Ráno se připravujeme na odplutí. Je zcela jasno, vítr je slabší než včera. Je podstatně větší zima. Dobíráme vodu: ubývá nám nějak podezřele rychle. Dohadujeme se ještě s Elankou u druhého hammerheadu, kdo vyjede první. Dávají nám přednost. Necháme odrazit trajekt v 8.20 a vyplouváme.
Ráno s odplutím vyloženě nespěcháme, ale ani tak se nechceme zdržovat. Nahnaný čas ztrácíme u čerpačky, kde se nám bezkontaktně nedaří zaplatit. Všechny popisky jen dánsky. Asi půl hodiny předvádíme etudu na téma „kolik chlapů je potřeba k obsluze platebního terminálu“. Nakonec se to povede fyzickou kartou, a na dvě kola (maximální částka se vybírá ještě před tankováním) bereme těsně nad 70 l nafty. Odplutí od čerpačky je stejně jako to ráno od hammerheadu hladké.
Původní dohoda sice zněla, že na odplutí nemusíme vstávat všichni, ale na sedmou jsme lanaři připraveni komplet.
Scházíme se po jedenácté noční paralelně na Letné, Vinohradech a Andělu. Cestou z Letné natáčíme průjezd pod železničním mostem U Výstaviště, který se má zítra zavírat a demontovat. První společný sraz je na pumpě u dálnice za Prahou. Prší, ani nelezu z auta.
Mezi druhou a třetí se u pumpy střídáme v řízení. Prší. Jedu sotva hodinu, když světelné cedule nad dálnicí postupně zavřou dva levé pruhy, ten poslední zbývající se zastavuje. Prší. Čekáme 10 minut, vypínám motor, kolem nás prosviští pár sanitek a dvakrát tolik hasičských aut. Auta přijíždějící zezadu postupně zaplní oba prázdné pruhy. Čekáme 20 minut. Projíždějí další hasičská auta. Prší. Čekáme hodinu, silnice se konečně rozjíždí, před sebou vidíme jediné nabořené auto na odtahové rampě, jedno osobní policejní auto. Po zbytku nehody ani vidu.
Před dvěma lety jsme proplouvali Øresundem, téma letošní dvoutýdenní dobrodružnější výpravy mají být Lillebælt a Storebælt. Posádka z Hook Sailing ’22 kývla ve stejné sestavě.
Ráno vstávám ještě trochu vymrzlý a s chutí si dávám místní horkou sprchu. Po cestě marínou potkávám i nějaké lidi, takže dobrý, apokalypsa nenastala.