Seznámení s trochu jiným jachtingem. A Atlantikem.
Se začátkem sezóny 2018 jsem si nějakou dobu nevěděl rady. Pro „obvyklou“ výpravu Hook Sailing mi zrovna nějak chyběla vhodná kombinace lokace, definovaného cíle a posádky, takže jsem spíš koukal, jestli bych se nemohl vrtnout zase na nějakou přeplavbu, ideálně někam, kde jsem zatím nebyl. Byl jsem blízko tomu nechat se upsat na trasu Palermo – Sukošan a podívat se na Sicílii a Lipary, ale nemožnost se před plavbou setkat s kapitánem a oťuknout si ho mě odradila.
Pak jsem si šel na začátku roku zopakovat kurz první pomoci (který mimochodem doporučuju) a na něm jsem se seznámil se Zábojem. Dali jsme se do řeči, ukázalo se, že si loni koupil v Británii malou plachetnici a chce ji dostat do Řecka. Před zimní pauzou se mu podařilo doplout do Portugalska, kde momentálně MARKSMAN (Camper & Nicholson 303, ročník 1979) odpočívá, a v nadcházející sezóně bude pokračovat dál. Stálou posádku nemá, rád vezme na palubu kohokoli, kdo to aspoň trochu umí, aby mu s přeplavbou v jednotlivých úsecích pomohl.
Kapitán i jeho loď mi přišli dost sympatičtí, takže když se o pár týdnů později ozval s tím, že připravuje první letošní úsek, kolem Portugalska ke španělským hranicím, neváhal jsem.
V posádce maličké lodi jsme původně měli být čtyři, jeden člověk pak ale odpadl a náhradu už jsme ve zbývajícím čase nesehnali. Dlužno říci, že to vůbec nevadilo; po devíti dnech na palubě MARKSMANU jsem toho názoru, že tři dospělí jsou na tuhle loď akorát, aby si neustále nešlapali po hlavách. Konečná sestava tedy byla kapitán Záboj, Šimon a já.
Posádka MARKSMANA po šťastném ukončení plavby.
Měla to být úplně jiná plavba než všechno, co jsem dosud zažil. MARKSMAN rozhodně není typická dnešní charterová loď a jeho kapitán si jachtařskou základku neodbyl ve Středomoří, nýbrž na severu ve Skotsku. Tahle kombinace pro mě představovala obrovskou zásobárnu nových zkušeností, ze které jsem se za tu jednu krátkou plavbu snažil vstřebat co nejvíc.
Nenapluli jsme toho mnoho, nějakých 160 námořních mil. Ale ty nebyly cílem. Chtěli jsme se seznámit s portugalským pobřežím s jeho zajímavými přílivovými vodami a deltami velkých řek. Když jsme pak na samém konci dubna loď, ukotvenou na příští dva měsíce v přístavu Olhão, opouštěli, mohli jsme tenhle cíl prohlásit za splněný.
Přibližná, od ruky načrtnutá trasa plavby. Navionics letos ještě přitvrdil, takže z navigačních tras mám jen hodně skromné paběrky.
Následují jednotlivé kapitoly záznamu cesty:
1 Response