Mrtvému zimník, hadovi noha, jachtaři v bóře spinakr.
Čtvrtý ročník zastihl Pája Sailing Week (PSW) ve znamení hned několika změn. Začalo to už datem – proti minulým, vesměs červnovým výpravám se letos mělo jet v září. Zakladatel a vrchní organizátor Pavel Nesejt měl zrovna období, kdy se mu do vedení lodě, natož celé výpravy, vůbec nechtělo. Toho prvního jsem se rozhodl zdvořile využít, protože jsem vycítil šanci naučit se od něj zase pár triků. Domluvili jsme se tedy tak, že loď vezmu na sebe a Pavel mi na palubě ukáže, jak se zachází se spinakrem. Abych to ovšem neměl tak jednoduché, dozvěděl jsem se nějaké dva měsíce před plánovaným vyplutím, že na mě spadla i admirálská vlajka. PSW 2015 bylo na mně.
Nebyla to úplně záviděníhodná role. Za situace, kdy do vyplutí mnoho nezbývalo, by možná byl býval na místě více autoritářský přístup. Já se místo toho pustil do dialogu s ostatními kapitány, což nebylo vždycky nejflexibilnější.
Nakonec se začala podoba nadcházející akce rýsovat. Zvolili jsme výchozí oblast v úseku Zadar – Sukošan – Biograd s tím, že to vezmeme jihovýchodním směrem a uvidíme (to jsem ještě netušil, že se ve stejné oblasti budu motat o dva týdny dřív na A just plujem!). Problém byl s posádkami. Možná i posunutý termín způsobil, že lidí na palubu se nedostávalo. Naši zamýšlenou tříkajutovku jsme zvládli naplnit jen z pěti šestin, a to jsme ještě na palubu vzali holku, což byla v rámci PSW malá revoluce. Petr Zdráhal, nemaje plavčíků, to nakonec vzdal a uchýlil se na palubu k Honzovi Kabelkovi. Jediný Radek Kaše měl svou posádku plnou a (zřejmě) bez problémů poskládanou.
Nakonec tedy měly vyplout tři lodě. Zbývalo nějaké sehnat. Tady se zase ukázalo, že koncept last minute, který nám byl a je z více důvodů sympatický, není vhodný pro vícelodní výpravu. Myšlenku najít tři lodě, které by se zamlouvaly svým kapitánům a byly dostupné v jeden termín na jednom místě, jsme nakonec museli vzdát. Litovali jsme i času ztraceného ne zrovna flexibilními reakcemi našeho dvorního PSW dodavatele Sailing Europe. Nakonec jsem, stejně jako u AJP!, sáhl k Yachtcharteru Zindulka, opět ke své plné spokojenosti.
Ač regatám neholduju, hledal jsem pro tentokrát sportovněji zaměřenou loď, podmínkou byla spinakrová výbava. Zvolil jsem pár let starou Elan 37 LELA s klasickým refováním a závodně řešeným kokpitem včetně velikánského kormidelního kola. Honza Kabelka si vzal podobně velkou, ale novější a pohodlnější Bavarii 38 Cruiser OLIVIA. Radek Kaše, na to že se na moře chystal jako kapitán poprvé, se toho vůbec nebál a vybral si patnáctimetrovou Bavarii 47 Cruiser CAIPIRINHA.
Posádku LELY tedy tvořili Pavel, Milan a Radim, se kterými už jsem se plavil, i když dosud ne jako kapitán, dále prvoplavkyně Kristýna a já. Šesté místo zůstalo vzdor našim pokusům neobsazené.
Bylo nás pět
Naše loď vyplouvala ze Sukošanu, druhé dvě z Biogradu. Jako u každé podzimní plavby na Jadranu jsme si mohli, co so počasí týče, leda tak hodit kostkou. Ti z nás, co doufali ve štědrý příděl větru, mohli být spokojení. Ti z nás, co s sebou táhli spinakr, už o něco méně.
Se všemi trampotami jsme si ale poradili s grácií zkušených jachtařů a po týdnu, během kterého jsme upluli rovných 200 námořních mil, jsme šťastně zakotvili zpět v Sukošanu.
Záznam PSW tak, jak ho zažila LELA, promítnutý do Google maps:
Už první pohled na trasu plavby napovídá, že nuda to nebyla 🙂
Obvyklý záznam cesty po jednotlivých dnech následuje:
- Sobota, den první
- Neděle, den druhý
- Pondělí, den třetí
- Úterý, den čtvrtý
- Středa, den pátý
- Čtvrtek, den šestý
- Pátek, den sedmý
- Sobota, den osmý
Plus obvyklá FB fotogalerie.