Archivy

Vstáváme chvíli po páté ráno. K naší velké radosti opět prší, naštěstí jen mírně. Plán rychle si ještě odskočit na pevninský záchod padá; Portugalci se s tím nemažou, s naším nahlášeným odjezdem přestala rázem platit vstupní karta. Ve tři čtvrtě na šest startujeme motor a se zatajeným dechem nahazujeme světla. Svítí! Vyplouváme.

Pokračovat ve čtení →

Dnes nejsme žádná ranní ptáčata. Únava si vyžádala své, ze spacáků se soukáme až kolem půl desáté. Kotva držela celou noc jako přibitá a moje nedůvěra ke kotevnímu lanu namísto řetězu po celé délce je uspokojivě nahlodaná.

Pokračovat ve čtení →

Vstáváme odpočatí do vlhké, dusné deky. Chystáme si snídani a balíme člun, což je procedura skoro stejně zábavná, jako jeho rozbalování.

Pokračovat ve čtení →

Ráno v kotvišti je přívětivé. Záboj vyráží znovu na břeh, chce si zaběhat na pláži, Šimon se k němu přidává s vidinou otevřeného ovocného trhu. Svého osamění na MARKSMANU využívám k bližšímu seznámení s lodním záchodem.

Pokračovat ve čtení →

Moc se mi ze spacáku nechce, vítr nás na bójce příjemně houpe, ale budíček je budíček. Jenom si každý rychle něčeho kousneme, času na jídlo bude přes den dost, a v šest ráno vyplouváme.

Pokračovat ve čtení →

Vstáváme do nádherného rána, snídáme a těšíme se na průzkum delty. Se zásobami začínáme být trochu na štíru, česnek místo másla si mažeme na suchary místo chleba.

Pokračovat ve čtení →

Ráno je opět jasné, ale po včerejším bouření docela studené. Do žádné bójky jsme se tentokrát nezapletli a můžeme si v klidu dát snídani.

Pokračovat ve čtení →