů jsem se vracel šťastný, s průkazem RYA Coastal Skipper v kapse a silně zamilován do skotských vod.
Následuje obvyklá podrobnější reportáž: